1. kapitola - Probuzení

20. března 2006 v 19:20 | Clarissa |  Tři růže
"Sáro, vstávej! Nechceš snad přijít pozdě!" Sára rozespale otevřela oči. "Kolik je hodin?" "Za deset šest." "Tome, vždyť mám až od osmi!" "To nevadí, aspoň se konečně jednou nasnídáš. Nebo snad chceš další sprchu?" "Ne, vždyť už jdu." "Tak si koukej máknout." Sára se najednou upřeně podívala svému bratrovi do očí. Ten stál chvíli bez hnutí, ale pak se probral. "Nezkoušej mě ovlivňovat, vždyť víš, že se umím dobře bránit!" řekl Tom a zvedl ruku. Nad Sářinou hlavou se objevil kýbl plný vody. "Ne, prosím! Vždyť už jdu!" vykřikla Sára. "Tak dobře. Počkám na tebe dole." Tom dal ruku dolů a kýbl zase zmizel. Když se za ním zavřely dveře, Sára si povzdechla. Ach jo. Někdy je fakt hrozný mít staršího bráchu!

Tuhle větu si říkala už dvanáct let. Dvanáct let uplynulo ode dne, kdy zemřeli její rodiče. Ode dne, který jí a Tomovi změnil celý život. Ode dne, kdy se pro ni stal Tom vším. Bratrem, otcem, přítelem. I když se jí po rodičích stýskalo, nikdy neplakala. "Neplač," říkal jí tehdy Tom, "pláč je jen pro slabochy." A ona neplakala, ani když byl stesk po rodičích nesnesitelný. Po rodičích, které milovala. Po rodičích, které vůbec neznala.

"No konečně, to ti to trvalo. Už bude sedm. Vidíš, jak je dobře, že jsem tě vzbudil už v šest." řekl Tom, když sešla dolů do kuchyně. "Za deset šest." upozornila ho. "Jak se těšíš?" zeptal se. "Asi jako do školy, proč?" "Vtipná, jako vždy. Čeká tě poslední rok, budeš se muset víc učit." "Já vím, Tome. Nemusíš mi to připomínat!" odsekla Sára a namazala si chleba. Natahovala se přes stůl pro sklenici, ale Tom jen mávl rukou a sklenice jí přistála v ruce. Tohle byl přesně ta věc, proč své rodiče neznala. Jaksi se jí a Tomovi zapomněli zmínit, že mají zvláštní schopnosti. Schopnosti, které zdědí i jejich děti. Po snídani si šla sbalit věci a chystala se odejít. "Dávej na sebe pozor." řekl jí jako vždy Tom. "Ty taky." odpověděla a políbila bratra na tvář. Otevřela dveře a vyrazila vstříc novému, zároveň poslednímu školnímu roku.
"Katy!" vykřikla, když v davu studentů spatřila známou tvář. "Sáro!" Katy k ní přiběhla a objala ji. Katy byla už od dětství její nejlepší kamarádka. Jediný člověk, který věděl o jejím a Tomově tajemství. Tom sice nechtěl, aby to někdo věděl, ale nakonec ustoupil. Katy jejich důvěru nikdy nezklamala. "Jaké byly prázdniny?" ptala se Sára. Byly to první prázdniny, které netrávily spolu. Katy totiž odjela na celé dva měsíce cestovat. "Bylo to úžasný, mám spoustu fotek! Počkej, až ti budu vyprávět! A co u tebe novýho?" "Nic, co by stálo za řeč." "A co brácha?" ptala se Katy. Sára se pousmála. Věděla, že Katy je do Toma už hrozně dlouho zamilovaná. "Neboj, nikoho nemá." "Na to jsem se neptala!" urazila se Katy. "Ale ptala, a ty to dobře víš!" rozesmála se Sára jejímu výrazu. "Tak pojď, musíme obsadit nejlepší místo!"
Jako předešlé tři roky, i letos se jim podařilo zabrat poslední lavici u okna. Za pár minut už byla třída zalidněná spolužáky. "Ach jo, zase škola. Kolik dní zbývá do nejbližších prázdnin?" povzdechla si Katy. Sára se rozesmála. "Ty jsi vážně hrozná. Celé dva měsíce si užíváš někde na cestách a teď tě otráví pár měsíců školy?" škádlila ji. "Pár? Přesně deset. Vážně hrůza. Bacha, už je tu třídní." Třída jako na povel vstala a přivítala svého profesora. Sára ho měla ráda, už jen proto, že je nikdy nezatěžoval zbytečnými proslovy. Navíc byl mladý, takže si se třídou skvěle rozuměl. "Letos k vám přibyde nový spolužák, přechází z jiné školy, tak doufám, že ho tu přivítáte, a že mezi vás dobře zapadne. Měl by se tu každou chvíli objevit. I s paní ředitelkou." Třídou zašumělo. "Nový spolužák? Ve čtvrťáku? No to jsem teda zvědavá." řekla Katy. V tu chvíli se otevřely dveře.
Do třídy vstoupila jejich ředitelka. Tu babu nikdo nesnášel. S radostí trestala studenty za jejich prohřešky. Hned za ní se objevil jejich nový spolužák. "Páni." uteklo Katy. Sára se na něj zadívala. Byl vážně hezký. Vlastně, moc hezký. "To je přesně tvůj typ. Pan problémista!" uchichtla se Katy. Sára po ní hodila vražedný pohled. I když si to nechtěla přiznat, Katy měla pravdu. Vždycky přitahovala jen problémisty. A tohle na pana problémistu rozhodně vypadalo. Vysoká postava, krátké hnědé vlasy s melírem, tmavě hnědé oči. A co víc, třídní pana problémistu posadil k Martinovi, který seděl před nimi. "No výborně, aspoň nějaký vzrůšo!" sykla Katy.
"Výborně. Když jste tu, můžeme začít s docházkou." řekl třídní. "Arnoldová." "Tady." "Blythe." Martin zvedl ruku. Sára znuděně čekala, až na ni přije řada. Katy, se svým příjmením Lynnová, už to měla za sebou. "Reynolds." "Tady." ozvalo se z lavice před nimi. Hm, takže Reynolds, pomyslela si Sára, a když třídní vyvolával Simonsovou, málem se zapomněla ozvat, čímž se zasloužila o výbuch smíchu své spolusedící. Nový spolužák se na ně otočil. "Svého spolusedícího už znám, ale vás ještě ne. Já jsem Brian Reynolds." představil se a podával Katy ruku. "Já jsem Katy Lynnová a tohle tele, který se neumí ani přihlásit, se jmenuje Sára Simonsová." představila je Katy. Sára na ni opět vrhla vražedný pohled a pak se otočila na Briana. "Vůbec si jí nevšímej, je pod práškama." řekla a usmála se na něj. "V pohodě." řekl Brian a podíval se Sáře přímo do očí. Z toho pohledu ji zamrazilo. No tak, podívej se už někam jinam...Tak se otoč...Zdálo se však, že Brian nereaguje. Až po chvíli jejich pohled přetrhl a začal se bavit s Martinem.
"Hej, zdálo se mi to, nebo ses ho snažila ovlivnit?" ptala se Katy, když po hodině konečně mohli odejít. Jako každý první den školy. "Ne, nezdálo." odpověděla zamyšleně Sára. "A co jsi chtěla, aby udělal? Mně nepřišlo, že by udělal něco zvláštního." "Taky že neudělal." "Počkej, jak to myslíš? Chceš říct..." "Jo, přesně tak. Nedal se ovlivnit." "Ale to je poprvé, co se ti to nepovedlo! Co se stalo?" zarazila se Katy. "Já nevím. Ten jeho upřený pohled se nedal snést. On prostě na moji výzvu vůbec nereagoval. Jako kdyby byl neovlivnitelný. Jako kdyby byl jiný." "Jak to myslíš, jiný?" "Jiný než ty." "Tak to ti pěkně děkuju. To mi budeš pořád předhazovat, že já jsem jenom úplně obyčejný člověk?" řekla naoko naštvaně Katy. "Promiň, já to tak nemyslela. Jen prostě nechápu, jak je možné, že se mi to nepovedlo." omlouvala se Sára. "Třeba je to tím, že svou moc často nepoužíváš. No nic, budu muset jít. Uvidíme se zítra. Ahoj!"
Sára se pomalu vydala směrem domů. Měla pocit, že ji někdo sleduje. Otočila se, a spatřila Briana, jak se na ni dívá. Ten pohled ji přímo propaloval. Rychle se otočila zpátky a zašla za roh. Měla pocit, že něco není v pořádku. Klid. Přece nebudeš paranoidní. Dýchej. Naštěstí byla za chvíli doma. Měla to ke škole jen deset minut.
"Tak jak bylo ve škole?" vítal ji Tom. "Fajn. Máme nového spolužáka, jinak všechno při starém." odpověděla Sára. "Doufám, že se brzo začneš připravovat na maturitu." podotkl Tom. "Jasně, neboj!" odvětila a zašla do svého pokoje. Ten večer Sára poprvé našla na svém okenním parapetu růži.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clarissa Clarissa | 20. března 2006 v 19:24 | Reagovat

Tak už jsem konečně vymyslela název pro svoji novou povídku. Doufám, že se bude líbit!

2 slunenka slunenka | E-mail | Web | 25. března 2006 v 18:35 | Reagovat

Je pěkná, taková záhadná... ale super! :o)

3 Clarissa Clarissa | 26. března 2006 v 1:02 | Reagovat

slunenka: Dík moc! Budu se snažit co nejdřív dodat pokráčko...

4 ann artwodevová ann artwodevová | Web | 10. května 2006 v 15:04 | Reagovat

jůů tak tohle se mi líbí!! je to fakt pěkné!ale má jednu vadu! a to zásadní! nemá pokačování!!:D

5 Clarissa Clarissa | 11. května 2006 v 1:02 | Reagovat

co nejdřív ho sem dám...

6 Safira Safira | E-mail | 13. května 2006 v 17:38 | Reagovat

Taková pěkná povídka a  ještě nemá pokračovíní Clarisso honem nebo te zastrelim:)

7 Clarissa Clarissa | 14. května 2006 v 21:23 | Reagovat

teda, a já myslela, že pokračování nikdo nechce, jelikož se to netýká Harryho Pottera :o)))

8 Verča Verča | Web | 17. května 2006 v 16:36 | Reagovat

Náhodou, je to hezký. A já pokráčko určitě chci :)

9 Janish Janish | E-mail | Web | 10. června 2007 v 12:50 | Reagovat

Vůbec neva,náhodou si zaujala i když nepíšeš o Harrym=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama