Červen 2006

8. kapitola - Zoufalství

21. června 2006 v 18:40 | Clarissa |  Příliš málo času
"Hermiono, takhle to dál nejde," konstatovala Lilly, když se spolu učily v knihovně.
"Co?" zeptala se nechápavě Hermiona.
"Ještě se ptej. Už přes měsíc jsi jak tělo bez duše. Holka, musíš se vzpamatovat, Severus ti za tohle trápení nestojí!"
"Jak tohle můžeš říct, Lilly? Já ho miluju!"
"Fajn, tak máš dvě možnosti. Buď na něj zapomeneš, nebo si s ním promluvíš a řekneš mu pravdu. Tak jako před měsícem mně a Narcisse."
"To nejde, Lilly. A navíc, Severus mě teď nenávidí a nechce mě ani vidět, natož se mnou mluvit," povzdechla si Hermiona, ale pak se najednou usmála.
"A co ty a James?"
"Co myslíš tím co já a James?" zeptala se nechápavě Lilly.
"Ale no tak. Už delší dobu sleduju, jak to mezi vámi jiskří. Tak kdy to dáte konečně dohromady?"
"Já a Potter? To nemyslíš vážně!"
"Lilly!"
"No jo, tak dobře. Je fakt, že dokáže být někdy úžasný, ale jen co se objeví Sirius, je z něj zase ten starý náfuka."
"Tak s tím budeš muset něco udělat."
"A to jako co?"
"Máš ho ráda?" zeptala se narovinu Hermiona.
Lilly se začervenala a uhnula pohledem.
"Moc," zašeptala.
"Je to stejně neuvěřitelný. Celých šest let nic, a najednou... Ani nechápu, jak ho můžu mít po tom všem ráda."
"Láska si nevybírá, Lilly. Ale myslím, že James tě má víc než jen rád. Je do tebe blázen už od první chvíle, co tě spatřil."
"Jak tohle můžeš prosím tě vědět?"
"Tušení..."
"Ahoj Hermiono!"
"Čau kluci," odpověděla na pozdrav Hermiona.
"Hermiono, neviděla jsi dneska Lilly?" ptal se James.
"Jo, je v knihovně, proč?"
"No... Chtěl jsem ji pozvat do Prasinek. Ale pochybuju, že to přijme."
"A proč by to nepřijala?" divila se Hermiona.
"Mám pocit, že jí na mně pořád něco vadí."
"Ale no tak, myslím, že tak hrozný to nebude. Jen za ní jdi a zeptej se, my tady na tebe počkáme."
James chvíli nervózně postával, ale nakonec přikývl a vydal se do knihovny.

"Remusi, ty se teď docela hodně vídáš se Severusem, že jo?"
"To je pravda."
"A... neříkal ti něco? Něco o mně?"
"Jen jednou, když jsem se ho ptal, proč už spolu nejste, ale..."
"Remusi, co říkal?"
"Že už s tebou nechce mít nic společného. A že... že jsi lhářka a podvodnice," vysoukal ze sebe Remus.
Hermiona zalapala po dechu a sklopila pohled.
"Je mi jasné, co si teď o mně musíš myslet..."
"Nic není jasné. Já si rozhodně nemyslím, že jsi lhářka. Nevím, ale, proč si to myslí Severus. Co se vlastně mezi vámi stalo?"
"Promiň, ale to ti nemůžu říct. Je to... je to moc osobní. Musím si s ním promluvit, a všechno mu vysvětlit. Ale nevím, jak ho přinutit, aby se se mnou sešel."
"Víš co? Pomůžu ti. Stejně mám pořád pocit, že ti něco dlužím," pousmál se Remus.
"Díky. Koukej, James už se vrací," poznamenala Hermiona.
Jamesovi se na tváři rýsoval úsměv od ucha k uchu...

"Hermiono! James mě dneska pozval do Prasinek!" výskla nadšeně Lilly, když se Hermiona vrátila do knihovny.
"Já vím, potkala jsem ho. Ani nevíš, jak byl šťastný, když jsi jeho pozvání přijala. Čekali jsme na něj s Remusem před knihovnou."
"Hrozně se těším. Co je s tebou? Vypadáš nervózně."
"Remus mi chce pomoct. Šel domluvit setkání se Severusem. Ale nevím, jak to dopadne. Mám z toho hrozný strach. Mám tady na něj počkat."
"On ti šel domluvit setkání se Severusem?" divila se Lilly.
"Ne tak docela. Šel ho poprosit o doučování z lektvarů pro sebe, ale přijdu tam já."
"Aha. Tak víš co? Počkáme tu na něj spolu."
"Díky, Lilly."
"Nemáš zač. A neboj, uvidíš, že to zvládneš. Musí tě pochopit. A jestli ne, tak je to ten největší idiot pod sluncem. Hele, už jde Remus. Ale tváří se nějak divně..."

"Tak co?" vyhrkla Hermiona, když si k nim přisedl.
"Jo, přijde," řekl Remus a dál se tvářil zachmuřeně.
"A proč se tada tak tváříš?" zeptala se Lilly.
"Když jsem ho našel, byl ve společnosti Luciuse a něco si domlouvali. Severus byl pak dost neochotný, ale nakonec jsem ho přemluvil."
"Proboha," vyděsila se Lilly.
"Co se děje?" divil se Remus.
Lilly se chytila za pusu a Hermiona po ní hodila vražedným pohledem.
"No, máme podezření, že je Lucius Voldemortovým stoupencem," řekla nakonec.
"A víte to určitě? V tom případě od něj musíme Severuse nějak dostat!"
"Nech to na mě, když s ním budu mluvit, řeknu mu to. V kolik máte mít sraz a kde?"
"Domluvili jsme se na osmou v učebně lektvarů."
"Myslím, že lepší bude, když tam přijdu trochu později. Bojím se, že kdyby přišel až po mně, mohl by hned odejít. Takhle budu mít šanci ho zdržet."
"Jo, to je dobrý nápad," řekla Lilly.
"Hodně štěstí, Hermi."

Hermiona byla jako na trní. Přesně v osm vyrazila ze zmijozelské společenské místnosti a pomalým krokem se vydala do učebny lektvarů. Dveře učebny byly zavřené. Potichu je otevřela a vešla dovnitř. Severus stál u okna a díval se do dálky.
"Jdeš pozdě," zasyčel.
"Musím s tebou mluvit," řekla potichu Hermiona.
Severus se prudce otočil a vytřeštil oči.
"Kde je Remus?"
Hermiona mlčela.
"Takže takhle to je. Mělo mi být hned jasné, že takový chytrolín jako Remus nepotřebuje doučování. A teď mě prosím omluv. Mám dost zajímavější věci na práci," řekl posměšně.
"Severusi, počkej!" vykřikla Hermiona a chytila ho za ruku.
"Co je?" vyštěkl.
"Změnil jsi se. Hrozně jsi se změnil. Kde je ten starý Severus, kterého tak miluju?" řekla nešťastně.
"Starý Severus už neexistuje od doby, kdy dostal tak užitečnou lekci pro život!"

Pro Hermionu to bylo, jako kdyby jí vrazil dýku přímo do srdce. Začala se celá třást a raději se posadila.
"To mě tolik nenávidíš?" zašeptala.
Severus se vydal ke dveřím.
"Počkej!" zarazila ho.
"Já už ti nemám co říct."
"Dobře. Chci tě poprosit jen o jednu věc."
"Ty? Nemáš právo po mně něco chtít."
"Posaď se. Chci jenom, aby sis vyslechl to, co ti chci říct."
"Nevím, jestli mám chuť něco poslouchat."
"Prosím, Severusi. Udělej tuhle poslední věc, kterou po tobě žádám. Pak se ke mně chovej jak chceš," řekla nešťastně.
"Fajn. Tak do toho."
Severus se posadil a Hermiona se pustila do vyprávění.

Ztroskotanci

19. června 2006 v 23:31 | Clarissa
Ahojky!!!
Tenhle článek je pro ty z vás, co jste se ještě nebyli podívat na primawebíku. Mám tam úvod k mé povídce Ztroskotanci, takže koho to zajímá, padejte číst :o))). Ztroskotanci jsou parodií na americký seriál Lost (možná ho někdo znáte). Letadlo plné lidí ztroskotá na zdánlivě opuštěném ostrově. Každý z nich je úplně jiný. Můžou se nesnášet, můžou se milovat, ale hlavně musí spolupracovat, aby se jim podařilo přežít!!!
V úvodu parodie jsem napsala 40 postav, které by mohly ztroskotat. Vy máte možnost hlasovat pro 10 z nich, o kterých si myslíte, že by stálo za to udělat z nich hlavní postavy. Hlasovat můžete do půlnoci 21. června. Pak se objeví první kapitolka...
Na konci každé kapitoly bude anketa, a v ní pár možností, jak se děj bude dál vyvíjet. Váš úkol je jasný. Hlasujte. Záleží jen na vás, jak se děj bude vyvíjet, jestli je necháte všechny pozabíjet, nebo přežít. Černý humor je vítán :o))).
Povídka Ztroskotanci se brzy objeví i na mém blogu, ale bez anket. Hlasovat můžete pouze na Prima webíku!!!
Uf, doufám, že jsem všechno vysvětlila dost jasně. A když ne, klidně se ptejte. Od čeho jsou jinak komentáře...
Tak, a teď běžte honem hlasovat!!!!
Vaše Clarissa

NABÍDKA

11. června 2006 v 18:33 | Clarissa
Ahoj!

Vím, jsem otravná, ale nedalo mi to. Znovu bych vás chtěla upozornit na nové stránky: http://www.primawebik.net (odkaz na prima webík najdete vlevo v oblíbených stránkách)

Už se nám je podařilo trochu rozjet, ale pořád sháníme nové a nové autory. Kdyby kdokoliv z vás měl chuť pravidelně přispívat do některé z rubrik (myslím, že na výběr je jich tam opravdu hodně), napište mi prosím na můj pracovní mail: kadlecova@primawebik.net

Do mailu napište tyto údaje: jméno, příjmení, přezdívku a heslo (pro vstup do redaktorské části)

Doufám, že vás odvážlivců bude hodně!

Clarissa

P. S. jakékoliv dotazy ráda zodpovím v komentářích...

Stmívání

10. června 2006 v 21:38 | Clarissa |  Knihy
Autor: Stephenie Meyerová
Vydalo nakladatelství: Egmont
Cena: 349 Kč






Stmívání je prvním dílem plánované trilogie: Stmívání, Nový měsíc, Zatmění. Ještě jste o této knize neslyšeli? Chyba!!!

Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je sedmnáctiletá Isabella Swanová. Žije s matkou, která má přítele a ráda by s ním cestovala po světě. Isabella tuší, že by pro ně byla jen přítěží, a tak se rozhodne přestěhovat se ke svému otci, do ponurého městečka Forks. K otci, se kterým si nikdy neměla co říct. Vlastně ho ani neznala, od doby, kdy se její matka rozhodla opustit ho. Její život se změní ve chvíli, kdy ve škole potká Edwarda Cullena a bezhlavě se do něj zamiluje. Má to ale jeden háček. Edward je upír...

Vsadím se, že vím, co si teď říkáte. Je to jen další lovestory mezi smrtelníkem a upírem. Ale věřte mi, kam se hrabe Dracula nebo Buffy, přemožitelka upírů. Tahle kniha je o upírech, jak je ještě neznáte :o))). Po jejím dočtení budete mít pocit, že právě vy jste nemotorná Isabella, která dokáže zakopnout i na rovné ploše, a milujete upíra jménem Edward Cullen.

Pokud budete mít zájem, můžete si na stránkách www.egmont.cz, v rubrice Pro mladé čtenáře přečíst první dvě kapitoly...

Sesterstvo putovních kalhot

10. června 2006 v 21:29 | Clarissa |  Knihy
Autor: Ann Brasharesová
Vydalo nakladatelství: Egmont
Doposud vyšly tyto knihy:

Sesterstvo putovních kalhot - 179 Kč

Druhé léto sesterstva - 199 Kč

Holky v kalhotách: Třetí léto sesterstva - 229 Kč






Čtyři patnáctileté dívky. Čtyři nerozlučné kamarádky. Bridgett, Lena, Carmen a Tibby. Čtyři dívka a jedny džíny. Říkáte si, co je to za blbost? Když kamarádky najdou u Carmen doma staré, dosud nenošené džíny, všechny čtyři si je vyzkouší a zjistí, že každé z nich padnou? Dobrá, možná to zní trochu jako blbost. Ale originalita této knihy spočívá právě v této zápletce.

Děj všech dosud vydaných knih je zdánlivě jednoduchý. Odehrává se v létě, kdy každá z těchto nerozlučných kamarádek tráví prázdniny jinde než ostatní. A právě v tuto chvíli přicházejí na řadu džíny. Putovní kalhoty, které jim umožňují být spolu v kontaktu. Každá z nich je má u sebe týden, a pak je spolu s dopisem odešle další.

Pořád se vám zdá, že je to pěkná hovadina? Věřte mi, není. Díky autorce, která knihy pojala úžasně osobitým stylem, máte pocit, jako byste stáli hned vedle hlavních hrdinek a prožívaly léto s nimi. Sesterstvo putovních kalhot je o dospívání, bolesti, lásce, ale hlavně o přátelství. Myslím, že tyto knihy vážně stojí za zmínku.

Nová rubrika

10. června 2006 v 21:17 | Clarissa |  Knihy
Rozhodla jsem se vytvořit novou rubriku, do které budu vkládat upoutávky na zajímavé knížky, které jsem četla a které by se vám mohly líbit. Pokud byste měli také zájem o psaní upoutávek, stačí mi napsat!

24. kapitola - Rozhodnutí

10. června 2006 v 2:06 | Clarissa |  Věštba
"Kruci, tyhle úkoly jsou vážně těžký!" vztekal se Ron.
"Nebyly by těžké, kdyby ses aspoň trošku učil, Rone," konstatovala Hermiona.
No jasně, madam vševědoucí...
Hermiona na Rona upřela svůj pohled.
"To mě vždycky takhle v duchu urážíš a pak mě klidně požádáš, abych ti to dala opsat?"
"Hermiono, krucinál! Můžeš mi laskavě přestat lézt do hlavy?" rozčílil se Ron.
Harry to nevydržel a vyprskl smíchy.
"A ty se směješ čemu?"
"Promiň, Rone, ale Hermiona má pravdu."
"Super, ještě ty buď na její straně!" urazil se Ron.
"Jdu se provětrat."
"Ach jo, ten Ron si nedá pokoj," povzdechla si Hermiona.
"Vždyť ho znáš. Jen si pořád nemůže zvyknout na to, že mu dokážeš číst myšlenky."
"Já se ale snažím to blokovat! Draco mě to učí, ale pořád mi to nejde."
"No tak, Hermi. Ty to zvládneš. Můžu tě o něco poprosit? Zkontrovala bys mi ty úkoly? Mám je už hotový."
"Samozřejmě, ukaž mi je."
Hermiona se do nich začetla a nakonec nevěřícně vyvalila oči.
"Harry, ty ses učil!" zasmála se.
"No... tak trochu."
"Tak trochu? Máš to celé bez chyby! Jak je to možné?"
"To Ginny. Pořád se mi směje, že má lepší známky než já."
To už se Hermiona rozesmála na plno.
"A tys jí chtěl dokázat, že zvládneš mít i lepší známky. Harry, to je skvělé!"
V tu chvíli vpadl do společenské místnosti udýchaný Ron.
"Co se děje?" zeptal se Harry.
"Malfoy. Malfoy je tady."
"Draco? Ale my jsme se na ničem nedohodli..." řekla udiveně Hermiona.
"Když říkám Malfoy, nemyslím tím zrovna tvého miláčka," odsekl Ron.
"Rone, neříkej mu můj miláček... Proboha, Lucius je tady? A co chce?"
"To nevím, ale vypadá vážně rozzuřeně. A hnal se ke zmijozelské koleji."
"Rychle, musíme za ním!"
Když doběhli ke zmijozelské koleje, Lucius se zrovna dobýval dovnitř. Nic se ale nedělo, a tak si odchytil malého prvňáka, který stál opodál.
"Dojdi pro mého syna. Hned!" přikázal mu.
Prvňák jen vystrašeně kývl hlavou a zmizel za dveřmi. Po chvíli se dveře znovu otevřely a Draco spolu s ostatními zvědavými zmijozelskými vyšel ven. Když uviděl svého otce, zbledl.
"Otče," řekl tiše se sklopenou hlavou.
Lucius vytáhl z hábitu pergamen.
"Když mi přišel tvůj dopis, nevěřil jsem vlastním očím. Jak by mi můj vlastní syn mohl udělat něco takového? V první chvíli jsem si myslel, že je to jen hloupý žert. Ale pak nás navštívili Goylovi a informovali mě o tvém podivném chování. Draco se změnil... Draco už se nebaví s naším synem... Draco se paktuje s nebelvírskými... Ale co mě nejvíc překvapilo, bylo zjištění, že chodíš s Grangerovou, s mudlovskou šmejdkou, která je na straně Pottera! Je to pravda?"
Draco nervózně pohlédl za otcovy záda a spatřil Hermionu.
"TAK JE TO PRAVDA?" zahřměl Lucius.
Draco se zhluboka nadechl a pohlédl svému otci do očí.
"Ano," řekl rozhodným hlasem.
V Luciusovi by se krve nedořezal.
"Ano, je to pravda," zopakoval svou odpověď Draco.
Hermioně neušlo, že při svých slovech nenápadně sáhl do hábitu pro hůlku a rychle ji schoval za zády.
"Rone! Musíš jít pro Brumbála. Hned!" přikázala mu šeptem.
"Hermiono, co se tu děje?" zeptal se Harry, když Ron odešel.
"Abych pravdu řekla, tak nevím, Harry. Vypadá to, že Draco udělal něco, co se Luciusovi nelíbilo."
"Kruci! Nečekal jsem, že se to stane tak brzy," řekl překvapeně Harry.
"O čem to mluvíš?"
"Zdá se, že Draco se definitivně rozhodl, na čí straně bude stát.
Hermiona šokovaně vydechla.
"Chceš říct..."
"Weasley, co tady ksakru děláte?" vykřikl Snape, když se Ron vřítil do jeho kabinetu.
"Omlouvám se, pane profesore! Potřebuju najít ředitele!" vyhrkl udýchaně Ron.
"Co se děje?" zvážněl Snape.
"Malfoy, Lucius Malfoy je tady. Vypadá to, že ho jeho syn něčím pěkně vytočil, je vzteky bez sebe!"
"Kde je?"
"U zmijozelské koleje, pane profesore."

"Dávám ti poslední šanci, Draco! Zachovej si svou čest a vrať se zpět! Nemáš ani tušení, co provádíš!"
"Rozhodl jsem se, otče. Nikdy se k tobě nepřidám!"
"Už nejsi můj syn, Draco" řekl vztekle Lucius a pozvedl hůlku.
"Nechte ho být!" vykřikl Harry a spolu s Hermionou se postavil k Dracovi.
Když Lucius uviděl Hermionu, zatvářil se nepříčetně.
"Ty... ty ubohá mudlovská šmejdko! To všechno jsi způsobila ty! CRUCIO!"
"PROTEGO!" vykřikl Draco.
Obrovský štít, který se mu podařilo vytvořit, odrazil kouzlo tam, odkud přišlo a Lucius se svíjel bolestí. S námahou se postavil na nohy.
"Luciusi! Co to tu provádíš?"
"Severusi,"
"To nemůžeš myslet vážně! Jen tak si sem přijdeš a napadneš studenty!"
"To nebylo jen tak, Severusi."
Lucius probodl Harryho a Hermionu nenávistným pohledem, a pak se podíval na Draca.
"Vypadá to, že mi můj syn už dlouhou dobu něco tajil..."
Lucius stočil svůj pohled zpátky na Snapea a podíval se mu do očí.
"Věděl jsi o tom..."
"Ano, věděl."
"Věděl jsi o tom, a nic jsi mi neřekl! Jak se opovažuješ!"
"Tak dost!" ozvalo se za nimi.
"Teda, ještě že tam dorazil Brumbál, jinak by ze Snapea Malfoy udělal nejspíš fašírku!" řekl Ron, když se všichni sešli ve Velké síni.
"Ne, že bych měl Snapea radši, ale Brumbál mu věří, ne? Dělá pro nás přece špeha."
"Jo, Rone, je to tak." řekla tiše Hermiona a dál pozorovala Draca, sedícího na kraji zmijozelského stolu.
"Nemůžu uvěřit, že to Malfoy udělal. Vzepřel se svému otci!" vyhrkl Ron, když si všiml, kam se jeho kamarádka dívá.
"Nebude to mít teď lehké, všichni zmijozelští jím teď pohrdají," poznamenala smutně Hermiona.
"Neřekl bych, že všichni. Pár zmijozelských se na něj dívá jinak. Dokonce bych řekl, že ho obdivují. Myslím, že Draco udělal to, po čem oni v skrytu duše touží. Vzepřít se rodinné smrtijedské tradici," odporoval Harry.
"To je fakt," přitakal Ron.
"Třeba Nottová."
"Nottová? A není to náhodou ta, jak se ti..."
"Sklapni, Harry!"
Hermiona je překvapeně sledovala.
"Co se děje? Co chtěl Harry říct?"
Ron se najednou zvedl a vydal se směrem ke zmijozelskému stolu.
"Proboha, co chce udělat?" vyděsil se Harry.
Ron mezitím došel až k Dracovi. Ten na něj upřel prázdný pohled.
"Co chceš, Weasley?"
"Myslím, že tady už není tvoje místo, Draco."
"Jak to myslíš?"
"Přesně tak, jak jsem to řekl. Je na čase, abys byl s lidmi, ke kterým patříš," řekl Ron a ukázal směrem k nebelvírskému stolu.
Ve Velké síni se rozhostilo ticho. Nikdo nemohl uvěřit vlastním očím.
"Hodláš tady pořád sedět? Tak dělej, zvedej se!" zašklebil se Ron.
"Máš pravdu. Ale co tak najednou, Rone?"
"Každý, kdo to dokáže natřít Malfoyovi, má u mě plus."
Draco se pousmál a vydal se k nebelvírskému stolu. Po chvíli se ale zastavil, když si všiml, že ho Ron nenásleduje.
"Tak co je? Rozhodl ses snad vyměnit si se mnou místo?"
Ron ho ale nevnímal a přistoupil k dívce, sedící vedle Crabbeho. Ta se na něj překvapeně podívala.
"Jdeš taky, Claire?" zeptal se tiše a podal jí ruku.
Claire po chvilce zaváhání jeho ruku přijala.
"Jdu," řekla rozhodným hlasem.
"Páni, nemůžu tomu uvěřit! Draco Malfoy a Claire Nottová u nebelvírského stolu," rozesmál se Harry.
"Vypadá to, že časy se mění," konstatovala Ginny.
"Harry," zašeptala Hermiona.
"Ano?"
"Ještě pořád jsi mi neodpověděl na otázku. Co jsi chtěl předtím o Ronovi říct?"
Harry se pousmál.
"Copak to nevidíš?" odpověděl a nenápadně ukázal na Rona.
Ron se bavil s Claire a oči mu zářily štěstím.
Draco se cítil úžasně. Poprvé za celý svůj život měl pocit, že někam patří. Nechtělo se mu věřit, že by ho všichni nebelvírští přijali s tak naprostým klidem, a tak jim nahlédl do jejich mysli. To, co tam spatřil, ho udivilo. Nebyly to samé černé myšlenky, jako u zmijozelských. Bylo tam něco jiného. Přátelství. Po chvíli začal mít pocit, že ho někdo sleduje, a tak se rozhlédl po síni. Jeho pohled se střetl s pohledem profesora Snapea. Draco se rychle otočil zpátky. I když tomu nechtěl uvěřit, přísahal by, že se Snape usmíval...