Po nekonečně dlouhé chvíli se mu podívala do očí. To, co v nich spatřila, ji překvapilo. Strach? Je možné, aby všemi neoblíbený profesor lektvarů měl z něčeho strach? Nemohla tomu uvěřit.
"Myslím, že bychom si měli promluvit, slečno Grangerová," řekl Severus.
"Napřed ale odvedu Nar-paní Malfoyovou na ošetřovnu. Hned budu zpátky."
Hermiona sledovala, s jakou ohleduplností profesor zachází s Narcissou. Vzal ji do náručí a tiše s ní vyklouzl na chodbu. Pak se, nikým nepozorován, vydal na ošetřovnu.
Lucius mučil Snapea...
Narcissa je Daltonova matka...
Všechno jí docházelo tak nějak zpomaleně. Jako kdyby jí v hlavě probleskovaly jen útržky vzpomínek.
Snape je Daltonův otec...
Náhle si konečně uvědomila celou pravdu.
Draco je Daltonův bratr...
Hermiona se zděsila.
Musím to Dracovi říct!
"To je právě to, co udělat nemůžete," ozvalo se za ní.
Hermiona úlekem nadskočila. Ani si nevšimla, že se už profesor vrátil.
"Jak můžete vědět, nad čím zrovna přemýšlím?" zeptala se.
Severus se jen ušklíbl.
"No jistě, málem bych zapomněla, že jste vynikajízí nitrozpytec. Jak je paní Malfoyové?"
"Bude v pořádku," odpověděl profesor a vyndal z police láhev a dva poháry.
Oba naplnil až po okraj, jeden z nich jí podal a beze slova se posadil naproti ní.
"Co to je?" zeptala se nedůvěřivě Hermiona.
"Ohnivá whisky."
"To pít nebudu."
Hermiona téměř štítivě odsunula skleničku od sebe.
"Ale no tak, slečno Grangerová. Dnes večer toho na vás bylo moc a potřebujete se trochu zklidnit. Jedna sklenka vás přeci nezabije!" řekl Severus a na důkaz svých slov pozvedl pohár k ústům a jedním douškem ho vyprázdnil.
Hermiona po chvíli váhání udělala to samé. Napřed to hrozně pálilo, ale pak se jí tělem rozlilo příjemné teplo.
"Takže Dalton je váš syn."
Profesor jen přikývl.
"A jak k tomu došlo?" zeptala se bez přemýšlení.
Když jí došlo, jak otázka vyzněla, zrudla až ke kořínkům vlasů.
"Očekával bych od vás inteligentnější dotaz, slečno Grangerová," zavrčel Snape.
"Omlouvám se, já..."
"Dost," přerušil ji nevrle.
"Pokusím se vám všechno vysvětlit, ale prosím vás, abyste mě laskavě nepřerušovala. Tahle situace je pro nás oba dost trapná. Pro mě tím víc, že o tom mám mluvit se svou nejmíň oblíbenou studentkou."
"Jako kdybych já vás zbožňovala!" ujelo Hermioně.
"Tak tohle si vyprošuji, Grangerová! Mlčte a poslouchejte!" vyštěkl.
"Jak poroučíte, pane," odsekla a zabořila se hlouběji do křesla.
"Narcissa a já jsme kdysi byli... přátelé," začal Severus.
"No dobrá, byli jsme milenci!" vyštěkl, když viděl Hermionin výraz.
"Po tom, co byla Narcissa přinucena provdat se za Luciuse, náš vztah skončil. To manželství ji ničilo. Když přišel na svět Draco, darovala mu všechnu svou lásku. Lucius byl jejím opakem. Učil svého syna disciplíně a krutosti. Zdálo se mu, že Narcissa Draca příliš rozmazluje, a tak s ním odjel na víc než rok neznámo kam. Jelikož nevěděl, že jsem měl s Narcissou poměr, pověřil mě, abych jí dělal společnost. Měl jsem ji hlídat!" odfrkl si znechuceně Snape.
"Ze začátku jsem ji chodil navštěvovat co nejméně. Ale postupem času byly mé návštěvy častější. Téměř každodenní. Oba jsme věděli, že je to šílenství, ale přesto jsme to udělali. I když jen na pár měsíců, hlavní bylo, že jsme byli znovu spolu. Narcissa pro mě znamenala všechno. Byla mé světlo v temnotě..."
Severus se odmlčel a Hermiona se neodvažovala promluvit. Muž, který seděl před ní, už nebyl jen nenáviděný profesor. Byl to muž, který toho hodně vytrpěl. Muž, který miloval. Ani ve snu by si nepředstavovala, že ho takhle jednou uvidí. Zničeného.
"A pak Narcissa otěhotněla. Byl jsem v šoku. Nikdo z nás nevěděl, co dělat. Nakonec to za nás oba rozhodla Narcissa. Porodila a dítě dala do rodiny, kterou pro nás našel profesor Brumbál. Byl jediným člověkem, který o nás věděl. O pár měsíců později se vrátil Lucius a my dva se rozešli navždy..."
Severus domluvil a podíval se na Hermionu.
"A teď, slečno Grangerová, víte všechno."
Hermiona jen mlčky sledovala, jak si profesor nalévá další pohár Ohnivé whisky. Tušila, že tato noc pro něj nebude jedna z nejlepších.
"Pane profesore," oslovila ho tiše.
"Chápu, proč jste dali Daltona do jiné rodiny. Ale nechápu, proč to nechcete říct Dracovi. On už přece není na otcově straně! A navíc, vždy si přál sourozence..."
"Draco je v tuto chvíli nejzranitelnější. Jak myslíte, že mu bude, až zjistí, že mu matka, kterou miluje, po celé ty roky lhala? Až zjistí, že to já jsem otec jeho nevlastního bratra?"
"Bude zničený," zašeptala Hermiona.
"Přesně tak. Bude si připadat, jako kdyby se proti němu spikl celý svět. Dojde mu, že jediný člověk, který k němu byl upřímný, byl jeho otec."
"To nemyslíte vážně! Draco by se k němu nikdy nevrátil!"
"Právě to si myslím, slečno Grangerová. Jak byste se zachovala vy?"
Hermiona si povzdechla.
"Asi bych jen tak odpustit nedokázala."
"Proto se to nesmí dozvědět. Slibte mi, že nebudete tím, kdo mu to řekne."
"Slibuju. Kvůli Dracovi. Ale na oplátku musíte slíbit něco vy mně."
Severus udiveně povytáhl obočí.
"A co?"
Že jakmile to jen bude možné, řeknete mu vy a paní Malfoyová pravdu."
"Slibuji."
Severus se podíval na hodiny. Bylo půl třetí ráno.
"Myslím, že naše doučování je u konce, slečno Grangerová," poznamenal a složil hlavu do dlaní.
Hermiona jen přikývla a pomalu došla ke dveřím. Už sahala po klice, ale najednou si to rozmyslela a přistoupila ke Snapeovi. Položila mu ruku na rameno.
"Je mi to líto, pane profesore," zašeptala.
Severus na ni upřel překvapený pohled.
"Děkuji."
Na okamžik měla pocit souznění. Ale opravdu jen na okamžik, protože než znovu došla ke dveřím, profesor znovu promluvil.
"Doufám, že si po dnešku nebudete myslet, že jste oproti ostatním spolužákům nějak zvýhodněná, Grangerová," zašklebil se ďábelsky.
Hermiona se v duchu pousmála. Ano, tohle je zase ten starý Snape!
"Dobrou noc, pane profesore," rozloučila se a potichu za sebou zavřela dveře.
je to supa.pls pokracko.nebo zdechnu.pls dal