Severus se pomalu otočil za hlasem.
"Albusi! Jak... jak je tohle možné? Vždyť vy jste..."
"Mrtvý? Ano."
"Tak jak tedy... Kde to vůbec jsem?"
"Rozhlédni se kolem sebe, Severusi."
Harry pomalu otevřel oči.
Hermioně vytryskly z očí slzy. Když vstal, pověsila se mu kolem krku.
"Zatraceně, Harry," ulevil si Ron.
"Tys nám dal!"
Harry se na svého kamaráda zmateně podíval.
"Proč, co se stalo?"
"Dokázal jsi to! Porazil jsi Voldemorta!" vykřikla šťastně Hermiona.
Nemohl tomu uvěřit. Opravdu se mu to podařilo! Cítil, jak se mu po tváři rozlévá úsměv.
"Tak proč jste byli tak vystrašení?"
Ron se na něj dlouze zadíval.
"No, víš... chvíli to vypadalo, jako že jsi..."
"Mrtvý?"
"No, tak nějak."
Harryho zamrazilo.
"Tak pojďte, kluci. Je čas vrátit se do hradu. Ginny je určitě strachy bez sebe."
Oba chlapci jen přikývli a vydali se za ní. Štěstí z nich pomalu vyprchávalo, když se rozhlédli kolem sebe. Tolik mrtvých. Kolik nevinných lidí zde padlo? Kolik přátel? Voldemort byl poražen. Konečně přišel čas radosti. Ale za jakou cenu? Harry se náhle zastavil a zůstal zírat do prázdné tváře jednoho z těl. Zničeně padl na kolena. Po tváři mu stékal první potůček slz.
"Ne... on ne..."
Severus se pomalu rozhlédl. Všude kolem něj se rozprostírala stříbřitá mlha. Napřed neviděl nic. Ale po chvíli se v dálce začaly vynořovat jasné obrysy postav.
"Kdo je to?" zeptal se udiveně.
"A proč nejsou vidět?"
"Neměj strach, Severusi. Až přijde čas, všechny je uvidíš."
Nechápal to. Kde to vlastně je? A co tu dělá Albus Brumbál, který už byl víc než rok mrtvý? V tu chvíli se Brumbál smutně pousmá, jako kdyby mu četl myšlenky. Postavil se vedle něj a rukou začal na jednom místě odhrnovat mlhu.
"Podívej se, Severusi."
Mlha se začala pozvolna rozplývat.
"Co vidíš?"
Severus přistoupil k malému otvoru, který se v mlze vytvořil. Ten pohled byl neuvěřitelný. Nebe ještě nikdy nebylo tak čisté, jako dnes. Tak jasně modré, bez mraků. Ale něco mu na tom nesedělo. Jako kdyby všechno sledoval zezhora. V tu chvíli se nebe rozestoupilo a on nevěřícně zíral na bradavické pozemky. Před hradem, mohutně se tyčícím do výšky, stály zástupy studentů. Všichni se radovali.
"Co to znamená? Podařilo se to? Voldemort byl poražen?" ptal se zmateně.
Brumbál jen mlčky přikývl. Severus znovu pohlédl dolů. Tentokrát se už nedíval na studenty, ale na bradavické pozemky, které se nedobrovolně staly bitevním polem. Šokovaně vydechl. Tráva, dříve tak zelená, byla nyní na mnoha místech vypálena. Stromy vypadaly jako po ničivém zásahu hurikánu, vytrhané i s kořeny a shozeny zpátky na zem. Ale nejhorší byl pohled na všechny ty mrtvé kolem. A pak spatřil Harryho Pottera, klečícího nad něčím tělem. Jeho tělem.
"Takže já jsem..."
Ahojky...
tak po dlouhé době přidávám opět něco nového. Měla to být sice jednorázovka, ale nějak jsem se rozepsala, takže sama nevím, jak bude povídka nakonec dlouhá :o))). No, sami uvidíte... Co dodat? Snad jen, že doufám, že se vám bude líbit...