1. kapitola - Neznámá dívka

27. března 2006 v 12:35 | Clarissa |  Příliš málo času
Hermiona táhla svůj kufr po Londýnském nádraží. Musím stihnout ten vlak! Rychle proběhla přepážkou a jen tak tak naskočila do rozjíždějícího se vlaku. Naštěstí hned první kupé, na které narazila, bylo volné. Hermiona se posadila a zadívala se z okna. Kolikrát už tuhle cestu absolvovala. Ale tentokrát jede sama. Sama, bez svých přátel...

"Obraceč času, slečno Grangerová. To je ta možnost, o které mluvím." řekla profesorka McGonagallová a odmlčela se. " "Ale jak? Minulost přece nesmíme měnit!" řekla užasle Hermiona. "Já vím, ale jiná možnost není. Zaplatili jsme příliš vysokou daň, Hermiono. Přišli jsme o profesora Brumbála, o Harryho, Rona a spoustu dalších kouzelníků. Nejspíš i my dvě zaplatíme svým životem. Copak to nechcete změnit?" "Máte pravdu, paní profesorko."
Vlak zabrzdil na nádraží v Prasinkách. Hermiona popadla kufr a vláčela ho k nejblíže stojícímu kočáru. Testrály, které kočáry táhly, tentokrát viděla i ona. Ano, viděla umírat člověka. Během chvilky viděla umírat více lidí, z nichž většinu znala. Harry, Ron, Draco, Neville, Ginny...Hermioně vytryskly z očí slzy.
"Jsi v pořádku?" zeptal se tmavovlasý chlapec v černém hábitu, který si sedl k ní do kočáru. "Jo, jsem v pořádku." zašeptala Hermiona a snažila se otřít si slzy. Chlapec vytáhl z kapsy hábitu kapesník a podal jí ho. "Děkuju." řekla Hermiona a odvrátila pohled jinam. "Nemáš za co." odpověděl tiše chlapec. Jakmile kočár zastavil, Hermiona vystoupila a vydala se směrem k hradu. "Počkej!" zavolal za ní chlapec, ale ona už ho neslyšela.

Hermiona nechala svůj kufr společně s ostatními žáky ve vstupní síni a vydala se na prohlídku hradu. Šla, kam ji nohy nesly. Učebna formulí...učebna Obrany proti černé magii...Vyšla po schodech do posledního patra. "Tady to je." zašeptala a pohladila rukou holou stěnu. V tu chvíli se v ní objevily dveře a ona vešla dovnitř. Komnata nejvyšší potřeby. Vypadala úplně stejně jako tehdy. Hermiona nechápala proč. Asi si to v duchu přála, aniž by chtěla. Rozhlédla se kolem, a pak se posadila do nejbližšího křesla.
"Grangerová, počkej, potřebuju s tebou mluvit!" "Nemám s tebou o čem mluvit, Malfoyi!" vykřikla Hermiona a šla od něj pryč. "Hermiono, prosím!" vykřikl Draco. Hermiona se zastavila. V jeho výkřiku bylo tolik bolesti a zoufalství...Pomalu se otočila. "Co chceš, Malfoyi?" zeptala se tiše. "Jen s tebou mluvit, nic víc. Někde, kde nás nikdo neuslyší." "Fajn, tak dobře. Půjdeme do Komnaty nejvyšší potřeby." Draco ji beze slova následoval.
Hermiona se podívala na vedlejší křeslo. Tam tehdy seděl Draco. "Ach Draco, tvoji smrt si nikdy neodpustím..." zašeptala a rozplakala se.
Draco si vytáhl rukáv. Na paži mu žhnulo znamení zla. "Volá mě, Hermiono. Už zase mě volá." řekl tiše. "Tak běž za ním, na co čekáš? Běž si za svým pánem!" odsekla Hermiona. "Ale já nechci. Nechci, aby byl můj pán. Chci žít svůj život sám. Svobodný život!" řekl nešťastně Draco. "Nikdy nebudeš svobodný, pokud budeš Voldemortovi sloužit." "Hermiono, já nechci být Smrtijedem. Vážně ne. Nesnesu to! Nedokážu jen tak zabíjet pro radost nebo na jeho příkaz jako můj otec. Nechci být Smrtijedem!" "Pokud svá slova myslíš vážně, jdi za McGonagallovou a řekni jí to, co jsi právě řekl mně." "Neuvěří mi. Nikdo mi neuvěří!" vykřikl Draco a vyskočil z křesla. "To já zavinil Brumbálovu smrt. To kvůli mně ho Snape zabil. Myslíš si, že po tom všem, co se stalo, mi může věřit?" řekl zoufale. "Mně uvěří." řekla tiše Hermiona. Draco se na ni otočil a chytil ji za ramena. "A ty? Ty mi věříš?" Hermiona se na něj pronikavě zadívala. "Ano." šeptla. Dracovi se v očích zaleskly slzy. "Děkuju ti, Hermiono. Nevíš, co to pro mě znamená." "Ale vím, Draco." odpověděla Hermiona a objala ho. Draco se rozvzlykal. Něžně ho pohladila po vlasech.
Hermiona namáhavě otevřela oči. "Proboha, já jsem usnula!" Rychle vyběhla z komnaty a hnala se k ředitelově kabinetu. Na rohu se zarazila, protože zaslechla hlasy.
"Nevím, co to má znamenat, pane řediteli. Říkal, že do Bradavic přijela nová dívka, ale na zařazování nebyla!" řekl ženský hlas. "To je zvláštní. Kam mohla zmizet? A kdo to vůbec je? Žádného nového studenta do vyššího ročníku jsme letos nepřijímali." "Prý vypadala na sedmý ročník. To je ale záhada!" odpověděl znovu ženský hlas. Hermiona se nadechla a vykročila.
"Ta nová dívka jsem já."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clarissa Clarissa | 27. března 2006 v 12:35 | Reagovat

Tak, lidičky, máme tady další kapitolku. Doufám, že se bude líbit!

2 Safira Safira | E-mail | 27. března 2006 v 18:14 | Reagovat

To je pěkný!

3 Clarissa Clarissa | 27. března 2006 v 18:24 | Reagovat

Dík :o)))

4 slunenka slunenka | E-mail | Web | 27. března 2006 v 18:47 | Reagovat

suuuuuper!!! už se těším na pokračko... :o)))

5 Clarissa Clarissa | 27. března 2006 v 19:25 | Reagovat

na pokráčku začnu pracovat zítra. včera jsem dopsala další kapitolku Věštby, takže se tu zítra objeví. a zrovna dělám na rubrice Změna života. teda, řeknu vám, máte se na co těšit :o)))

6 Šárka Theira McKonfrštová z Tlustovous Šárka Theira McKonfrštová z Tlustovous | Web | 29. července 2006 v 16:36 | Reagovat

Je to úžasný :o)

7 ?? ?? | 1. září 2006 v 17:41 | Reagovat

prosim..to je zacatek noveho dilu????

8 Leena Leena | E-mail | Web | 28. června 2007 v 19:22 | Reagovat

Píšu sice trochu opožděně, ale i tak, tahle povídka se mi fakt líbí, má něco do sebe, já jí četla na potterpovídkách, ale tam jako by se to zaseklo a nepřibývali žádné kapitolky, tak doufám, že alespoň tady :)

9 denickovyblog denickovyblog | E-mail | Web | 16. března 2013 v 14:45 | Reagovat

[1]: pcheee!Jak by se mohla nelíbit?:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama