Únor 2006

6. kapitola - Famfrpál

12. února 2006 v 23:19 | Clarissa |  Věštba
Od první hodiny Nitrobrany uběhl měsíc. Bylo už dávno po večerce a Draco se toulal po bradavickém hradě. Dnes mu hodina Nitrobrany odpadla. Snape měl na práci něco neodkladného. To by mě zajímalo, co po něm Voldemort chce tentokrát, pomyslel si. Cítil se hrozně vyčerpaný a hlava ho bolela. Nevěděl, jestli je to způsobeno každodenní Nitrobranou, nebo proudy cizích myšlenek, honící se mu hlavou. Někdy měl pocit, že ho ta bolest roztrhne vejpůl. Jeho dovednost číst myšlenky čím dál víc rostla a on ji úplně přestal ovládat. Nakonec ho nohy donesly zpět do zmijozelské společenské místnosti. Posadil se do křesla a dlouhou chvíli se díval do pomalu dohořívajícího ohně v krbu. Zvuk praskajícího dřeva ho nakonec uspal.
"Draco, probuď se! Zmeškáš snídani!" Draco pomalu otevřel oči. "Běžte napřed, přijdu za vámi." řekl Crabbemu a Goylovi. Pomalu vstal, hlava ho třeštila čím dál víc. Dopotácel se do prefektské koupelny. Koupel ho trochu probrala, a tak šel na vyučování.
"No konečně jsi tu! Proč jsi nepřišel na snídani? Musíš něco sníst, dneska tě přece čeká velký zápas!" řekl Crabbe. "O čem to mluvíš?" zeptal se Draco udiveně. "Ale Draco, dneska hraje přece Zmijozel proti Nebelvíru!" Ale ne. Jak jsem na to mohl jen zapomenout? Tak proto se dneska Potter tváří tak samolibě. Ale já mu to neusnadním!
"Oba týmy se připraví k nástupu!" zavelela profesorka Hoochová. Draco se pomalu vydal s koštětem v ruce na hřiště. Naposledy se otočil k tribuně a spatřil Hermionin upřený pohled. Jako kdyby si dělala kvůli něčemu starosti...Pak už ale nebyl na přemýšlení čas. Jako kapitán družstva si potřásl s Harrym rukou a vznesl se do vzduchu.
"Tak, dámy a pánové, právě byla vypuštěna zlatonka!" oznamovala Hannah Abottová. "Camrál má Blaise, oba chytači pomalu krouží nad družstvy. Camrálu se teď ujala Katie...Ale ne, tohle byl vážně ošklivý faul od zmijozelského hráče...Trestné střílení pro Nebelvír! Výborně Katie! 10:0 pro Nebelvír!" Draco se snažil co nejrychleji najít zlatonku. Je to naše jediná šance na výhru, musím ji chytit! Hlava ho bolela čím dál víc. "20:0 pro Nebelvír!" křičela Hannah po obzvlášť povedené střele Ginny Weasleyové. "A camrál má Zmijozel! Malfoye právě zasáhl dobře mířený potlouk od nebelvírského odražeče!" Sakra, musím se soustředit! pomyslel si Draco a mnul si zasaženou paži. Kde je ta zatracená zlatonka? A pak ji uviděl. Byla asi dvěstě metrů od něj. Bohužel nebyl jediný, kdo si jí všiml. Otočil koště a snažil se Harryho předehnat. Musím to zvládnout! Předběhnu Pottera! Zbývalo deset metrů. "Panebože, kdo z nich chytí zlatonku?" vydechla Hannah. Už jen pět metrů...tři...dva...Draco natáhl ruku a rychle sáhl po zlatonce. "Proboha! Draco Malfoy chytil zlatonku!" křičela Hannah. Zmijozel vyhrává 150:20!" Ty jeden zatracenej parchante...Malfoy?...No to snad ne...Jak je to možný...Draco zamířil k zemi. Bolest hlavy dospěla do nesnesitelné míry. Byl už jen pár stop nad zemí a najednou se mu zatmělo před očima. Draco padal...
"Proboha, co je to s ním?" křičela profesorka McGonagallová. Draco ležel na zemi a zmítal se v hrozných bolestech. Kolem něj se utvořil dav studentů a profesorů. "Jděte od něj, všichni! Jinak se zblázní!" křikla na ně Hermiona. Draco s námahou otevřel oči. "Pomoz mi, prosím!" zašeptal. Hermiona vytáhla hůlku a namířila ji na Draca.
"Mdloby na tebe!"

5. kapitola - Nitrobrana

12. února 2006 v 22:38 | Clarissa |  Věštba
Draco se procházel po temné chodbě. Bylo už dávno po večerce, ale on nemohl spát. Myslel na svoji schopnost číst myšlenky, která se objevovala čím dál víc častěji. Někdy se mu to hodilo, hlavně při vyučování, když nevěděl správnou odpověď. Ale bylo také velmi těžké ovládat to. Pokud byl mezi více lidmi, jejich myšlenky se mu honily hlavou a nešly zastavit. Občas to bylo dost bolestivé. Měl pocit, že se mu rozskočí hlava. Nevěděl, kam jít, ale táhlo ho to do sklepení. Najednou si uvědomil, co chce. Přál si mluvit se Snapem. Od té doby, co se mu tak nějak přiznal ke čtení myšlenek, se cítil lépe. Zastavil se před Snapeovou pracovnou. Zaváhal, ale nakonec se odhodlal, a zaklepal.
"Pojď dál, Draco." ozvalo se zevnitř. Vešel do místnosti a potichu za sebou zavřel dveře. "Pane profesore, jak jste věděl, že jsem to já?" zeptal se udiveně. "Došlo mi, že si budeš chtít promluvit, a že za mnou dříve, či později přijdeš. Posaď se." řekl stále udivenému Dracovi. "Předpokládám, že jsi za mnou přišel kvůli tvé nové schopnosti." řekl pomalu Snape. "Ano, přišel." "Napřed se tě chci na něco zeptat. Ví o té schopnosti tvůj otec?" Dracovi neušlo, že Snape slovo "otec" skoro vyštěkl. "Ne, neví." "To je dobře. Myslím, že by nebylo moudré mu něco říkat, pokud se nechceš stát Smrtijedem už teď." Draco se podíval Snapeovi do očí. "Jak to myslíte?" "Pokud se tvůj otec dozví, že máš tuto moc, za kým myslíš, že hned poběží?" "Za Voldemortem." vydechl Draco. "Myslíš, že tě snad potom otec nechá v klidu dokončit školu? Ani náhodou. Voldemort bude chtít tvou moc začít okamžitě využívat. Pokud se ovšem otci nevzepřeš, a nepřidáš se na stranu dobra." ušklíbl se Snape. "Nezradím svého otce!" rozčílil se Draco. Snape se na něj podíval zvláštním pohledem. "Takže se opravdu hodláš stát Smrtijedem?" "Ano, ale ne teď. Necítím se na to ještě připraven." řekl potichu Draco. Proč mám najednou pocit, že se Snapeovi ulevilo? Neměl by být rád? Vždyť on sám přece slouží Pánovi zla. "Dobrá. Pak ale musíme tuto skutečnost tvému otci zatajit." řekl Snape. "Ale jak to chcete udělat? Otec mě sice učí Nitrobranu, ale nejsem v ní ještě tak dobrý." povzdechl si Draco. "Právě proto ti budu dávat soukromé hodiny Nitrobrany. Můžeme začít ještě dnes, pokud se na to cítíš." "Ano!" řekl odhodlaně Draco. "Tak tedy dobrá. Legilimens!" řekl Snape, mířící na něj hůlkou. Dracovi se začali hlavou honit vzpomínky. Draco jako malý kluk, trestaný svým otcem...Draco, objímající svou matku...Draco, jedoucí poprvé do Bradavic...Draco, zasažen kletbou Cruciatus...Ne, tohle nesmíš vidět...Draco, zachraňující Daltona Bellowse...Ne, nepustím tě dál...Draco s Hermionou Grangerovou po tom, co odešel Dalton...Tak přestaň už...Draco, vděčný Hermioně za to, že se ho zastala...Ale tohle už ti vážně nedovolím..."EXPELIARMUS!" zařval Draco a sesypal se vyčerpáním na zem.
"Nechal jsi mě zajít příliš daleko, Draco. Takhle před svým otcem nic neutajíš!" Draco namáhavě vstal a oddychoval. "Co mělo znamenat to se slečnou Grangerovou? Ona o tom ví?" ptal se Snape. "Ne, neví. No, možná. Nejspíš něco tuší. Já vážně nevím!" řekl Draco. "Jak to myslíš?" "Slyšel jsem její myšlenky, a odpověděl na ně." "Takže můžeme říct, že při její inteligenci pro ni nebylo těžké si domyslet, že dokážeš číst myšlenky. Pro dnešek skončíme, budu tě očekávat každý večer hned po večerce tady, ve své pracovně. Teď běž spát." řekl Snape. "Dobrou noc, pane profesore."
Takže Grangerová, přemýšlel Snape, když se za Dracem zavřely dveře, no jen doufám, že to neroztroubí po celé škole, jinak by to mělo nedozírné následky!

4. kapitola - Kdo je ten druhý?

12. února 2006 v 22:11 | Clarissa |  Věštba
"Mandlové dortíčky!" vyštěkl Snape heslo do Brumbálovy pracovny. "Á, Severusi. Jen pojďte dál a posaďte se." Snape chvíli nervózně přešlapoval, ale pak se posadil. "Musím s vámi mluvit." "Vypadáte rozrušeně, Severusi. Stalo se něco vážného? Někomu ze studentů? Mluvte!" "To bych řekl, že se něco stalo. Jde o Draca." vyhrkl Snape. "Ano, Draco Malfoy. Máte pravdu, Severusi, o něm si my dva musíme vážně pohovořit. Voldemort z něj chce mít Smrtijeda. Ale pokud se nemýlím, stane se tak, až ukončí své vzdělání. Nebo došlo ke změně?" zeptal se Brumbál. "Ne, Lucius mu dal čas ještě dva roky. Ale o to teď nejde. Máme tu mnohem větší problém, Albusi." "A o co tedy jde? Stalo se něco Narcisse?" "Narcissa je v pořádku. Teď jde pouze o Draca. Dokáže číst myšlenky." "Jak to myslíte, Severusi? Použil na vás Legilimens?" "Právě že nepoužil. Stalo se to o hodině lektvarů. V duchu jsem ho vyzýval, aby řekl, co chybí v zápisu na tabuli, a on to udělal. A pak, když odcházel, jsem myslel na to, že dokáže číst myšlenky. On se pak na mě otočil, a řekl, že je to pravda. Pane řediteli, víte, co to znamená?!" řekl Snape. Brumbál vstal, a začal přecházet po místnosti. Chvíli bylo naprosté ticho. "Ano, vím, co to znamená, Severusi. Věštba se začíná naplňovat." "Ale potom je všechna snaha o zničení Voldemorta k ničemu! Vždyť Draco půjde ve šlépějích svého otce! Bude mít neuvěřitelnou moc!" vykřikl Snape. "Severusi, uklidněte se. Možná, že je to jenom náhoda. Nemáme přímý důkaz, že Draco dokáže číst myšlenky. A pokud ano, jeho moc se bude teprve vyvíjet." řekl klidně Brumbál. "Ano, ale jen do té doby, než se objeví ten druhý. Potom jejich moc propukne naplno!" odpověděl rozrušený Snape. "Ó, ano. Ten druhý. Jak jsem na to mohl jen zapomenout! Podle věštby mají být dva. Všiml jste si ještě u někoho něčeho zvláštního?" "Ne, nevšiml. Jeho moc se třeba ještě nezačala vyvíjet. Ale pokud Draco tu moc opravdu má, je víc než pravděpodobné, že ten druhý se brzy objeví. Napadá vás něco, podle čeho by se ten druhý dal najít, Brumbále?" Brumbál dál přecházel po pracovně a přemýšlel. "Ne, vážně nevím. Jediné, co věštba určila, je, že to budou dva chlapci. Jestli to je Draco, tak jednoho už známe. Budeme ho muset hlídat, Severusi." "Vezmu si to na starost. Jestli se o té jeho dozví Voldemort, pochybuji, že Lucius nechá Draca dál studovat v Bradavicích. Přinutí ho stát se Smrtijedem dřív, a Voldemort pak bude mít v rukou tu nejmocnější zbraň." přemýšlel nahlas Severus Snape. "Musíš si s ním promluvit, Severusi. Musíš ho přesvědčit, že by bylo lepší nic jeho otci neříkat, pokud chce v klidu dokončit studium. Je to ještě dítě, Severusi." "Ano, je sice ještě dítě, ale díky Luciusově výchově dospěl dříve. Jediný, kdo na něj má dobrý vliv, je jeho matka. Ta Luciuse nenávidí." "Ach, ano. Narcissa. Musíme si promluvit ještě o někom, Severusi." "Koho máte na mysli, pane profesore?" "Dalton Bellows." zašeptal Brumbál. Snapeovi se objevil ve tváři nešťastný výraz. "Pane řediteli, už tak je to pro mě dost bolestné. Musíme o tom mluvit?" "Je mi to líto, Severusi. Vím, jak vám je. Ale myslím, že zrovna v tuto chvíli by nebylo moudré někomu něco říkat. Zvlášť kvůli Dracovi." "Máte pravdu, Brumbále. Ale jednou mu to budu muset říct. Draco má právo vědět, že je Dalton jeho bratr." řekl Snape a pomalu odcházel ke dveřím. "Já ji miloval, a pořád ji miluji, Albusi." "Já vím, Severusi. Já vím." zašeptal Brumbál, když se za Snapem zavřely dveře.

3. kapitola - Lektvary

2. února 2006 v 22:10 | Clarissa |  Věštba
Od zařazování uběhly už dva týdny. Draco se snažil napravit svou pověst a šikanoval každého, kdo se mu připletl do cesty. Malému Bellowsovi se oblokem vyhýbal. Ten chlapec měl něco v sobě. Neco, co Dracovi zabraňovalo ubližovat mu. Někdy ho pozoroval při večeři. Dalton Bellows vypadal přesně jako on v jedenácti letech. Až na ty oči. Oči měl tmavě hnědé, skoro černé. Nebyl jediný, kdo malého chlapce pozoroval. Tím druhým člověkem byla Hermiona. Vždy, když se náhodou Draco a Dalton ocitli vedle sebe, nevěřila svým očím. Byli si tak podobní! Hermiona byla také druhým člověkem, kterému se Draco vyhýbal. Ta hrozná Grangerová mě štve. Je snad všude, kam se hnu. Nesmí zjistit, co se se mnou děje!
" Tak co, Malfoyi, zastánce slabých a nevinných? Koho budeš zachraňovat dneska?" posmívali se mu Potter a Weasley před učebnou lektvarů. "Držte hubu, oba dva!" brunátněl Draco. "Ale no tak, Malfoyi, vždyť ty jsi přece tak hodný. Nic bys nám neudělal, že ne?" smáli se Herry s Ronem. "A Dalton Bellows o tobě tak pěkně mluví..." Draco už byl vzteky bez sebe a vytáhl hůlku.
"Nechte ho! Oba dva!" ozvalo se za nimi. "Ale Hermiono, co se děje?" "Chováte se oba jako malý děti. Co vám udělal? Okamžitě schovejte ty hůlky!" "Neřekl bych to lépe, slečno Grangerová. Strhávám Nebelvíru deset bodů za urážení a pokus o napadení žáka z mé koleje!" zahřímal Snape a otevřel jim učebnu lektvarů. "Hermiono, co to sakra mělo znamenat? Ty se Malfoye nějak moc zastáváš, nemyslíš?" zašeptal rozhořčeně Ron, když usedli na svá místa. "Radši buďte zticha, pane Weasley, pokud nechcete, aby vaše kolej přišla o další body!" upozornil ho s úšklebkem Snape. Draco se podíval na Hermionu. Byl zmatený. Grangerová se ho zastala? Najednou se Hermiona otočila a usmála se na něj. Lehce pokývl hlavou, a Hermiona stočila svůj pohled zpátky na Snapea. Copak dokáže vycítit můj pohled? Tohle není poprvé. Už se to párkrát stalo i ve velké síni, že se na ni podíval a ona se vzápětí otočila.
"Téma dnešní hodiny je snový lektvar. Kdo z vás mi řekne, k čemu slouží?" zeptal se Snape. Snový lektvar? O něčem takovém jsem v životě neslyšel, co to proboha je? "Ano, slečno Grangerová?" vyvolal ji Snape, jelikož se nikdo jiný nepřihlásil. "Je to lektvar, pomocí kterého se ten, kdo jej vypije, dostane do snů jakékoliv osoby. Stejně jako u Mnoholičného lektvaru, musí se do Snového lektvaru přidat například vlas, nehet..." "Správně." přerušil její výklad Snape. "Na tabuli máte postup, tak se dejte do práce!" Draco si povzdychl. Tohle byl opravdu těžký lektvar. Snape se opřel o stěnu a sledoval třídu. To by mě zajímalo, jestli někomu dojde, že je v postupu chyba. Po třetím zamíchání po směru hodinových ručiček se musí přidat Modřenka, aby lektvar dostal modrou barvu. Doufám, že si toho všimne někdo ze zmijozelských, abych mohl konečně udělit body své koliji. No tak, pane Malfoyi, jste můj nejlepší žák, tak do toho! pomyslel si Snape. Draco najednou zvedl ruku.
"Ano, pane Malfoyi?" "Po třetím zamíchání po směru hodinových ručiček se musí přidat modřenka, aby lektvar získal modrou barvu. Na tabuli to není, pane profesore." Snape se na něj zaraženě podíval. "Výborně, uděluji Zmijozelu dvacet bodů!" Po skončení hodiny se všichni vyvalili z učebny. Poslední šel Draco. Zvláštní, pomyslel si Snape, jako kdyby mi četl myšlenky. V tu chvíli se Draco otočil. "Máte naprostou pravdu, pane profesore!" řekl Draco a zanechal ve dveřích užaslého profesora Snapea.

2. kapitola - Zpátky v Bradavicích

2. února 2006 v 12:16 | Clarissa |  Věštba
"Ahoj Draco!"
"Nazdar," procedil Draco mezi zuby.
Jeho věrné gorily, Crabbe a Goyle, vpadly celé udýchané do prefektského kupé.
"Přišli jsme tě pozdravit, určitě se za náma potom stavíš, že jo?" ptal se Crabbe.
"Hm..." odvětil Draco.
Byl rád, když se za nimi zavřely dveře. Chvíli jen tak seděl, a pak vyšel ven. Ulička byla prázdná. Otevřel okno a vyklonil se z něj.
Měl jsem na matku víc naléhat. Určitě by mi všechno řekla. Kdybych tak měl víc času. Musím zjistit, o jakou věštbu jde, a jak se mě týká.
Náhle se otevřely dveře druhého prefektského kupé. Ani se neotočil, bylo mu jedno, kdo to je. Byla to Hermiona Grangerová. Když si ho všimla, zarazila se.
Ale ne, Malfoy. A co tu dělá? Vypadá nějak přepadle. A kde má své gorily?
V tu chvíli se Draco otočil.
"Nic mi není, Grangerová! Prostě jsem chtěl být chvíli sám!" okřikl ji a chystal se k odchodu.
"Stůj!"
"Co zas, Grangerová?"
"Jak jsi mi mohl odpovědět, když jsem se tě na nic neptala?" zeptala se Hermiona s úžasem. Draco se zarazil. Chvíli váhal, co jí řekne.
"Jsi hrozně předvídatelná. Dalo se čekat, že něco takového řekneš!" řekl posměšně, a než se Hermiona stihla nadechnout k další otázce, vydal se do vagónu prvních ročníků.
Když se ještě naposledy otočil, viděl Hermionu, jak stojí opřená o dveře se zmateným, a zároveň soustředěným výrazem ve tváři.
Co to má sakra znamenat? Jak je možný, že dokážu slyšet, co si ostatní myslí, aniž bych použil nějaké kouzlo? Nikdo přece neumí číst myšlenky, to je nemožné...
Z jeho úvah ho probral malý prvňák, který utíkal uličkou před Crabbem a Goylem. Ti dva se na něj koukali s mlsným pohledem. Ten pohled moc dobře znal. Právě si vybrali svou první oběť k šikanování.
"NECHTE HO!" okřikl je Draco, když ho chytili.
Crabbe a Goyle se zarazili a nevěřícně se na něj dívali.
"Ale Draco..."
"Vy jste mě neslyšeli? Nechte ho na pokoji a padejte do kupé, jinak si to s váma vyřídím!"
Obě gorily na něj ještě jednou nevěřícně pohlédly, a když zjistily, že to myslí vážně, beze slova se otočily a odešly. Draco se podíval na malého chlapce, který seděl na zemi, a držel se za zraněnou paži. Vystrašeně se na Draca díval. Ten chvíli stál bez hnutí, a pak podal chlapci ruku a pomohl mu vstát. Tentokrát to byl on, kdo na Draca nevěřícně zíral.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se Draco.
"D-d-dalton Bellows." koktal chlapec, nervózní z Dracova upřeného pohledu.
Ten najednou proti němu pozvedl hůlku, ze které vzápětí vyšlehl zlatý paprsek, a zasáhl chlapce do zraněné paže. Dalton se za ni rychle chytil a zjistil, že všechna bolest je najednou pryč. "D-d-děkuju! Moc děkuju!" řekl rozechvěle.
"Vůbec nejsi takový, jak se o tobě vypráví. Nechápu, jak někdo může tvrdit, že jsi zlý! Řeknu každému, koho potkám, co jsi pro mě dnes udělal!" všechna stydlivost byla najednou pryč, a chlapec se vrhl Dracovi do náruče.
Hned zase ustoupil, usmál se na něj, a odešel. Draco se pomalu vzpamatovával a sledoval odcházejícího chlapce, který vypadal jako jeho jedenáctiletá kopie. Ani si nevšiml, že za ním někdo stojí.
Nebude jediný, kdo o tom bude všem vyprávět. Draco Malfoy, zachránce malého prvňáčka. No to je teda gól!
"Sklapni, Grangerová!" zařval nepříčetně Draco a otočil se.
Hermiona se mu podívala do očí a sladce se na něj usmála.
"Já nic neřekla, Malfoyi."
O dvě hodiny později seděl Draco u zmijozelského stolu, a nezúčastněně sledoval zařazování. Zmijozelští ho probodávali nevěřícími pohledy.
"Julius Bane - ZMIJOZEL!"
"Cate Bellová - HAVRASPÁR!"
"Dalton Bellows - NEBELVÍR!"
No výborně, dneska jsem pomohl prvňákovi z Nebelvíru. Může školní rok začít ještě hůř?

Vítejte na mé nové povídkové stránce

2. února 2006 v 2:54 | Clarissa
Ahoj!

Vítám všechny, kdo náhodou zavítají na můj blog. Když říkám náhodou, tak myslím fakt náhodou, protože je tenhle blog úplně nový, a ještě na něm skoro nic není. Ale slibuju, že se to už brzy zlepší. Zatím si můžete přečíst první kapitolku mé povídky Věštba. Brzy přibydou další!

Mějte se hezky!

P. S. Doufám, že mi tu necháte nějaké komentáře :o)

1. kapitola - Myšlenka

2. února 2006 v 2:34 | Clarissa |  Věštba
"Draco, jsem na tebe velice pyšný. Děláš čest svému jménu. Všechna NKÚ vynikající!" prohlížel si zálibně vysvědčení Dracův otec.
Lucius Malfoy. Jeden z přívrženců Voldemorta. Smrtijed. Voldemortova pravá ruka.
"Až na Obranu proti černé magii, otče. Z té má vynikající jedině Potter. Vždycky měl v tomhle předmětu protekci," poznamenal s úšklebkem Draco.
"Nevadí, synu. Až budeme ve válce, a ty budeš na straně Pána zla, uvidíš, že nějaká obrana proti černé magii je k ničemu. Mimochodem, kdy se přijdeš podívat na naše setkání? Jsem si jist, že Pán zla bude potěšen tvým zájmem."
Po těchto slovech se Draco mírně otřásl. Ano, samozřejmě, že se přidá na Voldemortovu stranu, ale tak brzy? To nečekal.
"Otče, čekají mě ještě dva ročníky školy. Není trochu brzy na to, abych se stal Smrtijedem? Ty ses jím taky stal až po odchodu z Bradavic," řekl nervózně Draco.
"Dobrá, máš ještě dva roky. Pak se staneš Smrtijedem!" řekl ostře Lucius.
Nějak se vzpíráš, Draco. Měl bych tě za to potrestat.
"Já se nevzpírám, otče! Stanu se Smrtijedem, jen co odejdu z Bradavic. Nemáš důvod mě trestat!" vykřikl vyděšený Draco.
"JAK SE OPOVAŽUJEŠ MI LÉZT DO HLAVY? NIKDO, KROMĚ PÁNA ZLA, NEMÁ PRÁVO ZNÁT MÉ MYŠLENKY! CRUCIO!"
Draco se svíjel bolestí.
"Otče, prosím! Já nic neudělal!" křičel zoufale tak dlouho, dokud nepřišla jeho matka, Narcissa Malfoyová.
"Nech ho, vždyť je to ještě dítě!" vykřikla a rychle Luciuse odzbrojila.
"Opovaž se ještě někdy použít na Draca tuto kletbu!"
Narcissa byla vzteky bez sebe.
"Nějak si dovoluješ, miláčku. Budu na tebe muset trošku dohlédnout," ušklíbl se Lucius.
"Dva roky, Draco. Pamatuj si to!" s těmito slovy Lucius odešel a prásknul dveřmi.
"Draco, jsi v pořádku? Proč ti to udělal?"
Draco seděl opřený o stěnu a po tváři mu tekly slzy.
"Já nevím, mami. Obvinil mě z toho, že jsem na něj použil kouzlo Legilimens, ale já nic takového neudělal! Slyšel jsem, jak říká, že jestli se budu vzpírat, potrestá mě! Já žádné kouzlo nepoužil!" Narcissa svého syna objala a hladila ho po vlasech.
Ale ne. Ta věštba. Panebože, on je to Draco! To nemůže být pravda! A co ten druhý? Je už v Bradavicích?
"Psst, Draco, neplač. Nikdy kvůli otci neplač, rozumíš?" řekla nahlas a dál Draca objímala.
Draco unaveně zvedl hlavu a podíval se matce do očí.
"Mami? O jaké věštbě to mluvíš?"