Plakala. Seděla v křesle v dětském pokoji. V jejich pokoji. Všude byla tma a i přes zavřené okno byly slyšet kapky deště dopadající na okenní parapet. Tom jí vždycky říkal, že pláč je jen pro slabochy. A ona plakala. Poprvé v jejím životě. Tom. Tom, její bratr. Tom, který pro ni znamenal všechno. Tom, který byl teď mrtvý.
Komentáře
No name. To proto, že ještě nemám jasnou představu o názvu. Ale slibuju, že co nejdřív nějaký vymyslím :o)))
Tak, tohle je můj pokus o povídku, která se vůbec nebude týkat Harryho Pottera a spol. Jak jste si mohli všimnout, má název