"Určitě mi teď nevěříš," povzdechla si.
"Věřím ti," zašeptal Severus.
"Je mi jasné, že takovou šílenost by si nikdo nevymyslel."
"Děkuju."
Severus pohlédl z okna.
"Mám jen jednu otázku."
"Jakou?" zeptala se Hermiona.
"Kdo byli rodiče toho... toho Harryho?"
Hermiona vyskočila na nohy a začala nervózně přecházet po učebně.
"Promiň, Severusi, ale to ti nemůžu říct."
"Omyl. Ty mi to musíš říct. Myslím, že toho lhaní bylo už dost. Chci slyšet pravdu, rozumíš?"
Hermiona stále neodpovídala.
"Tak kdo sakra byli jeho rodiče?"
"Lily... a James."
Severus zalapal po dechu.
"I když jsem si to nikdy nechtěl přiznat, v duchu jsem vždycky věděl, že se dají ti dva dohromady," povzdechl si Severus.
"Jak to myslíš?" zeptala se zmateně Hermiona.
"Měl jsem ji moc rád. Tedy, aspoň jsem si to myslel. A pak ses tu najednou objevila ty a převrátila mi život vzhůru nohama. Už nikdy nic nebude tak jako dřív..."
Hermiona k němu přistoupila a vzala ho za ruku, ale on se jí vytrhl.
"Severusi..."
"Co? Co chceš, abych ti po tom všem řekl? Že se nic nestalo? Že spolu teď můžeme být nadosmrti šťastní?"
Jeho slova se jí zabodávaly do srdce jako ostré nože.
"Já neříkám, že je to snadné."
"Vůbec to není snadné. Hermiono, sakra! Vždyť já budu tvůj profesor! Ty se prostě vrátíš do své doby, ale co já? To mám na tebe čekat celých dvacet let?"
"Nic takového po tobě nechci," vyhrkla Hermiona se slzami v očích.
"A co tedy chceš?"

"Chci, abys měl svůj život a ne život Smrtijeda!"
"Tvá starost je úžasná, Hermiono," poznamenal sarkasticky.
"Ale o mě se bát nemusíš. Spíš se postarej o sebe, abys byla za těch dvacet let vůbec naživu."
"Teď tě nechápu..."
"Co si myslíš, že se stane, až Luciusovi dojde, odkud tě zná? Pochybuju, že by to jen tak přešel."
"O tohle se postarám. Něco už vymyslím."
"To by bylo fajn."
Hermiona se zamračila.
"Co?"
"Chováš se přesně jako tvé budoucí já."
Severus povytáhl obočí a upřel na ni svůj pohled.
"A to je?"
"Chodíš jen v černé barvě, strašíš studenty, sarkastickými poznámkami strháváš body každé koleji kromě Zmijozelu, Nebelvíru dokonce dvakrát tolik..."
"Začíná se mi to líbit. No jen pokračuj."
"S oblibou mi říkáš, že jsem nesnesitelná šprtka..."
Severusovi zacukaly koutky.
"Na tom něco bude. A dál? Ještě něco zajímavého?"
"Až v sedmém ročníku, kdy o tobě vyšla pravda najevo, jsi se trochu změnil. Byl jsi najednou lidštější... jako kdyby z tebe spadl obrovský balvan."
"To se dalo čekat, ne?" ušklíbl se Severus.
"A co máš v plánu teď? Budeme se zase držet za ručičky a předstírat, že se nic nestalo?"
"Nejspíš se ze mě možná právě teď stává mé budoucí já. Tak to má přece být, ne?"
"Severusi, prosím! Nechci, aby to mezi námi skončilo takhle."
"Vždyť mezi námi ani nic nezačalo," přerušil ji Severus a vyšel z učebny.
Hermiona se zhroutila na zem.
Takhle to nemělo dopadnout... takhle ne...
"Hermi, co se stalo? Viděli jsme Severuse... utíkal, jako kdyby mu za patama hořelo."
"Nestalo se vůbec nic. Nijak jsem si nepomohla!"
Lily ji objala.
"Musím se vrátit. Nemám tady už co dělat..."
"Do své doby?" zeptal se tiše Remus.
"Lily! Tys mu to řekla!"
"Promiň, Hermiono. Ale Remus má právo vědět, co se tady opravdu děje."
"To je vážně skvělý. To můžeš klidně hned říct celý škole, že jsem z budoucnosti a vrátila jsem se, abych zachránila život Harryho Pottera!"
Lily zalapala po dechu.
No a teď se už nemůžu dočkat další kapitoly!