3. dubna 2006 v 19:27 | Clarissa
|
Draco se ráno vzbudil s úsměvem na tváři. Stejně jako celý předchozí měsíc. Ano, už měsíc chodil s Hermionou. Nikdy předtím s žádnou holkou tak dlouho nevydržel. Ale Hermiona, to bylo něco jiného. Každý den se těšil na to, až ji uvidí. Na její úsměv, který dokáže rozzářit celý hrad. Miloval ty každodenní chvíle, které pro sebe dokázali ukrást. Ale hlavně, miloval JI. Po dlouhé době se cítil šťastný.
"Hermiono, prober se!" šťouchl do ni Ron. "Co se s tebou děje? Poslední dobou jsi jak tělo bez duše." Ginny se uchichtla a Hermiona po ní hodila vražedným pohledem. Ginny jí pohled vrátila. Hermiona přesně věděla, co si myslí. Každý den se jí ptala, jestli by už nebylo na čase říct Ronovi a Harrymu pravdu. "Nemůžeš jim to tajit věčně. Čím dřív jim to řekneš, tím líp." "Já vím, Ginny. Ale mám strach. Jak myslíš, že budou reagovat, když jim řeknu, že chodím s klukem ze Zmijozelu, kterým není nikdo jiný, než Draco Malfoy?" Ginny si povzdechla. "No, máš to holt těžký, holka. Ještě že já se držím Nebelvíru!" Hermiona se rozesmála.
"Máš pravdu, Ginny. Ještě dneska jim to řeknu." "Vážně?" pozvedla Ginny nedůvěřivě obočí. "Jo, jen co..." "Jen co budeš mít za sebou rande s Malfoyem. Chceš si to naposledy užít, než ho kluci zabijou, co?" uchichtla se. "Ginny!" "No, dobře, dobře. Tak ho nezabijou. Jen mu trošku upraví tvář." Hermiona se zatvářila zoufale. "No tak, kamarádko, netvař se tak. Třeba to dopadne dobře. Kluci se s tím vyrovnají. Jestli ne hned, časem určitě." "To doufám." povzdechla si Hermiona.
Hermiona mířila na jejich obvyklé místo k jezírku. Draco už tam na ni čekal. Potichu se k němu připlížila a zakryla mu oči. "Pansy, to jsi ty?" "Ty zmetku, já ti dám Pansy!" řekla Hermiona, ale to už ležela v jeho pevném sevření na zemi. "Vzdávám se." vydechla poraženě. "To máš za toho zmetka." ušklíbl se Draco. "Promiň. Ale zasloužil sis to. Takhle mě trápit..." "Prosím tě, s Pansy bych v životě nemohl nic mít." "Vážně?" "Vážně. Za prvé, ty jsi chytřejší..." Draco ji políbil na rameno."Za druhé, jsi krásnější...A za třetí..." "Za třetí?" Draco se na ni zadíval. "A za třetí...tě miluju." zašeptal. Hermiona se na něj užasle podívala. "Draco..." "Já vím. Od někoho jako jsem já, to zní šíleně, co?" Hermiona ho objala. "Jen trošičku. Překvapil jsi mě." Draco si na ni opatrně lehl a hladově ji políbil. Hermiona zasténala a objala ho ještě pevněji.

"Nedokážeš si ani představit, jak moc po tobě toužím." vydechl. "Ale dokážu." pousmála se Hermiona a něžně ho pohladila po tváři. "Nechci to uspěchat. Ještě se necítím připravená. Ale až budu, slibuju, že budeš první, kdo se to dozví." Draco se chraplavě zasmál. "Dobře, dej mi vědět." "Ještě něco ti chci říct. Dneska hodlám oznámit Harrymu a Ronovi, že spolu chodíme." "Těm blbečkům?" Hermiona se odtáhla. "Draco, neříkej jim tak. Jsou to mí nejlepší kamarádi. Smiř se s tím. Já už jim nechci dál lhát, to nejde." "Tak dobře, řekni mi to. Ale jak si myslíš, že budou reagovat?" "No, budou hodně naštvaní. Tak naštvaní, že si to s tebou budou chtít vyřídit a se mnou nepromluví ani slovo." Draco ji znovu objal. "Já to přežiju, ale co ty?" "To vážně nevím. Doufám, že se s tím časem smířím. Třeba byste pak spolu mohli aspoň trochu vycházet." "Já s Potterem a Weasleyem? Ty máš teda fantazii. No když myslíš..."
"Už bysme měli jít." řekl za chvíli Draco. Pomalu se vydali na cestu do svých kolejí. Hermiona se kousek od místa, kde se jejich cesty rozdělovaly, zarazila. "Co se děje?" ptal se Draco. "Co je to támhle na zdi za nápis?" "Nemám tušení. Je psán nějakým zvláštním jazykem. Ale mám pocit, že jsem ho tu nikdy předtím neviděl. Všiml jsem si ho až nedávno." "Ale on tu nikdy nebyl." zašeptala Hermiona a přistoupila blíž ke stěně s nápisem. Pomalu natáhla ruku a dotkla se ho. "Zvláštní, jako kdyby byl do stěny vyrytý..." "Vážně?" Draco se ho dotkl na stejném místě jako ona. "Máš pravdu, zvláštní..." Najednou se nápis rozzářil jasným světlem a jeho písmena se začala přeskupovat. "Co to sakra je?" vydechla vyděšeně Hermiona. Před nimi se objevil úplně nový nápis.
"Jen tito dva vládnou silou, větší než je síla zla. Nechť je nic už nerozdělí, když se válka rozpoutá." Draco dočetl nápis a otočil na Hermionu. "Co to má znamenat?" "To nemám tušení..." Nápis se najednou rozzářil jasně žlutým světlem, které je začalo pohlcovat. Hermiona se přitiskla k Dracovi.
V tu chvíli se školou rozlehl obrovský výbuch.
Tak, lidičky, víkend je pryč, a vy jste se konečně dočkali nové kapitolky. Doufám, že se bude líbit :o)))