7. kapitola - Co tady vlastně dělám?

15. května 2006 v 2:16 | Clarissa |  Příliš málo času
Proboha, to jsem tu spala celou noc? pomyslela si Hermiona, když se vzbudila.
Spala v dost nepohodlné pozici, a teď ji bolelo za krkem. Rychle vstala a zamířila do koupelny. Při pohledu do zrcadla se zděsila.
Jsem tohle já? Vypadám hrozně...
Ze zrcadla se na ni smutně usmívala dívka s obrovskými kruhy pod očima. Hermiona se osprchovala a šla se převléct.
"Ahoj Narcisso," pozdravila dívku, která společně s ní vstupovala do Velké síně.
"Ahoj," odpověděla Narcissa a rychle uhnula pohledem.
Hermiona nechápala, proč. Než se stačila vzpamatovat, Narcissa už seděla vedle Luciuse. Hermiona se také posadila. Za chvíli se vedle ní objevil Severus.
"Ahoj," pozdravil ji vesele, ale pak se zarazil.
"Jsi v pořádku?"
Hermiona se na něj smutně usmála.
"Ano, proč?"
"Nevypadáš dobře."
Severus jí starostlivě položil ruku na čelo.
"Nemocná nejsi, tak co je s tebou? Jsi hrozně bledá."
"To nic. Jen jsem se moc dobře nevyspala. Měla jsem zlé sny."
Hermiona se zahleděla k učitelskému stolu. Její pohled se střetl s Brumbálovým. Ten si ji se zamračeným výrazem prohlížel.
"Chtěla by sis o tom promluvit?" zeptal se Severus.
Rychle se vzpamatovala.
"Ne, to bude dobré."
"Dobře, jak myslíš. Ale stejně by sis měla zajít na ošetřovnu..."
"Hermiono! Jsem ráda, že tě vidím!"
"Lilly!"
"Kam máš namířeno?"
"Do knihovny, musím napsat tu esej pro Slughorna...Nechceš se přidat?"
"Jasně, ve dvou nám to půjde líp."
Lilly se na ni starostlivě dívala.
"Holka, co to s tebou je? Dneska vypadáš jak tělo bez duše."
Hermiona si povzdechla.
"Mám prostě jen špatný den," řekla rychle, když viděla Lilliin vyčkávavý pohled.
"Pojď, vrhneme se na tu esej."
Dlouhou dobu pracovaly za úplného ticha, které narušovaly jen jejich brky, škrábající na pergamen.
"Uf, to byla dřina. Konečně to mám." zaradovala se Lilly.
V tu chvíli do knihovny vešla Narcissa. Jakmile si jich všimla, obrátila se k odchodu.
"Narcisso, počkej!" zastavila ji Hermiona, když spatřila její slzavé oči.
"Co se děje?" zeptala se.
"To mi řekni ty," odpověděla Narcissa.
"Jak to myslíš?"
"Já...já...v noci jsem tě našla v křesle. Křičela jsi ze spaní," řekla tiše.
Hermiona zbledla a zakymácela se. Naštěstí ji Lilly s Narcissou zachytily dřív, než dopadla na zem.
"Hermiono!" vykřikla Lilly.
"Jsi v pořádku?"
Hermiona se posadila a opřela si hlavu do dlaní.
"Ano. Už ano."
"Bože, holka, tys mě ale vyděsila..." řekla Lilly a obrátila se na Narcissu.
"Co jsi viděla? A proč to Hermionu tak vystrašilo?"
Narcissa upřela svůj pohled na Hermionu, ale mlčela.
"Možná je na čase, abyste se dozvěděly pravdu," řekla rozechvěle Hermiona.
"Mluv, Narcisso. Co jsem křičela?"
"Napřed jsi sebou hrozně zmítala. Chtěla jsem tě vzbudit, ale pak jsi vykřikla jeho jméno."
"Jaké jméno?"
"Draco," odpověděla tiše Narcissa.
"Draco? Kdo to je?" ptala se zmateně Lilly.
"To jméno jsem si vybrala už dávno. Chtěla jsem ho dát svému synovi, až ho jednou budu mít."
"Dobře, ale to může být náhoda," řekla Lilly a podívala se na Hermionu.
Ta si nervózně tiskla ruce k sobě, až jí zbělely klouby.
"Taky jsem si napřed myslela, že je to jen náhoda. Dokud Hermiona nevykřikla i jméno Lucius."
Lilly ztuhla a znovu se podívala na Hermionu. Narcissa to napětí nemohla vydržet a začala se přecházet po místnosti.
"Pořád jsem doufala, že to nic neznamená. Že je to jen obyčejná shoda náhod. Ale pak...pak jsi řekla něco, čím jsi mě přesvědčila, že to náhoda není. Řekla jsi...řekla jsi...že Lucius zabil vlastního syna...Odkud vlastně jsi, Hermiono? Jak můžeš tohle všechno vědět? A kdo vůbec jsi?"
"Co to má všechno znamenat?" překvapeně vydechla Lilly.
Hermiona se na ně podívala.
"Jsem z budoucnosti."
Po jejích slovech se rozhostilo naprosté ticho. Lilly zalapala po dechu a Narcissa ztěžka dosedla na židli.
"Povídej," vybídla ji Narcissa.
"Jsem zhruba o dvacet let mladší než vy," řekla tiše a odmlčela se.
"Pokračuj," řekla nervózně Lilly.
"Chodila jsem do Bradavic. Proto to tu tak dobře znám," pousmála se Hermiona a podívala se na Lilly.
"Když jsem na tuto školu nastoupila, byla jsem ten nejšťastnější člověk na světě. Našla jsem si dva skvělé kamarády, Harryho a Rona. Postupem času se z nás stali nejlepší přátelé. I když to ze začátku tak nevypadalo. Jeden bez druhého jsme neudělali ani ránu."
Hermioně vytryskly z očí slzy. Rychle si je osušila a pokračovala ve vyprávění.
"Naše štěstí ale netrvalo moc dlouho. Ve čtvrtém ročníku se opět k moci dostal Voldemort."
"Voldemort? Ten, který kolem sebe shromažďuje Smrtijedy?" přerušila ji Lilly.
"Ano, přesně ten."
"Ale jak to myslíš, že se znovu dostal k moci? To ho předtím někdo porazil?"
"Ano, porazil. Voldemort přišel o svou moc, když se pokoušel zabít teprve ročního Harryho."
"Jak mohl přijít o svou moc? Vždyť ten Harry byl ještě nemluvně," řekla překvapeně Narcissa.
"Jeho matka na něj použila tu nejmocnější ochranu. Obětovala svůj život, aby ho zachránila. Stejně jako jeho otec, který se pokoušel Voldemorta zdržet, aby mohla s Harrym uprchnout. Když se Harryho Voldemort dotkl, přišel o svoji moc. Dlouho si každý myslel, že jediná památka, která po něm zbyla, byla jizva ve tvaru blesku na Harryho čele. Ale bohužel tomu tak nebylo. Jak jsem říkala, ve čtvrtém ročníku se mu podařilo znovu získat svou moc a opět kolem sebe shromáždil své Smrtijedy. Od té doby nastal teror. Smrtijedi zabíjeli každého, kdo jim vstoupil do cesty. Ale Voldemort měl jen jeden cíl. Harryho."
"Ale proč zrovna Harry? Proč šel po něm?" zeptala se Lilly.
"Existovala totiž věštba, která předpověděla, že Voldemorta může zastavit jen dítě rodičů, kteří se mu už třikrát postavili. Voldemort měl na výběr ze dvou rodin, ale tím, že se pokusil zabít Harryho, určil si sám svého protivníka. V sedmém ročníku propukla válka. Nikde už nebylo bezpečno. Dokonce ani v Bradavicích. Po smrti Brumbála..."
"Cože? Brumbál zemřel? Ale jak?" vykřikla Lilly.
Hermiona se upřeně zadívala na Narcissu.
"Voldemort dal úkol zabít Brumbála jednomu ze svých nových Smrtijedů. Byl jím Draco," řekla tiše Hermiona a sklopila pohled. Narcissa zaúpěla.
"Takže ten Draco z tvého snu byl opravdu můj syn?" zeptala se.
"Ano."
"A...on to udělal? Opravdu Brumbála zabil?"
"Ne. To za něj udělal jiný kouzelník. Kouzelník, který se ti zavázal Neporušitelným slibem."
"Jaký to byl slib?"
"Že dá na Draca pozor a v případě, že se mu nepovede úkol splnit, udělá to za něj."
"Kdo byl tím kouzelníkem?" zeptala se Lilly.
"Severus," zašeptala Hermiona.

Lilly vyskočila na nohy.
"Severus?" vykřikla.
"Jak s ním tedy můžeš chodit?"
"Protože jsem se do něj zamilovala. Tenhle Severus není tím, kterého jsem znala ze svého času. A navíc, on tehdy nemohl jednat jinak."
"Jak to myslíš?"
"Brumbál věděl, jaký úkol Draco dostal. Když Smrtijedi v šestém ročníku napadli hrad, stál tváří v tvář Dracovi. Ten na něj mířil hůlkou, ale nakonec ji sklonil. Nebyl schopný Brumbála zabít. Proto to musel udělat Severus. Brumbál ho o to prosil."
"Brumbál, že prosil o svou smrt? Tomu nevěřím!" znovu vykřikla Lilly.
"Ano, je to pravda. Doufal, že se Severusovi podaří ještě víc se přiblížit k Voldemortovi, a tím pomoci k jeho zkáze."
"Ale jak? Co byl vlastně Severus zač?" zeptala se Narcissa.
"Severus se stal Voldemortovým Smrtijedem. Ale pak přešel na Brumbálovu stranu a stal se špehem. Mockrát tak riskoval svůj život. Bohužel, v sedmém ročníku válka propukla na plno. Krátce před koncem školního roku Smrtijedi v čele s Voldemortem znovu zaútočili na hrad. Mnoho kouzelníků, které jsem znala, zemřelo. Stejně jako Ron...a Harry."
Hermioně se po tváři kutálely slzy. Už se je nepokoušela zastavit.
"A co Draco? Bojoval na straně Smrtijedů?" zeptala se roztřeseně Narcissa.
"Na začátku sedmého ročníku za mnou přišel. Byl na pokraji zhroucení. Nenáviděl svůj život, nechtěl se stát Smrtijedem. Doufal, že mu budu schopna pomoci. Věřila jsem mu a zavedla ho do Fénixova řádu. To byla tajná organizace kouzelníků a bystrozorů, kteří bojovali proti Voldemortovi. Harry a Ron byli ze začátku proti, ale nakonec mu také uvěřili. Díky jeho informacím se nám podařilo uvěznit desítky Smrtijedů."
"Takže Draco nebyl zlý? Nebyl zlý, jako..."
"Ne, nebyl jako Lucius. Draco se ukázal být mnohem silnějším, než kdy dřív. Odhodlaně bojoval proti Smrtijedům. Během poslední bitvy zlikvidoval víc Smrtijedů, než kdokoliv z nás. A pak...pak jsem se ocitla tváří v tvář Luciusovi. Byl odhodlaný mě zabít. Mučil mě. Nakonec proti mně vyslal smrtící kouzlo...ale...ale..."
Narcissa byla ve tváři čím dál tím bledší.
"Co? Co se stalo potom?" vykřikla
"V tu chvíli se přede mnou objevil Draco. Chtěl mě zachránit...Luciusovo kouzlo zasáhlo jeho...zachránil mě...zachránil mi život..."
Hermiona už nebyla schopna dál mluvit. Jen se tiše dívala na Narcissu.
"Můj syn," zašeptala.
"Jeho smrt si budu navždy vyčítat, Narcisso," řekla Hermiona.
Narcissa k ní rychle přiskočila a objala ji. Hermiona se na ni překvapeně podívala.
"Nikdy si jeho smrt nevyčítej, Hermiono. Nikdy, rozumíš? To ty jsi zachránila jeho. To ty jsi ho přivedla na dobrou cestu...a on se zachoval přesně tak, jak se zachovat měl. To ty jsi mu ukázala pravý život...když já to nedokázala..."
Hermiona ji pohladila po vlasech.
"Já vím, že Luciuse miluješ a jsi rozhodnutá si ho vzít, ale jedno mi prosím slib. Nedopusť, aby se z Draca znovu stal takový člověk, jako on..."
"Slibuju," zašeptala Narcissa.
"Hermiono, a kdo vlastně byli Harryho rodiče?" zeptala se Lilly.
Hermiona se jí podívala do očí.
"To ti nemůžu říct."
Hermiona rychle vyběhla z knihovny. Nemohla jsem Lilly říct, že to ona byla Harryho matkou. Nemohla...
Zabočila za roh a najednou do někoho vrazila.
"Pane profesore, moc se omlouvám," vyhrkla.
"Není za co, slečno Grangerová," pousmál se Brumbál
Při pohledu na její rozrušenou tvář zvážněl.
"Předpokládám, že se právě stalo něco mimořádného," řekl tiše.
"Narcissa a Lilly už vědí, že jsem z budoucnosti. Nemohla jsem jim dál lhát..."
"Já vím. Ví...ví slečna Evansová všechno?"
"Ne, nemohla jsem jí to říct. I když se mě ptala, kdo byli Harryho rodiče. Nedokázala jsem to. Jak bych mohla někomu říct, že za pár let zemře? Když je tak mladý, plný života?"
Hermiona vytáhla obraceč času a zamyšleně se na něj dívala.
"Je zajímavé, co obraceč dokáže. Stačí pár obrátek, a přenese nás kamkoliv do minulosti," zašeptala.
"Ale proč jsem tady? Co tady vlastně dělám? Jak můžu změnit budoucnost, když nevím jak?" vykřikla Hermiona.
"Hermiono, poslala vás sem sama Minerva. A jak ji znám, měla velice dobrý důvod, proč to udělat. Věřila ve vás. Věřila, že dokážete budoucnost změnit k lepšímu. Stejně, jako tomu věřím já. A navíc, vy už jste budoucnost změnila. Váš vztah s panem Snapem..."
"Proboha! Severus!" přerušila ho Hermiona.
"Měli jsme se sejít, určitě se bude ptát, co se stalo..."
"Ne, nebudu se ptát," ozvalo se za ní.
Hermiona se rychle otočila.
"Severusi," vyhrkla a pomalu se vydala směrem k němu.
"Nepřibližuj se," zasyčel.
"Počkej, vysvětlím ti to..."
"Nechci už od tebe nic slyšet! Jsi obyčejná lhářka!"
"Severusi," vykřikla zoufale.
"Nech mě být! Myslel jsem si, že tě znám. Ale není to pravda..."
Hermiona ho vzala za ruku, ale Severus se jí vytrhl.
"Nedotýkej se mě!" řekl ledovým hlasem a odvrátil se od ní.
"Sbohem, Grangerová."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | Web | 17. května 2006 v 17:46 | Reagovat

To je moooc krásný! Akorát se mi trochu nelíbí, jak se zachival Severus. Já nechci aby to bylo smutný :( A doufám, že to dopadn dobře :) Kdy bude pokráčko? Prosím, prosím :)

2 Zanet Zanet | 18. května 2006 v 18:31 | Reagovat

Ja jsem naopak rada jak se zachoval Severus. Alespon je videt, ze z nej nedela nadrzenyho zamilovanyho idiota... Well Clarisse jen tak dal. ;)

3 Clarissa Clarissa | 19. května 2006 v 0:01 | Reagovat

Zanet: děkuji! mám přesně takový názor :o)))

4 Klára Klára | 27. května 2006 v 21:13 | Reagovat

musím tě pochválik, tahle ta povídka je fakt super, ten nápad a jak to máš napsaný = skvělý...(tak to bylo k povídce obecně, teď k týhle kapče)myslím že byla aj delší než ty ostatní - to schvaluju - ale to jak se Severus zachoval...no asi to muselo bejt pro další děj¨... takže co z toho vyplívá???? rychle prosím dodej další kapču, jsem příšerně nerovzózní z toho jak to bude dál, papa :-))))

5 Corny Corny | 27. května 2006 v 21:34 | Reagovat

je to skvělý, ale strašně mě zajímá co Hermiona udělala Severusovi. Prosím napiš co nejdřív pokračování.

6 Clarissa Clarissa | 28. května 2006 v 1:52 | Reagovat

Klára: děkuju za chválu :o))). snažím se být originální, těhle námětů (cestování do minulosti) je strašně moc, tak aspoň děj ať za něco stojí :o)))

Corny: budu se snažit pokráčko dodat co nejdřív...

7 Jana Jana | 2. června 2006 v 22:05 | Reagovat

ahojda Clarisso, je to skvělý, naprosto úžasný a proto se ptám kdy bude pokráčko, snad co nejdřív

8 Clarissa Clarissa | 3. června 2006 v 0:48 | Reagovat

pro všechny: pokráčko bude až po 6. červnu, dřív to bohužel nestíhám, šrotim na přijímačky, tak se nezlobte...

9 Jana Jana | 3. června 2006 v 15:55 | Reagovat

tak se teda pěkně šroť, ať je uděláš, přeju hodně štěstí, jo a nezlobím se

10 Klára Klára | 10. června 2006 v 17:21 | Reagovat

ahojky, tak co bude brzo nová kapča??? už jsem si přečetla novou kapitolu u Věštby a samozřejmě splnila moje očekávání :-)

11 Clarissa Clarissa | 10. června 2006 v 21:41 | Reagovat

Klára: dík! ještě dneska na ní zkusím zapracovat...

12 Katie:-) Katie:-) | 11. června 2006 v 19:06 | Reagovat

Pěkný!!!Kdy bude pokráčo???

Moc se mi to líbí!!

13 Corny Corny | E-mail | Web | 13. června 2006 v 20:28 | Reagovat

už by mohlo bejt pokráčko, moc dlouho to trvá

14 Klára Klára | 16. června 2006 v 19:55 | Reagovat

no tak, přidej prosím novou kapču!!!!

15 Alča Alča | 17. června 2006 v 19:56 | Reagovat

To je úplně skvělá povídka!!!Smekám před tebou Clarriso!!!Fakt mě tahle povídka něčím zaujala, ani nevím čím, ale je fakt skvělá!!Těším se na pokráčko...;)

16 Jana Jana | 18. června 2006 v 21:55 | Reagovat

Clarisso, kdy už to bude??????

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama