"Hermiono, takhle to dál nejde," konstatovala Lilly, když se spolu učily v knihovně.
"Co?" zeptala se nechápavě Hermiona.
"Ještě se ptej. Už přes měsíc jsi jak tělo bez duše. Holka, musíš se vzpamatovat, Severus ti za tohle trápení nestojí!"
"Jak tohle můžeš říct, Lilly? Já ho miluju!"
"Fajn, tak máš dvě možnosti. Buď na něj zapomeneš, nebo si s ním promluvíš a řekneš mu pravdu. Tak jako před měsícem mně a Narcisse."
"To nejde, Lilly. A navíc, Severus mě teď nenávidí a nechce mě ani vidět, natož se mnou mluvit," povzdechla si Hermiona, ale pak se najednou usmála.
"A co ty a James?"
"Co myslíš tím co já a James?" zeptala se nechápavě Lilly.
"Ale no tak. Už delší dobu sleduju, jak to mezi vámi jiskří. Tak kdy to dáte konečně dohromady?"
"Já a Potter? To nemyslíš vážně!"
"Lilly!"
"No jo, tak dobře. Je fakt, že dokáže být někdy úžasný, ale jen co se objeví Sirius, je z něj zase ten starý náfuka."
"Tak s tím budeš muset něco udělat."
"A to jako co?"
"Máš ho ráda?" zeptala se narovinu Hermiona.
Lilly se začervenala a uhnula pohledem.
"Moc," zašeptala.
"Je to stejně neuvěřitelný. Celých šest let nic, a najednou... Ani nechápu, jak ho můžu mít po tom všem ráda."
"Láska si nevybírá, Lilly. Ale myslím, že James tě má víc než jen rád. Je do tebe blázen už od první chvíle, co tě spatřil."
"Jak tohle můžeš prosím tě vědět?"
"Tušení..."
"Co?" zeptala se nechápavě Hermiona.
"Ještě se ptej. Už přes měsíc jsi jak tělo bez duše. Holka, musíš se vzpamatovat, Severus ti za tohle trápení nestojí!"
"Jak tohle můžeš říct, Lilly? Já ho miluju!"
"Fajn, tak máš dvě možnosti. Buď na něj zapomeneš, nebo si s ním promluvíš a řekneš mu pravdu. Tak jako před měsícem mně a Narcisse."
"To nejde, Lilly. A navíc, Severus mě teď nenávidí a nechce mě ani vidět, natož se mnou mluvit," povzdechla si Hermiona, ale pak se najednou usmála.
"A co ty a James?"
"Co myslíš tím co já a James?" zeptala se nechápavě Lilly.
"Ale no tak. Už delší dobu sleduju, jak to mezi vámi jiskří. Tak kdy to dáte konečně dohromady?"
"Já a Potter? To nemyslíš vážně!"
"Lilly!"
"No jo, tak dobře. Je fakt, že dokáže být někdy úžasný, ale jen co se objeví Sirius, je z něj zase ten starý náfuka."
"Tak s tím budeš muset něco udělat."
"A to jako co?"
"Máš ho ráda?" zeptala se narovinu Hermiona.
Lilly se začervenala a uhnula pohledem.
"Moc," zašeptala.
"Je to stejně neuvěřitelný. Celých šest let nic, a najednou... Ani nechápu, jak ho můžu mít po tom všem ráda."
"Láska si nevybírá, Lilly. Ale myslím, že James tě má víc než jen rád. Je do tebe blázen už od první chvíle, co tě spatřil."
"Jak tohle můžeš prosím tě vědět?"
"Tušení..."

"Ahoj Hermiono!"
"Čau kluci," odpověděla na pozdrav Hermiona.
"Hermiono, neviděla jsi dneska Lilly?" ptal se James.
"Jo, je v knihovně, proč?"
"No... Chtěl jsem ji pozvat do Prasinek. Ale pochybuju, že to přijme."
"A proč by to nepřijala?" divila se Hermiona.
"Mám pocit, že jí na mně pořád něco vadí."
"Ale no tak, myslím, že tak hrozný to nebude. Jen za ní jdi a zeptej se, my tady na tebe počkáme."
James chvíli nervózně postával, ale nakonec přikývl a vydal se do knihovny.
"Remusi, ty se teď docela hodně vídáš se Severusem, že jo?"
"To je pravda."
"A... neříkal ti něco? Něco o mně?"
"Jen jednou, když jsem se ho ptal, proč už spolu nejste, ale..."
"Remusi, co říkal?"
"Že už s tebou nechce mít nic společného. A že... že jsi lhářka a podvodnice," vysoukal ze sebe Remus.
Hermiona zalapala po dechu a sklopila pohled.
"Je mi jasné, co si teď o mně musíš myslet..."
"Nic není jasné. Já si rozhodně nemyslím, že jsi lhářka. Nevím, ale, proč si to myslí Severus. Co se vlastně mezi vámi stalo?"
"Promiň, ale to ti nemůžu říct. Je to... je to moc osobní. Musím si s ním promluvit, a všechno mu vysvětlit. Ale nevím, jak ho přinutit, aby se se mnou sešel."
"Víš co? Pomůžu ti. Stejně mám pořád pocit, že ti něco dlužím," pousmál se Remus.
"Díky. Koukej, James už se vrací," poznamenala Hermiona.
Jamesovi se na tváři rýsoval úsměv od ucha k uchu...
"Hermiono! James mě dneska pozval do Prasinek!" výskla nadšeně Lilly, když se Hermiona vrátila do knihovny.
"Já vím, potkala jsem ho. Ani nevíš, jak byl šťastný, když jsi jeho pozvání přijala. Čekali jsme na něj s Remusem před knihovnou."
"Hrozně se těším. Co je s tebou? Vypadáš nervózně."
"Remus mi chce pomoct. Šel domluvit setkání se Severusem. Ale nevím, jak to dopadne. Mám z toho hrozný strach. Mám tady na něj počkat."
"On ti šel domluvit setkání se Severusem?" divila se Lilly.
"Ne tak docela. Šel ho poprosit o doučování z lektvarů pro sebe, ale přijdu tam já."
"Aha. Tak víš co? Počkáme tu na něj spolu."
"Díky, Lilly."
"Nemáš zač. A neboj, uvidíš, že to zvládneš. Musí tě pochopit. A jestli ne, tak je to ten největší idiot pod sluncem. Hele, už jde Remus. Ale tváří se nějak divně..."
"Tak co?" vyhrkla Hermiona, když si k nim přisedl.
"Jo, přijde," řekl Remus a dál se tvářil zachmuřeně.
"A proč se tada tak tváříš?" zeptala se Lilly.
"Když jsem ho našel, byl ve společnosti Luciuse a něco si domlouvali. Severus byl pak dost neochotný, ale nakonec jsem ho přemluvil."
"Proboha," vyděsila se Lilly.
"Co se děje?" divil se Remus.
Lilly se chytila za pusu a Hermiona po ní hodila vražedným pohledem.
"No, máme podezření, že je Lucius Voldemortovým stoupencem," řekla nakonec.
"A víte to určitě? V tom případě od něj musíme Severuse nějak dostat!"
"Nech to na mě, když s ním budu mluvit, řeknu mu to. V kolik máte mít sraz a kde?"
"Domluvili jsme se na osmou v učebně lektvarů."
"Myslím, že lepší bude, když tam přijdu trochu později. Bojím se, že kdyby přišel až po mně, mohl by hned odejít. Takhle budu mít šanci ho zdržet."
"Jo, to je dobrý nápad," řekla Lilly.
"Hodně štěstí, Hermi."
Hermiona byla jako na trní. Přesně v osm vyrazila ze zmijozelské společenské místnosti a pomalým krokem se vydala do učebny lektvarů. Dveře učebny byly zavřené. Potichu je otevřela a vešla dovnitř. Severus stál u okna a díval se do dálky.
"Jdeš pozdě," zasyčel.
"Musím s tebou mluvit," řekla potichu Hermiona.
Severus se prudce otočil a vytřeštil oči.
"Kde je Remus?"
Hermiona mlčela.
"Takže takhle to je. Mělo mi být hned jasné, že takový chytrolín jako Remus nepotřebuje doučování. A teď mě prosím omluv. Mám dost zajímavější věci na práci," řekl posměšně.
"Severusi, počkej!" vykřikla Hermiona a chytila ho za ruku.
"Co je?" vyštěkl.
"Změnil jsi se. Hrozně jsi se změnil. Kde je ten starý Severus, kterého tak miluju?" řekla nešťastně.
"Starý Severus už neexistuje od doby, kdy dostal tak užitečnou lekci pro život!"
Pro Hermionu to bylo, jako kdyby jí vrazil dýku přímo do srdce. Začala se celá třást a raději se posadila.
"To mě tolik nenávidíš?" zašeptala.
Severus se vydal ke dveřím.
"Počkej!" zarazila ho.
"Já už ti nemám co říct."
"Dobře. Chci tě poprosit jen o jednu věc."
"Ty? Nemáš právo po mně něco chtít."
"Posaď se. Chci jenom, aby sis vyslechl to, co ti chci říct."
"Nevím, jestli mám chuť něco poslouchat."
"Prosím, Severusi. Udělej tuhle poslední věc, kterou po tobě žádám. Pak se ke mně chovej jak chceš," řekla nešťastně.
"Fajn. Tak do toho."
Severus se posadil a Hermiona se pustila do vyprávění.
"Čau kluci," odpověděla na pozdrav Hermiona.
"Hermiono, neviděla jsi dneska Lilly?" ptal se James.
"Jo, je v knihovně, proč?"
"No... Chtěl jsem ji pozvat do Prasinek. Ale pochybuju, že to přijme."
"A proč by to nepřijala?" divila se Hermiona.
"Mám pocit, že jí na mně pořád něco vadí."
"Ale no tak, myslím, že tak hrozný to nebude. Jen za ní jdi a zeptej se, my tady na tebe počkáme."
James chvíli nervózně postával, ale nakonec přikývl a vydal se do knihovny.
"Remusi, ty se teď docela hodně vídáš se Severusem, že jo?"
"To je pravda."
"A... neříkal ti něco? Něco o mně?"
"Jen jednou, když jsem se ho ptal, proč už spolu nejste, ale..."
"Remusi, co říkal?"
"Že už s tebou nechce mít nic společného. A že... že jsi lhářka a podvodnice," vysoukal ze sebe Remus.
Hermiona zalapala po dechu a sklopila pohled.
"Je mi jasné, co si teď o mně musíš myslet..."
"Nic není jasné. Já si rozhodně nemyslím, že jsi lhářka. Nevím, ale, proč si to myslí Severus. Co se vlastně mezi vámi stalo?"
"Promiň, ale to ti nemůžu říct. Je to... je to moc osobní. Musím si s ním promluvit, a všechno mu vysvětlit. Ale nevím, jak ho přinutit, aby se se mnou sešel."
"Víš co? Pomůžu ti. Stejně mám pořád pocit, že ti něco dlužím," pousmál se Remus.
"Díky. Koukej, James už se vrací," poznamenala Hermiona.
Jamesovi se na tváři rýsoval úsměv od ucha k uchu...
"Hermiono! James mě dneska pozval do Prasinek!" výskla nadšeně Lilly, když se Hermiona vrátila do knihovny.
"Já vím, potkala jsem ho. Ani nevíš, jak byl šťastný, když jsi jeho pozvání přijala. Čekali jsme na něj s Remusem před knihovnou."
"Hrozně se těším. Co je s tebou? Vypadáš nervózně."
"Remus mi chce pomoct. Šel domluvit setkání se Severusem. Ale nevím, jak to dopadne. Mám z toho hrozný strach. Mám tady na něj počkat."
"On ti šel domluvit setkání se Severusem?" divila se Lilly.
"Ne tak docela. Šel ho poprosit o doučování z lektvarů pro sebe, ale přijdu tam já."
"Aha. Tak víš co? Počkáme tu na něj spolu."
"Díky, Lilly."
"Nemáš zač. A neboj, uvidíš, že to zvládneš. Musí tě pochopit. A jestli ne, tak je to ten největší idiot pod sluncem. Hele, už jde Remus. Ale tváří se nějak divně..."
"Tak co?" vyhrkla Hermiona, když si k nim přisedl.
"Jo, přijde," řekl Remus a dál se tvářil zachmuřeně.
"A proč se tada tak tváříš?" zeptala se Lilly.
"Když jsem ho našel, byl ve společnosti Luciuse a něco si domlouvali. Severus byl pak dost neochotný, ale nakonec jsem ho přemluvil."
"Proboha," vyděsila se Lilly.
"Co se děje?" divil se Remus.
Lilly se chytila za pusu a Hermiona po ní hodila vražedným pohledem.
"No, máme podezření, že je Lucius Voldemortovým stoupencem," řekla nakonec.
"A víte to určitě? V tom případě od něj musíme Severuse nějak dostat!"
"Nech to na mě, když s ním budu mluvit, řeknu mu to. V kolik máte mít sraz a kde?"
"Domluvili jsme se na osmou v učebně lektvarů."
"Myslím, že lepší bude, když tam přijdu trochu později. Bojím se, že kdyby přišel až po mně, mohl by hned odejít. Takhle budu mít šanci ho zdržet."
"Jo, to je dobrý nápad," řekla Lilly.
"Hodně štěstí, Hermi."
Hermiona byla jako na trní. Přesně v osm vyrazila ze zmijozelské společenské místnosti a pomalým krokem se vydala do učebny lektvarů. Dveře učebny byly zavřené. Potichu je otevřela a vešla dovnitř. Severus stál u okna a díval se do dálky.
"Jdeš pozdě," zasyčel.
"Musím s tebou mluvit," řekla potichu Hermiona.
Severus se prudce otočil a vytřeštil oči.
"Kde je Remus?"
Hermiona mlčela.
"Takže takhle to je. Mělo mi být hned jasné, že takový chytrolín jako Remus nepotřebuje doučování. A teď mě prosím omluv. Mám dost zajímavější věci na práci," řekl posměšně.
"Severusi, počkej!" vykřikla Hermiona a chytila ho za ruku.
"Co je?" vyštěkl.
"Změnil jsi se. Hrozně jsi se změnil. Kde je ten starý Severus, kterého tak miluju?" řekla nešťastně.
"Starý Severus už neexistuje od doby, kdy dostal tak užitečnou lekci pro život!"
Pro Hermionu to bylo, jako kdyby jí vrazil dýku přímo do srdce. Začala se celá třást a raději se posadila.
"To mě tolik nenávidíš?" zašeptala.
Severus se vydal ke dveřím.
"Počkej!" zarazila ho.
"Já už ti nemám co říct."
"Dobře. Chci tě poprosit jen o jednu věc."
"Ty? Nemáš právo po mně něco chtít."
"Posaď se. Chci jenom, aby sis vyslechl to, co ti chci říct."
"Nevím, jestli mám chuť něco poslouchat."
"Prosím, Severusi. Udělej tuhle poslední věc, kterou po tobě žádám. Pak se ke mně chovej jak chceš," řekla nešťastně.
"Fajn. Tak do toho."
Severus se posadil a Hermiona se pustila do vyprávění.




