"Vzchopte se, Grangerová," zavrčel profesor Snape.
"Nechápu, jak je možné, že máte pověst nejlepší studentky na škole. Už je to týden, a vy pořád nejste schopna dosáhnout jakéhokoliv pokroku! Ještě jednou!" přikázal a namířil na ni hůlku.
Hermiona unaveně pohlédla na profesora. Už týden trávila večer co večer se Snapem. Původně to vypadalo tak jednoduše…
"Samozřejmě, pane profesore," odpověděla Hermiona a následovala ho do jeho pracovny.
Zvědavě se rozhlédla kolem. Brumbálova pracovna ji vždy fascinovala. Pohledem se zastavila na myslánce.
"Hodila by se vám, že?"
"To ano, zvláště poslední dobou," přikývla Hermiona.
Brumbál se pousmál.
"Vlastně kvůli tomu s vámi potřebuji mluvit. A také kvůli té události s paní Malfoyovou…"
"To nemusíte, pane profesore. Slíbila jsem profesoru Snapeovi, že jeho tajemství nikomu neprozradím. Ani Dracovi," skočila mu do řeči Hermiona.
"Já vím, a samozřejmě vám důvěřuji, ale právě zde je kámen úrazu. Jde o to, že já ani profesor Snape netušíme, do jaké míry se vaše schopnosti mohou projevit."
"Jak to myslíte?"
"Vy a pan Malfoy od jisté doby dokážete číst myšlenky ostatních lidí. A samozřejmě i sobě navzájem. A to je problém."
Hermiona se na Brumbála vyděšeně podívala. Nechápala, jak je možné, že ji to samotnou nenapadlo.
"Co mám tedy dělat, pane profesore?"
Hermiona se zabořila hlouběji do křesla.
"Vy se vůbec nesoustředíte, Grangerová!" křičel na ni Snape.
"Musíte se zablokovat. Myslet na něco jiného, jasné?!"
"Já vím, pane profesore. Ale je to těžké…"
Severus si znechuceně odfrkl.
"Těžké? Nechápu, co je na tom tak těžkého! Víte, že se dostanu do vaší mysli. Máte čas se na to připravit. A vy nezvládnete ani to. Co budete dělat, až budete mluvit s panem Malfoyem? Pro něj budou vaše myšlenky jako výkřiky!"
Při zmínce o Dracovi se Hermioně sevřelo srdce. Od té doby, co zjistil, že jeho matka leží na ošetřovně, byl jako tělo bez duše. Nemluvila s ním už týden. Pokud nebylo vyučování, trávil veškerý čas u Narcissy. Hermiona s ním chtěla být, ale na druhou stranu byla ráda, že mu ještě nemusí čelit. Ne, dokud nebude připravená.
Hermiona rychle vyběhla schody ze sklepení. Doučování se Snapem se protáhlo, a jí bylo jasné, že se její kamarádi budou vyptávat, kde je tak dlouho. Zatočila za roh a vydala se k nebelvírské věži. Cestou narazila na Draca vracejícího se z ošetřovny.
Chvíli se na sebe překvapeně dívali.
"Jak se daří tvé matce?" zeptala se opatrně Hermiona.
"Není na tom nejlépe."
Ani se nedivím...
"Cože?" vyhrkl udiveně Draco.
Hermiona by si v tu chvíli nejradši nafackovala.
"No, vzhledem k tomu, že už je na ošetřovně celý týden..."
Dracovi ztvrdl pohled.
"Za to mi zaplatí," řekl nenávistně.
Hermiona mlčela. Nevěděla co říct, nebo udělat, aby zmírnila jeho bolest.
"Věděl jsem, že je to zrůda... Ale proč ubližoval zrovna jí? Proč?"
Teď se musela soustředit. Zavřela oči a zhluboka se nadechla.
"To já nevím, Draco," odpověděla mu po chvíli.
"Ale zjistíme to. Přijdeme na to, slibuju."
Draco přistoupil k Hermioně a objal ji.
"Díky, že jsi tu pro mě. Mrzí mě, že jsme se celý týden neviděli..."
"To nevadí, Draco. Tvá matka tě teď potřebuje."
Ale to ty taky. A já potřebuju tebe...
Hermiona se pousmála. Postavila se na špičky a něžně ho políbila. Draco si ji přitáhl ještě blíž. Po pár sekundách ji ale odstrčil a tvářil se zmateně.
"Co se děje?" zeptala se Hermiona.
"To mi řekni ty…" odpověděl zamračeně Draco.
"Jak to myslíš?"
"Já… nic neslyším. Teda… chci říct… neslyším tebe… tvé myšlenky," řekl udiveně.
Hermiona znervózněla.
"Neslyšíš?"
"Ne… jen naprosté ticho. Jak je to možné?"
"To se asi dostavují následky doučování se Snapem. Učí mě, jak omezit přítok myšlenek. Varoval mě, že se tohle může stát."
Dracovo napětí povolilo.
"Aha. Já jen… je to zkrátka divné, být blízko tebe a neslyšet nic."
"Ale no tak," zasmála se Hermiona.
"Ber to z té lepší stránky. Aspoň si nepolezeme na nervy."
Hermiona se rozloučila s Dracem a zamířila ke kolejím. Vylekaně nadskočila, když se před ní objevil profesor Snape.
"Dobrá práce, Grangerová.
"Vy mě špehujete?" utrhla se na něj Hermiona.
Snape povytáhl obočí.
"Uklidněte se, slečno. Váš rozhovor s panem Malfoyem jsem samozřejmě vyslechl náhodou. Ale musím vám pogratulovat. Rozhodně bych nečekal, že dosáhnete až bezmyšlenkovitého stádia."
Hermiona si znechuceně odfrkla.
"Přestaňte na mě pět ódy, profesore. Nejsem na sebe hrdá. Nesnáším lháře, a přesně těmi jsme se teď my dva stali!"
"Je to pro dobrou věc, Grangerová."
"Já vím," přikývla Hermiona a podívala se profesorovi do očí.
"Jen se bojím, že Dracova nevědomost bude mít mnohem větší následky, než kdyby se dozvěděl pravdu…"
Tak jsem po dlooooouhatánské době opět tady :o)))