5. kapitola - Ráno moudřejší večera

25. dubna 2006 v 2:54 | Clarissa |  Příliš málo času
První paprsky slunce rozzářily celý pokoj. V tu chvíli Hermiona otevřela oči. Na tváři se jí objevil úsměv. Sama nechápala, jak je možné, že má tak dobrou náladu. Potichu vstala, aby nevzbudila své spolubydlící, oblékla se a vyšla z ložnice. Bylo ještě moc brzy na snídani, a tak se rozhodla, že půjde do knihovny. Chtěla si sednout na své oblíbené místo, ale pak si všimla chlapce, který seděl úplně vzadu opřený o stůl a spal. Pomalu k němu přistoupila. Proboha, vždyť je to Remus! Opatrně s ním zatřásla.

"Co? Co se děje?" vykřikl Remus a vyskočil na nohy. "Klid, to jsem já, Hermiona." Remus se zase posadil. "Co tady děláš tak brzy?" zeptal se. Hermiona se na něj pečlivě zadívala. Vypadal hrozně. Oblečení měl místy roztrhané a na rukou se mu rýsovaly dlouhé šrámy. "Jak ti je?" "To nic. Jsem jen hrozně unavený. Vrátil jsem se dnes hodně brzy a..." "Mně nemusíš lhát." přerušila ho Hermiona. Remus se na ni překvapeně zadíval. "Jak to myslíš?" zeptal se opatrně. "Já vím, že jsi vlkodlak." "Proboha." zašeptal a položil si hlavu do dlaní. "Ví to ještě někdo další?" Hermiona uhnula pohledem. "Ano. Díky tvému kamarádovi Siriusovi to ví ještě jeden člověk." "Kdo?" zeptal se vyděšeně Remus." "Severus Snape."

"Tak to je konec." Hermiona mu položila ruku na rameno. "Ne, myslím, že není." Remus se na ni překvapeně zadíval. "Jak to můžeš vědět?" "Severus není tak špatný, jak si všichni myslíte. Ano, je to člověk plný záště, ale kde se v něm ta zášť asi bere? Od prvního ročníku je šikanován Jamesem a Siriusem. V málokterém člověku by se pak neprobudila nenávist." "Já vím, Hermiono. A je mi to hrozně líto! Měl jsem je zastavit. Ale nenašel jsem odvahu. Zasloužím si, aby mě udal." "Ne, to ne. Myslím, že to neudělá. A teď pojď, půjdeme na snídani." Hermiona mávla hůlkou a Remusovo oblečení bylo jako nové. "Děkuju, Hermiono." zašeptal Remus. "Nemáš zač." Hermiona se vydala ke dveřím. "Počkej! Jak vlastně víš, že jsem vlkodlak?" vykřikl za ní. Hermiona se otočila a mrkla na něj. "Tajemství..."

Hermiona se rychle vrátila do sklepení pro věci. Ve společenské místnosti narazila na Severuse, který seděl v křesle. "Tady jsi! Čekám na tebe." "Já..." zakoktala se Hermiona. Cítila, že se začíná červenat. Nedokázala se mu podívat do očí. "Byla jsem se projít." Severus vstal a přistoupil k ní. Její srdce se rozbušilo neuvěřitelnou rychlostí. Pomalu natáhl ruku a zastrčil jí za ucho uvolněný pramínek vlasů. Hermiona se zachvěla. "Severusi..." zašeptala a zavřela oči. Po chvilce se už dokázala ovládat a znovu je otevřela. "Měli bychom jít na snídani." "Máš pravdu." řekl chraplavě Severus.

Ve Velké síni se posadili na svá místa a chystali se pustit do jídla, když v tom ke stolu přistoupili dva chlapci. Hermiona udiveně vzhlédla. Byli to James a Sirius. Severus zbledl. Hermiona ho vzala za ruku a povzbudivě se na něj usmála. "Co chcete?" zeptal se odměřeně. Sirius se díval do země. "Chci se ti omluvit, Snape. V noci jsem to vážně přehnal. Jsem idiot. Nedošlo mi, co všechno tím způsobím." "Snad poprvé v životě máš pravdu, Blacku. Vážně jsi idiot." poznamenal sarkasticky Severus. Hermiona se uchichtla a vysloužila si tím Siriův vražedný pohled. "Takže omluvu přijímáš?" zeptal se nejistě James. "Jo. A teď vypadněte! Rád bych se v klidu nasnídal." Oba kamarádi rychle odběhli.

"Jsem na tebe hrdá, Severusi." zašeptala Hermiona. Pořád ještě se drželi za ruce. Nad nimi se objevil stín a Hermiona vzhlédla. Byl to Remus. Tak nervózního ho ještě nikdy neviděla. "Severusi..." začal Remus, ale Severus ho přerušil. "Nic neříkej. Já vím, že ty za to nemůžeš." Remus se na něj nevěřícně podíval. "Díky Hermioně jsem pochopil, jak těžké to musíš v životě mít. Rozhodl jsem se, že na celou tuhle noc zapomenu." "Děkuju, Severusi. Ani nevíš, jak moc jsem ti vděčný." Remus napřáhl ruku. Severus zaváhal, ale nakonec ji přijal. Hermiona se usmívala. "Remusi, co kdybys s námi posnídal?" zeptala se. Remus se podíval na Severuse, a ten kývl hlavou. "Posaď se."

"To je neuvěřitelné." řekla s užaslým výrazem profesorka McGonagallová. Brumbál se uznale usmál. "Je vidět, že slečna Grangerová je opravdu silná osobnost. Je to první člověk, kterému se podařilo spřátelit Zmijozel s Nebelvírem." "No já nevím, Albusi. Neřekla bych, že z nich jsou přátelé." odporovala profesorka. "Ještě nejsou, Minervo, ale budou. Slečnu Grangerovou jen tak něco nezastaví..."

"Nechceš se projít?" zeptal se po vyučování Severus Hermiony. "Proč ne?" odpověděla. Chvili bylo ticho, než Severus konečně promluvil. "Děkuju, Hermiono." "Za co?" zeptala se překvapeně. "Nevím, jak jsi to udělala, ale díky tobě se najednou cítím lepší." "Ty jsi lepší člověk. To nepřišlo z ničeho nic. Jen jsi to v sobě dlouho ukrýval." "Možná máš pravdu, ale díky tobě se teď cítím jako úplně jiný člověk." Hermiona se na něj dlouze zadívala. "Opravdu chceš zapomenout na celou dnešní noc?" zeptala se tiše. Severus se pousmál. "Ne. Jednu vzpomínku bych si rád uchoval..." Opatrně ji vzal za ruku a přitáhl si ji. Hermiona se začervenala. "Vážně? A jakou?" Severus ji pohladil po tváři. "Tuhle..." zašeptal těsně před tím, než ji políbil.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Clarissa Clarissa | 25. dubna 2006 v 2:56 | Reagovat

Neukamenujte mě, prosím :o)))! Omlouvám se, že jsem další kapitolku přidala až teď, ale tenhle týden jsem pořád v práci a moc toho nestíhám. Takže doufám, že na mě nezanevřete a s chutí si tuhle kapitolu přečtete. Prosím o komentáře :o)))

2 Klarit Klarit | E-mail | 25. dubna 2006 v 6:02 | Reagovat

myslim ze te nikdo neukamenuje a ze jsou jenom vsichni stastni za to jakou si pridala uzasnou kapitolu....!

3 catriona catriona | Web | 25. dubna 2006 v 10:13 | Reagovat

Úžasný.... nemám normuálně slov a pomalu hltám každé slovo z celé kapitoly i povídky :D

4 Clarissa Clarissa | 25. dubna 2006 v 10:35 | Reagovat

děkuju. a dokonce je tahle kapitola i o něco delší...:o)))

5 Klarit Klarit | E-mail | 25. dubna 2006 v 16:19 | Reagovat

jj to je a ne ze by to tu nekomu vadilo:) mame vsichni poslintane klavesnice Clarisso tak s tim neco prosim udelej:)

6 Hannah Hannah | 25. dubna 2006 v 18:24 | Reagovat

Je to skvělé!Prostě úžasné!

7 Egwain Egwain | 25. dubna 2006 v 19:25 | Reagovat

Úplně super!!! :-) Strašně moc se už těším na další kapitolu!!

8 Elyssé Elyssé | 26. dubna 2006 v 20:40 | Reagovat

To je úžasná povídka. Doufám, že další kapitola bude brzo ;)

9 slunenka slunenka | E-mail | Web | 27. dubna 2006 v 17:17 | Reagovat

Jupíííí!!! alší kapitolka!!! :o)))

Taková romantická! chudášek Siri...

ale z toho páru Hermia Sevie jsem totálně hotová... :o)))

10 Clarissa Clarissa | 27. dubna 2006 v 18:22 | Reagovat

slunenka: proč chudáček? nic hroznýho jsem mu neudělala :o)))

11 Serpentine Serpentine | 27. dubna 2006 v 22:34 | Reagovat

Nu, tak to je dosti překvapivé....že by byl Snapík až tak hodnej?:)

12 Clarissa Clarissa | 27. dubna 2006 v 22:51 | Reagovat

Serpentine: neboj, vždyť mě znáš. napřed romantika, pak katastrofa :o)))

13 slunenka slunenka | E-mail | Web | 30. dubna 2006 v 9:18 | Reagovat

Clarissa: proč chudáček?!????

mě by se teda nechtělo se mu vomlouvat... :o)))

14 Veronika Veronika | 30. dubna 2006 v 19:07 | Reagovat

nemám slov,strašně se mi to líbí,fakt nekecám:)))))))

15 Leena Leena | E-mail | Web | 28. června 2007 v 19:42 | Reagovat

:) zbož%nuju tuhle povídku, vim že se opakuju, ale to se nedá nic jinýho říct

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama