2. kapitola - Dámská jízda

25. května 2006 v 19:53 | Clarissa |  Tři růže
Tom vešel do jejího pokoje.
"Vstávat, ospalče! Nebo mám zase začít s..." Tom zůstal stát, jako když do něj uhodí blesk.
"Co je? Tome, co se děje?"
Ten jen stál a vyděšeně se díval před sebe.
"Tome, prober se! Co se stalo?" Sára už začínala být hysterická.
Takhle svého bratra nikdy neviděla.
"Co to je? Co to sakra je?" zeptal se Tom a ukázal na noční stolek.
Sára se na stolek nechápavě zadívala. Neviděla nic zvláštního. Stolek vypadal stejně jako vždy, kromě vázy s růží, kterou tam dala teprve včera.
"Nechápu, co máš na mysli..."
"Ta růže. Kde se tady vzala růže?"
"Našla jsem ji včera na parapetu. Nejspíš mám tajného ctitele. No a?"
"Vyhoď ji. Hned!"
"Proč, proboha?"
"Ty snad nevíš, že růže nosí neštěstí?" Tom se zhroutil na postel.
"Ne, to teda nevím. Jak to myslíš, že přináší neštěstí? Já mám růže ráda. Jsou to mé nejoblíbenější květiny!"
"Den před smrtí našich rodičů jsem přede dveřmi našel dvě růže."
Sáře přeběhl mráz po zádech.
"Jakou to má souvislost?" zeptala se tiše.
"Máma mi vždycky kladla na srdce, že růže přináší neštěstí."
"Ale Tome, to s tím přece nemusí mít nic společného..."
"Tím bych si nebyl tak jist. Vyhoď ji, prosím!"
"Teda, to je vážně divný," řekla Katy, když jí Sára ve škole vylíčila průběh dnešního rána.
"Myslíš, že má Tom pravdu?"
"To vážně nevím." řekla Sára.
"Ale je fakt, že tví rodiče zemřeli dost zvláštním způsobem."
Sáře se zaleskly oči.
"Promiň, nechtěla jsem ti to připomínat."
"To bude dobrý. Máš pravdu. Nevím, jak zemřeli. Prostě jen tak, z ničeho nic. Tehdy jsem k nim přiběhla do ložnice. Vždycky jsem se utíkala schovat do jejich ložnice, když byla bouřka. Skočila jsem k nim do postele a oni byli...byli..."
"Sáro, nemysli na to. Prostě zkus na ten incident s růží zapomenout," řekla tiše Katy.
Zbytek týdne proběhl v klidu. Sára rychle zaběhla do školní rutiny. I když byl teprve začátek školního roku, učitelé jako by to nevnímali, a hned studenty zavalili učením. Bylo jim jedno, že jsou ještě pořád všichni v duchu na prázdninách. Proto obě kamarádky s radostí přivítaly nadcházející víkend.
"Konečně pátek! Tak kam vyrazíme?" jásala Katy, když vyšly po poslední hodině před školu.
"Nevím, je mi to jedno. Vlastně se mi ani nikam moc nechce," povzdechla si Sára.
"Sáro! To nemyslíš vážně. Je to tradice!" rozohnila se Katy.
"Dobře, dobře. Máš pravdu. Víš, co? Nechám letos výběr podniku na tobě," řekla odevzdaně.
Katy si radostí mnula ruce.
"Výborně, přesně to jsem chtěla slyšet. V osm se pro tebe stavím. A ať jsi připravená!"
V půl osmé se ozvalo zaklepání na dveře.
"Dále," ozvala se Sára.
Do pokoje vešel Tom. Zarazil se, když ji viděl u zrcadla.
"Ty se někam chystáš?" zeptal se překvapeně.
"Jo, jdu ven. S Katy," odpověděla.
"No jo, ta vaše tradice, málem bych na to zapomněl," zasmál se Tom.
"A kam máte namířeno?"
"To ještě nevím, letos je výběr podniku na Katy. A co budeš dělat ty?"
Tom neodpověděl a Sára se zasmála. Znala svého bratra moc dobře. Bylo jí jasné, že hned jak odejde, vezme si z knihovny další z těch šíleně nudných knížek a stráví tím celý večer.
"Nechceš jít s náma?" zeptala se.
"Ne, díky," odpověděl Tom.
"No tak, Tome. Přece nechceš strávit celý svůj život zalezlý doma. Musíš se občas trošku pobavit!"
"Tak dobře. Ale co Katy? Nebude jí to vadit? Měla to být přece dámská jízda, ne?"
Sára se rozesmála.
"Katy to rozhodně vadit nebude. A teď se padej připravit!" zavelela.
"Rozkaz, kapitáne!"

Přesně v osm hodin se rozdrnčel zvonek.
"Už letím," zvolala Sára a otevřela dveře.
"Připravená?" mrkla na ni Katy.
"Já jo, ale Tomovi to bude ještě chvilku trvat," řekla Sára.
"Tomovi? On jde taky?"
"Jo, snad ti to nevadí?" zeptala se Sára nevinně.
"Jasně, že ne!"
V tu chvíli se za nimi objevil Tom.
"No výborně, jsme kompletní. Můžeme vyrazit!"
Celou cestu se Sára s Tomem pokoušeli dozvědět, kam vlastně jdou, ale Katy byla neoblomná. Nakonec se zastavili před obrovskou budovou na konci města.
"Co to je?" ptala se Sára.
"Nový podnik, otevřeli ho na konci léta."
"Shadow. No, to je zajímavý název," poznamenal Tom.
"Tak co je, lidi? Jde se dovnitř!" zavelela Katy.
Sára se udiveně rozhlížela kolem sebe. Ačkoliv byl podnik otevřen teprve nedávno, bylo plno.
"No nazdar, nemáme si kam sednout," vydechla Katy.
"Hele, není támhle Martin?" ukázal Tom směrem k baru.
"Jo, je to on," zvolala Sára.
"Jdeme za ním!"
"Ahoj Martine," pozdravily holky.
"Nazdar! Myslel jsem si, že tu budete. A kdo je to s vámi? Páni, já mám asi halucinace! Vítej mezi živými, Tome!"
"Moc vtipný, Martine. Taky tě rád vidím."
"No výborně, hezky se nám to tu schází. Támhle mám stůl, je tam už půlka naší třídy. Místo se pro vás určitě najde, tak pojďte!"
"Hm, tohle vypadá na skvělej večer!" zvolala radostně Katy.
Katy měla pravdu... pomyslela si Sára. Vážně se skvěle bavila. Když se podívala na svou kamarádku, málem vybuchla smíchy. Katy pokyvovala hlavou do rytmu hudby. Bylo na ní vidět, jak ráda by šla tancovat, ale na tanečním parketě ještě nikdo nebyl.
Dávám jí půl minuty...
Dvacet pět...

Pořád se nic nedělo.
Patnáct...
Deset...

Katy se začala nervózně rozhlížet kolem.
Pět...
"Lidi, co je s váma! Jde se tancovat!" zařvala Katy a táhla Sáru na parket.
Nula...
Za chvíli se k nim přidal i zbytek třídy, až na Toma, který zůstal sedět u stolu. Když si toho Katy všimla, rozeběhla se k němu a i přes jeho hlasité protesty ho doslova odvláčela na parket. Katy byla živel. Vydržela by tancovat celou noc, narozdíl od Sáry, která se už po pár písničkách cítila unavená. Nenápadně se vytratila k baru a objednala si pití.
Pohodlně se opřela a pozorovala tančící spolužáky. Rychlé písničky byly vystřídány pomalými a Sára měla velkou radost, když zjistila, že na parketě zůstala Katy s Tomem.
Výborně, holka. Ty si to zasloužíš...
Najednou jí přeběhl mráz po zádech a srdce se jí rozbušilo rychleji než obvykle.
Co to se mnou sakra je?
Sára se snažila popadnout dech. Konečně se jí to povedlo a uvolnila se.
Co to proboha bylo? Tohle není normální...
"Zatančíme si?" ozvalo se za ní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clarissa Clarissa | 25. května 2006 v 19:54 | Reagovat

Dneska jsem nějak moc akční...:o))) konečně jsem znovu napsala tu ztracenou kapitolu

2 slunenka slunenka | E-mail | Web | 25. května 2006 v 21:24 | Reagovat

jj ten kolaps byl fakt děsnej...

3 Iweesek Iweesek | Web | 28. května 2006 v 9:51 | Reagovat

to by me zajímalo kdo bude ten kluk.... jinak je to moc pekné.... tesim se na pokracko.. a taky neco konecne po dlouhe dobe... :-)) čusík busík.. I

4 ann artwodevová ann artwodevová | Web | 28. května 2006 v 21:16 | Reagovat

moc dobré bude pokročování brzo že jo??=)

5 Verča Verča | Web | 3. června 2006 v 12:31 | Reagovat

Moc hezký...už se těšim na další :)

6 cloverdee cloverdee | E-mail | Web | 24. června 2006 v 10:55 | Reagovat

hezounký...už aby bylo pokračko

7 Lenik Lenik | 10. července 2006 v 14:28 | Reagovat

Ahojky je to moc moc moc pěkné a doufám že se brzy dočkám další kapitolky:-)))

8 nina nina | 13. srpna 2006 v 1:35 | Reagovat

ahojky, chcete vyhrát vonavku zadarmo? stačí se zaregistrovat na www.lovetrap.cz a zadat můj kod 5TUVU, dík moc, stačí, když se tam zaregistrujete a sezenete deset slečen, která se tam zaregistrují a vyplní zase váš kod, a pak .. vonavka je vase .. no?

9 Pet Holly Pet Holly | Web | 20. srpna 2006 v 11:31 | Reagovat

Ahojky Clariss, tak jsem tu zase ;-). A jak jsi řekla, ráda přivítáš mé nudné komentáře, a tak ti jeden věnuji i k této povídce. Ze začátku tě musím pochválit, že jsi zvolila jiné téma, než je Harry Potter. Ačkoli by se mohlo zdát, že čtenáři o původní povídky autora nemají až takový zájem, většinou to nebývá pravda. Původní tvorba bývá mnohdy lepší jak fanfiction. Nesvazují tě tu žádné předem dané postavy, všechno záleží jen a jen na tobě. Mě se tahle tvoje povídka vskutku moc líbí (nevím, jestli je tvoje první, nebo jsi už nějaké mimo HP napsala). Je pěkně napsaná, ale to není žádnou novinkou. (pořád mi ale připadne, že málo využíváš popisu, ale není to až taková tragedie. Pokud jsi si jistější v dialozích, nebudu ti bránit, ale na druhou stranu v rozhovoru nemůžeš dostatečně vyjádřit vnitřní pocity). Když jsem u těch vnitřních pocitů. Připadne mi, že málo rozvíjíš psychiku hlavní hrdinky. U jejího bratra mi to nevadí, on sám působí tajemně, ale ona mi připadne spíše jako člověk společenský i přes fakt, že má své malé tajemství (což má asi každý ;-)). Možná by to chtělo jen pár vět z jejího nitra, jak ona sama se vyrovnává s tím, že je jiná, jak ona sama bere tuhle svou jedinečnost. Co mi trochu vadí je fakt, že ty příběh píšeš jako by hrdinové žili u nás v Česku (odhaduju podle typu školství), ale při tom máš některá jména a příjmení anglická. Je to jen drobnost, ale když tvou povídku čte takový puntičkář jako jsem já ;-)... Celá povídka se sice odpoutává od Harryho Pottera, ale i tak ti tam zůstaly určité prvky (nemám nic proti nadpřirozeným silám, ale buď se musí vyskytovat ve fantasy a nebo v psychologických povídkách). Tvá povídka by se dala řadit k psychologickým, ale na to není ještě úplně "vyzrálá". Ale k tomu všemu dospěješ. Ve výsledku ale musím říct, že je ta povídka víc než zajímavá a vážně se mi líbí. Obsahuje něco víc z tebe a není pouhým kopírováním fantazie někoho jiného (fanfiction). Myslím si, že bys měla napsat víc takových povídek a částečně se odpoutat od HP tématu. Mno, to se mi to povídá co? Zní to, jako bych byla nějaký znalec, ale to rozhodně nejsem, i já dělám spousty chyb, to si můžeš všimnout na mých vlastních povídkách, ale jedno jsem si uvědomila. Není dobré, se poutat na svět někoho jiného. Nejlepší je, když si vytvoříš vlastní, ve kterém jsi ty ten, kdo rozhodne, jak se bude která postava chovat ;-). Tak se měj a doufám, že jsem tě svým komentem neunudila. Pet Holly

10 Tercza Tercza | Web | 3. prosince 2006 v 17:19 | Reagovat

budes v tom doufam pokracovat

11 ZZee ZZee | 3. ledna 2007 v 19:44 | Reagovat

pokracko!!!

12 DeViL DeViL | 1. března 2007 v 18:00 | Reagovat

toe hustej příběh :o) kdy bude pokráčko?

13 Janish Janish | E-mail | Web | 10. června 2007 v 12:54 | Reagovat

Myslím, že na 100% ten kluk bude Brian=)

14 Story-teller Story-teller | Web | 11. února 2008 v 14:44 | Reagovat

Bude někdy pokračování? Prosím, prosím...

Tenhle příběh je... úžasný! Naprosto docela úžasný!

15 verka verka | 13. května 2008 v 16:53 | Reagovat

naprosto dokonale prosim dej sem pokracovani vazne nadhera

16 B-Jane B-Jane | 12. října 2008 v 22:33 | Reagovat

Sem zvědavá co z toho vyleze...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama