10. kapitola - Školní trest

19. března 2006 v 18:39 | Clarissa |  Věštba
"Měli byste se pořádně začít učit, prázdniny už skončily!" řekla Hermiona svým kamarádům, když viděla jejich hromadu domácích úkolů, které ještě neměli hotové. "Ale no tak, Hermiono, stejně nám s těma úkolama jako vždycky pomůžeš, na to jsi až moc hodná." uculoval se Harry. Hermiona už se chystala protestovat, ale do řeči jí skočil Ron. "Stejně si myslím, že tebe by mělo trápit nejvíc, že prázdniny skončily..." "Proč?" zarazila se Hermiona. "No, týdenní trest s Malfoyem..." Ach jo, jak jsem na to mohla jen zapomenout? Co může být horšího? "Ale no tak, Hermiono, přestaň se tvářit tak sklesle. Jen ty a Malfoy, světla svíček, romantika jak má být..." rýpl si Harry. "Moc vtipné, Harry!" odsekla Hermiona a vyšla ze společenské místnosti. Za sebou nechala rozesmáté tváře svých přátel.

"Slečno Grangerová, pane Malfoyi, pojďte na okamžik se mnou." řekl Snape po skončení hodiny. Hermiona vrhla na Harryho a Rona útrpný pohled a vydala se za Snapem. Zastavili se před jeho kabinetem. "Nabídl jsem se, že svůj trest vykonáte pod mým dohledem. Budu vás čekat dnes večer v osm hodin v učebně lektvarů. Neopovažujte se přijít později!" řekl Snape a vrhl na ně jeden ze svých nejděsivějších pohledů. "Teď běžte!" Hermiona se podívala na Draca. Ten šel tiše vedle ní a tvářil se, jako kdyby ho to vůbec nezajímalo.

"Tak co?" ptal se Harry, když Hermiona dorazila do nebelvírské věže. "Trest budeme mít se Snapem." odpověděla Hermiona. "To je mi vážně líto, mít s ním trest je fakt hrůza." řekl Ron. "Co na to Malfoy?" ptal se Harry. "Určitě musel být vzteky bez sebe, že má trest, a ještě k tomu s tebou." "To je právě to zvláštní, tvářil se, jako kdyby mu to bylo jedno." "Dej si pozor, třeba něco chystá!" řekl Ron. "To snad ne. No nic, jdu si udělat úkoly. A vám doporučuji udělat to samé!"
Přesně v osm už seděli Draco s Hermionou v učebně lektvarů. Raději se dívali každý jiným směrem. Do učebny potichu vešel Snape. Když viděl, jak se k sobě chovají, pobaveně se ušklíbl. "Jsem rád, že jste mě poctili svou přítomností." řekl Snape škodolibě. Hermiona leknutím nadskočila, Draco se na něj jen podíval nezúčastněným pohledem. "Určitě vás zajímá, jak bude trest vypadat. Jelikož jste mí nejlepší studenti, rozhodl jsem se, že spolu budete pracovat na složitějších lektvarech. Každý večer mi jeden připravíte a já vám ho oznámkuji. Nějaké otázky? Ne? Výborně. Vzadu na stole leží kniha, podle které budete pracovat. Máte na to tři hodiny." řekl Snape a opustil učebnu.
"To jsou lektvary nejmocnější!" vykřikla Hermiona a popadla knihu do ruky. Draco se pro sebe pobaveně usmál, když viděl její nadšení. Měla by být naštvaná, že se mnou musí pracovat, a ona je zatím z té práce nadšená! "Malfoyi, vnímáš mě? Haló!" Draco si až teď uvědomil, že mu mává rukou před očima. "Co je?" probral se. "Co se s tebou děje? Vypadáš jak tělo bez duše. No, i když, možná je to tak lepší..." rýpla si Hermiona. "Moc vtipný, Grangerová. Jaký lektvar budeme dneska připravovat?" "Nevím, je jich tu hrozně moc. Jsou pěkně těžké. Navrhuju začít něčím jednodušším. Co třeba Vznášející lektvar?" "Fajn."
Hermiona s úžasem sledovala Dracovo zapálení pro práci. Šlo mu to od ruky. Teda Malfoyi, možná vážně nejsi takový břídil, jak jsem si myslela..."Dík, Grangerová. Chvála od tebe, to je fakt síla!" poznamenal ironicky Draco. Hermiona se na něj chvíli zaraženě dívala, a pak se začala smát. "Promiň, pořád zapomínám na to, že mi rád lezeš do hlavy." řekla škodolibě. "Nemáš myslet tak nahlas!" odsekl Draco, ale pak se začal taky smát.
"Vidím, že se dobře bavíte. To už jste hotovi?" ušklíbl se Snape, který se jim z ničeho nic objevil za zády. Hermiona a Draco nadskočili, jako kdyby je přistihl při něčem zakázaném. "A-a-ano, pane profesore. Už to máme." vykoktala Hermiona. "Tak se na to podíváme." řekl suše Snape, rozlil lektvar do dvou pohárů a podal jim je. "Tak na zdraví, vážení!" Hermiona a Draco se na sebe podívali a vypili poháry do dna. Nedělo se vůbec nic. Pak oba vykročili směrem k profesorovi. Hermiona se najednou zakymácela a stejně jako Draco se vznesla do výšky pěti stop. "Výborně. Z dnešního lektvaru máte oba vynikající. Zítra se dostavte ve stejnou dobu." řekl Snape. "Počkejte, pane profesore!" vykřikl Draco, který se pořád ještě vznášel. "Jak se z toho dostaneme?" "Ach, já vám zapomněl říct, že si máte udělat i protilektvar. No nic, budete muset počkat, než přestane účinkovat.Přeji vám dobrou noc!" pokrčil rameny Snape a odešel.
"Parchant jeden! To nám udělal naschvál!" vztekala se Hermiona. "Klid, Grangerová. Za jak dlouho ten lektvar přestane působit?" "To záleží na množství, které vypiješ. To naše bylo tak na dvě hodiny. Zatracený Snape!" "Ale no tak! Takhle ošklivě se vyjadřovat o profesorovi..." bavil se Draco. "Sklapni Malfoyi! Co jsem komu udělala? Teď tady s tebou budu muset trčet ještě dvě hodiny navíc." "Děláš, jako by ti to vadilo. Nebo snad máš něco proti mé společnosti?" uculoval se Draco a začal se k Hermioně přibližovat. "Jdi, vlastně leť ode mě dál, Malfoyi!" vyhrkla Hermiona a snažila se mu vzdálit. Ze začátku to šlo těžko, nemohla si zvyknout na to, že nestojí nohama na zemi. Po chvíli přišla na to, jak se ve vzduchu pohybovat a začala se Dracovi vysmívat.
"Mě nechytíš, Malfoyi!" vykřikla, když se jí podařilo dostat na druhý konec učebny. "Vážně? Vsadíme se?" ušklíbl se Draco. Hermioně došlo, že zas tak navrch nemá, a když se k ní Draco přiblížil, měla co dělat, aby se od něj dostala pryč. Učebnou se rozléhal jejich hlasitý smích, který přerušil až příchod Snapea a Brumbála.
"Tady máte protilektvar!" vyštěkl na ně Snape. "Děláte rámus, že by to vzbudilo i mrtvého!" vztekal se. "Vypijte to a zmizte!" Hermiona a Draco vypili protilektvar a rozběhli se rychle každý na jinou stranu školy.
"Nevím, jestli byl dobrý nápad nechávat je spolu o samotě, Brumbále. Vy jste snad neviděl, co vyváděli?" prskal Snape. "Jsou to ještě děti, Severusi. Navíc si myslím, že na Draca bude mít slečna Grangerová dobrý vliv." poznamenal Brumbál. "Já si tím tak jistý nejsem. Navíc, zas takové děti to nejsou, bude jim šestnáct let." řekl Snape zamyšleně. "Necháme tomu volný průběh. Severusi, všiml sis už, jestli se mění i někdo další ze studentů?" zeptal se Brumbál. "Ano, všiml, Brumbále. Dělá velké pokroky v Obraně proti černé magii, nikdo ze studentů na něj nemá, a asi nikdy mít nebude." řekl Snape a na chvíli se odmlčel.
"Ty myslíš..." "Ano, Albusi. Je to Harry Potter."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Safira Safira | E-mail | 19. března 2006 v 19:19 | Reagovat

Fakt mocf pěkná povídka hrozně se mi líbí a chci se zeptat to už jí máš celou napsanou nebo ještě dopisuješ?

2 Clarissa Clarissa | 19. března 2006 v 19:43 | Reagovat

Ne ne, mám napsanou zatím jen půlku další kapitolky :o))). Jsem sama zvědavá, jak to dopadne. Jen bych brala víc čtenářů a komentářů, ale bohužel to nemůžu nijak ovlivnit, a to mě mrzí...

3 slunenka slunenka | E-mail | Web | 24. března 2006 v 23:40 | Reagovat

Super!!! líbí se mi to mocinky moc!!

4 vera vera | E-mail | 26. listopadu 2006 v 17:43 | Reagovat

je to super udelej pokracovani prosiiiiiiiiiim

5 Merisa Merisa | Web | 31. října 2007 v 20:32 | Reagovat

stejně fandím dracovi ;-)

6 Ciss Ciss | E-mail | Web | 6. listopadu 2007 v 13:42 | Reagovat

Trochu jsem se u toho zasmála...je to fakt super...jen tak dál...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama