12. kapitola - Dalton Bellows

23. března 2006 v 12:58 | Clarissa |  Věštba
"Stejně nemůžu uvěřit tomu, žes mu nevrazila facku. Já bych to udělala." řekla Ginny druhý den na snídani. "Já vím, znám tě moc dobře." rozesmála se Hermiona. "Ani nevím, proč jsem to neudělala. Prostě jsem ho odstrčila a odešla jsem." "A odešla jsi hned?" ptala se Ginny. "No, ještě jsem se na něj otočila." "Hermiono! Vzpamatuj se. Přiznej se. Tobě se Malfoy líbí, že jo?" udeřila na ni Ginny. "Ne! Ano! Já nevím. Někdy je na zabití, jindy je zas docela fajn..." "Holka, tak se mi zdá, že v tom sama nemáš jasno. Hlavně neudělej nějakou pitomost, ano? Je to přece Malfoy!" řekla Ginny. Když viděla, jak se Hermiona tváří, objala ji. "Díky, Ginny. Jsi fakt skvělá kamarádka." "A co kluci? už to vědí?" "Ne. Prosím tě, neříkej jim to. Víš, jak by oba reagovali." "Jo, to teda vím. Byli by pěkně naštvaní. Kdo ví, co by Malfoyovi udělali. Neboj, nic jim neřeknu. Ale ty se zkus nenamočit do nějaký šílenosti, ano?" Ginny Hermionu znovu objala a zamířila k Harrymu, který zrovna vešel do jídelny. Ti dva jsou hezký pár...pomyslela si Hermiona, když je viděla.
Vyučování uteklo ten den rychle. Odpoledne Hermiona zamířila jako vždy do knihovny, aby se připravila na druhý den. "Ahoj Daltone." pozdravila malého chlapce, který také mířil do knihovny. "Ahoj Hermiono!" pozdravil hlasitě Dalton. Byl jeden z mála prvňáků, který neměl ze starších žáků strach. Hermionu stále udivovala podobnost mezi ním a Dracem. Jako by si z oka vypadli. Až na to, že Dalton byl teprve v prvním ročníku. Sedla si ke svému oblíbenému stolu, na který skoro vůbec nebylo vidět, protože byl, jak říkala Hermiona, v temném koutě. Byla asi v půlce eseje na přeměňování, když ji vyrušila hlasitá rána.
Hermiona se podívala směrem, odkud rána přišla a uviděla malého Daltona, zavaleného knihami. U něj stál Draco a oprašoval se. Málem vyprskla smíchy, ale naštěstí se rychle uklidnila, aby se neprozradila. "Dávej sakra pozor! Co to tady vyvádíš?" zeptal se naštvaně Draco. "Promiň, moc se ti omlouvám. Chtěl jsem sundat jednu knížku na lektvary, ale byla moc vysoko, tak jsem šplhal po policích, a najednou se na mě sesypaly knížky. A na tebe taky." dodal rychle, když viděl, jak se Draco mračí. "Hm. Koukám, že ta jediná tam zůstala." řekl už pobaveně Draco a sáhl po knížce o lektvarech. "Na co ji potřebuješ?" zeptal se Daltona. "Mám na lektvary Snapea." Teď už byl Dracův úsměv opravdový. "Zasedl si na mě a dává mi hrozné známky. A navíc nikdy nechápu jeho výklad. Tak jsem si chtěl najít nějakou knihu, kde by to bylo pořádně vysvětleno." řekl nešťastně Dalton. Draco se na něj pronikavě zadíval. "Tak pojď." řekl Daltonovi. "A kam?" "Támhle ke stolu. Vysvětlím ti alespoň základní pravidla. Snad ti pak půjdou lektvary lépe." odpověděl Draco.
Hermiona s úžasem sledovala, s jakou trpělivostí Draco Daltonovi všechno vysvětluje a odpovídá na jeho všetečné dotazy. Opravdu vypadají jako sourozenci. Taková rodinná idylka. Ach Ginny, kdybys věděla...pomyslela si Hermiona. Najednou Draco zvedl hlavu a poprvé za celou dobu si ji všiml.
"Tak pojď k nám, ať je idylka úplná." řekl Draco. Hermiona se zarazila, ale pak sesbírala všechny své knihy a sedla si k nim. Společně se pak snažili Daltonovi vysvětlit, že je rozdíl v tom, jestli zamíchá lektvar po směru hodinových ručiček, nebo proti směru. Ani se nenadáli a byl čas večeře. Hermiona rychle posbírala knihy a hnala se do nebelvírské věže.
"Hermiono, kde jsi byla celé odpoledne? Neříkej, že jsi byla celou dobu v knihovně!" řekla jí Ginny, když vyběhla do společenské místnosti. "Jo, byla jsem tam. Pomáhali jsme Daltonovi s lektvary, Snape si na něj zasedl." řekla Hermiona a zarazila se, když si uvědomila, že se prozradila. "Pomáhali? Kdo mu ještě pomáhal?" ptala se Ginny. Když viděla Hermionin výraz, bylo jí to hned jasné. "Hermiono, to snad ne. Ty se vážně nikdy nepoučíš. Ale nechce se mi věřit, že by sám od sebe někomu pomáhal. Zvlášť, když je Dalton z Nebelvíru." "Kdo by sám od sebe nikomu nepomohl?" zeptal se Harry, který zrovna vešel do místnosti. "Ale nikdo, bavíme se o jednom idiotovi z Mrzimoru." řekla Ginny a políbila ho. "Tak to jo. Pojďte, jdeme na večeři!" řekl Harry.
"Ahoj." řekl Draco, když přesně v osm hodin vešel do učebny lektvarů. "Ahoj." odpověděla Hermiona. Snape, který stál ve dveřích, se ušklíbl. "Vidím, že jste spolu začali velmi dobře vycházet. Výborně. Co kdybych dnes tedy navrhl lektvar já?" řekl škodolibě. Draco s Hermionou se po sobě podívali a začali se děsit. "Co takhle Nápoj lásky? Je to velice účinný lektvar, a také velice těžký lektvar." "Ale pane profesore, na něj není žádní protilektvar!" vyhrkla zděšeně Hermiona. "Správně, slečno Grangerová. Ale to nevadí. Při malém množství lektvar do týdne vyprchá. Nic hrozného se stát nemůže, nebo snad ano?" "Ale..." "Neodporujte mi, slečno Grangerová. Dejte se do práce!" odsekl Snape a odešel.
"Ten bastard! Prevít! Ubožák! Já mu dám, Nápoj lásky. Nic takového dělat nebudu!" vztekala se Hermiona. "No tak, Grangerová. Uklidni se! Pokud ho neuděláme, Snape nám napaří další týden trestu navíc. Ale jestli chceš trávit další týden se mnou..." schválně nedořekl Draco a očekával Hermioninu reakci. "Ne! To vážně nechci. Fajn. Jdeme udělat ten pitomý lektvar!" Draco se pobaveně usmíval. "A přestaň se tak blbě smát!" Páni. To bych do ní neřekl. Ta když se rozjede...Draco radši své myšlenky přerušil a začal se věnovat lektvaru. Sám z něj moc velkou radost neměl.
Po třech hodinách se vrátil Snape. "Už jste hotovi?" ptal se Snape. "Ano." odsekla naštvaně Hermiona. "Výborně. Tak kdo z vás ten lektvar ochutná?" Hermiona i Draco svorně mlčeli. "Bylo mi jasné, že nebude žádný dobrovolník. Proto jsem si sem přinesl dvě dřívka. Jedno je kratší. Kdo si vytáhne kratší, pozná na vlastní kůži, jak působí Nápoj lásky. Tak do toho!" Oba chvíli váhali, ale nakonec každý z nich popadl jedno dřívko a sevřel ho v dlani. "Ukažte je." přikázal Snape.
"Mám delší." vydechla Hermiona, když rozevřeli dlaně. "Takže pan Malfoy. No, to bude velice zajímavé." pousmál se Snape. Hermiona ho měla chuť zabít. Draco vzal do ruky nádobu s trochou odlitého lektvaru. Chvíli se na něj nerozhodně díval. Nakonec ji zvedl k ústům, napil se...a polkl.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clarissa Clarissa | 23. března 2006 v 13:07 | Reagovat

Tak, je tady nová kapitolka! Doufám, že se vám bude líbit. Když ne, klidně mi ji zkritizujte :o))). Jen doufám, že přibydou i komentáře k rubrice Změna života. Je to takový můj pokus o povídky na přání. Vy nahodíte téma, já napíšu povídku. Co vy na to? Jen do toho!

2 Elen Elen | 23. března 2006 v 14:41 | Reagovat

Jak řekl Snape:Bude to zajímavé a já už se těším na pokráčko. :-)

3 Safira Safira | E-mail | 23. března 2006 v 17:09 | Reagovat

To je fakt bomba už se těšim na pokračovíní.

4 Clarissa Clarissa | 23. března 2006 v 18:14 | Reagovat

Zrovna píšu pokráčko. Jsem sama zvědavá, co se stane. Zatím mám jen matnou představu. Ale spoléhám na svou fantazii, snad se dostaví :o)))

5 Ellie Ellie | 23. března 2006 v 18:17 | Reagovat

Takže......z týhle prekérky může vyplynout spousta velice "zajímavých" situací na který se moc a moc těším:). Takže šup...šup:)))

6 Clarissa Clarissa | 23. března 2006 v 18:33 | Reagovat

Ellie, jsi tu ještě? Jestli jo, nechceš jít na pokec do návštěvní knihy? (pokec, aneb jak si vykecat díru do hlavy). Taky že vyplyne, moc se u tý kapitoly bavím. Větší hovadiny mě už snad napadnout ani nemohly...

7 slunenka slunenka | E-mail | Web | 25. března 2006 v 15:15 | Reagovat

skvělý! jsem zvědavá na to jak se to bude vyvýjet... :o)))))

8 cloverdee cloverdee | E-mail | Web | 24. června 2006 v 11:36 | Reagovat

to nejsou žádný hovadiny...je to super, píšeš vážně skvěle

9 Čipot Čipot | E-mail | 18. dubna 2007 v 20:10 | Reagovat

já to hltám asi stejně jako originál. jestli ne víc

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama