"Nebyly by těžké, kdyby ses aspoň trošku učil, Rone," konstatovala Hermiona.
No jasně, madam vševědoucí...
Hermiona na Rona upřela svůj pohled.
"To mě vždycky takhle v duchu urážíš a pak mě klidně požádáš, abych ti to dala opsat?"
"Hermiono, krucinál! Můžeš mi laskavě přestat lézt do hlavy?" rozčílil se Ron.
Harry to nevydržel a vyprskl smíchy.
"A ty se směješ čemu?"
"Promiň, Rone, ale Hermiona má pravdu."
"Super, ještě ty buď na její straně!" urazil se Ron.
"Jdu se provětrat."
"Vždyť ho znáš. Jen si pořád nemůže zvyknout na to, že mu dokážeš číst myšlenky."
"Já se ale snažím to blokovat! Draco mě to učí, ale pořád mi to nejde."
"No tak, Hermi. Ty to zvládneš. Můžu tě o něco poprosit? Zkontrovala bys mi ty úkoly? Mám je už hotový."
"Samozřejmě, ukaž mi je."
Hermiona se do nich začetla a nakonec nevěřícně vyvalila oči.
"Harry, ty ses učil!" zasmála se.
"No... tak trochu."
"Tak trochu? Máš to celé bez chyby! Jak je to možné?"
"To Ginny. Pořád se mi směje, že má lepší známky než já."
To už se Hermiona rozesmála na plno.
"A tys jí chtěl dokázat, že zvládneš mít i lepší známky. Harry, to je skvělé!"
"Co se děje?" zeptal se Harry.
"Malfoy. Malfoy je tady."
"Draco? Ale my jsme se na ničem nedohodli..." řekla udiveně Hermiona.
"Když říkám Malfoy, nemyslím tím zrovna tvého miláčka," odsekl Ron.
"Rone, neříkej mu můj miláček... Proboha, Lucius je tady? A co chce?"
"To nevím, ale vypadá vážně rozzuřeně. A hnal se ke zmijozelské koleji."
"Rychle, musíme za ním!"
"Dojdi pro mého syna. Hned!" přikázal mu.
Prvňák jen vystrašeně kývl hlavou a zmizel za dveřmi. Po chvíli se dveře znovu otevřely a Draco spolu s ostatními zvědavými zmijozelskými vyšel ven. Když uviděl svého otce, zbledl.
"Otče," řekl tiše se sklopenou hlavou.
Lucius vytáhl z hábitu pergamen.
"Když mi přišel tvůj dopis, nevěřil jsem vlastním očím. Jak by mi můj vlastní syn mohl udělat něco takového? V první chvíli jsem si myslel, že je to jen hloupý žert. Ale pak nás navštívili Goylovi a informovali mě o tvém podivném chování. Draco se změnil... Draco už se nebaví s naším synem... Draco se paktuje s nebelvírskými... Ale co mě nejvíc překvapilo, bylo zjištění, že chodíš s Grangerovou, s mudlovskou šmejdkou, která je na straně Pottera! Je to pravda?"
Draco nervózně pohlédl za otcovy záda a spatřil Hermionu.
"TAK JE TO PRAVDA?" zahřměl Lucius.
Draco se zhluboka nadechl a pohlédl svému otci do očí.
"Ano," řekl rozhodným hlasem.
"Ano, je to pravda," zopakoval svou odpověď Draco.
Hermioně neušlo, že při svých slovech nenápadně sáhl do hábitu pro hůlku a rychle ji schoval za zády.
"Rone! Musíš jít pro Brumbála. Hned!" přikázala mu šeptem.
"Hermiono, co se tu děje?" zeptal se Harry, když Ron odešel.
"Abych pravdu řekla, tak nevím, Harry. Vypadá to, že Draco udělal něco, co se Luciusovi nelíbilo."
"Kruci! Nečekal jsem, že se to stane tak brzy," řekl překvapeně Harry.
"O čem to mluvíš?"
"Zdá se, že Draco se definitivně rozhodl, na čí straně bude stát.
Hermiona šokovaně vydechla.
"Chceš říct..."
"Omlouvám se, pane profesore! Potřebuju najít ředitele!" vyhrkl udýchaně Ron.
"Co se děje?" zvážněl Snape.
"Malfoy, Lucius Malfoy je tady. Vypadá to, že ho jeho syn něčím pěkně vytočil, je vzteky bez sebe!"
"Kde je?"
"U zmijozelské koleje, pane profesore."

"Dávám ti poslední šanci, Draco! Zachovej si svou čest a vrať se zpět! Nemáš ani tušení, co provádíš!"
"Rozhodl jsem se, otče. Nikdy se k tobě nepřidám!"
"Už nejsi můj syn, Draco" řekl vztekle Lucius a pozvedl hůlku.
"Nechte ho být!" vykřikl Harry a spolu s Hermionou se postavil k Dracovi.
Když Lucius uviděl Hermionu, zatvářil se nepříčetně.
"Ty... ty ubohá mudlovská šmejdko! To všechno jsi způsobila ty! CRUCIO!"
"PROTEGO!" vykřikl Draco.
Obrovský štít, který se mu podařilo vytvořit, odrazil kouzlo tam, odkud přišlo a Lucius se svíjel bolestí. S námahou se postavil na nohy.
"Severusi,"
"To nemůžeš myslet vážně! Jen tak si sem přijdeš a napadneš studenty!"
"To nebylo jen tak, Severusi."
Lucius probodl Harryho a Hermionu nenávistným pohledem, a pak se podíval na Draca.
"Vypadá to, že mi můj syn už dlouhou dobu něco tajil..."
Lucius stočil svůj pohled zpátky na Snapea a podíval se mu do očí.
"Věděl jsi o tom..."
"Ano, věděl."
"Věděl jsi o tom, a nic jsi mi neřekl! Jak se opovažuješ!"
"Tak dost!" ozvalo se za nimi.
"Ne, že bych měl Snapea radši, ale Brumbál mu věří, ne? Dělá pro nás přece špeha."
"Jo, Rone, je to tak." řekla tiše Hermiona a dál pozorovala Draca, sedícího na kraji zmijozelského stolu.
"Nemůžu uvěřit, že to Malfoy udělal. Vzepřel se svému otci!" vyhrkl Ron, když si všiml, kam se jeho kamarádka dívá.
"Nebude to mít teď lehké, všichni zmijozelští jím teď pohrdají," poznamenala smutně Hermiona.
"Neřekl bych, že všichni. Pár zmijozelských se na něj dívá jinak. Dokonce bych řekl, že ho obdivují. Myslím, že Draco udělal to, po čem oni v skrytu duše touží. Vzepřít se rodinné smrtijedské tradici," odporoval Harry.
"To je fakt," přitakal Ron.
"Třeba Nottová."
"Nottová? A není to náhodou ta, jak se ti..."
"Sklapni, Harry!"
Hermiona je překvapeně sledovala.
"Co se děje? Co chtěl Harry říct?"
Ron se najednou zvedl a vydal se směrem ke zmijozelskému stolu.
"Proboha, co chce udělat?" vyděsil se Harry.
"Co chceš, Weasley?"
"Myslím, že tady už není tvoje místo, Draco."
"Jak to myslíš?"
"Přesně tak, jak jsem to řekl. Je na čase, abys byl s lidmi, ke kterým patříš," řekl Ron a ukázal směrem k nebelvírskému stolu.
Ve Velké síni se rozhostilo ticho. Nikdo nemohl uvěřit vlastním očím.
"Hodláš tady pořád sedět? Tak dělej, zvedej se!" zašklebil se Ron.
"Máš pravdu. Ale co tak najednou, Rone?"
"Každý, kdo to dokáže natřít Malfoyovi, má u mě plus."
Draco se pousmál a vydal se k nebelvírskému stolu. Po chvíli se ale zastavil, když si všiml, že ho Ron nenásleduje.
"Tak co je? Rozhodl ses snad vyměnit si se mnou místo?"
Ron ho ale nevnímal a přistoupil k dívce, sedící vedle Crabbeho. Ta se na něj překvapeně podívala.
"Jdeš taky, Claire?" zeptal se tiše a podal jí ruku.
Claire po chvilce zaváhání jeho ruku přijala.
"Jdu," řekla rozhodným hlasem.
"Vypadá to, že časy se mění," konstatovala Ginny.
"Harry," zašeptala Hermiona.
"Ano?"
"Ještě pořád jsi mi neodpověděl na otázku. Co jsi chtěl předtím o Ronovi říct?"
Harry se pousmál.
"Copak to nevidíš?" odpověděl a nenápadně ukázal na Rona.
Ron se bavil s Claire a oči mu zářily štěstím.
Nevěříte vlastním očím? Je to pravda! Další kapitola je tady! A je dloooouhááááá :o)))