Kapitola čtvrtá - Jak Draco měl, anebo neměl opravdovou práci

30. prosince 2007 v 14:15 | Clarissa |  Když prsten padne
Ginny ucítila, jak jí horko stoupá do tváří, když žena za stolem domluvila. Vnoučata? S jejími vlasy? Ale to by znamenalo… Ginny se téměř otřásla a pokusila se nenápadně vyprostit svou ruku z Malfoyova velmi pevného sevření.

"Matko, ty tomu nerozumíš!"
Malfoy znovu zamával svou levou rukou Ginninou paží před matčiným nosem (ve druhé stále držel Mollyin toast).
"Uvízl. A nejde sundat!"

Žena, zřejmě paní Malfoyová, nepatrně svraštila čelo.
"Ale drahoušku, proč ho chceš sundat? Nevypadá, že by potřeboval vyčistit. Nevidím žádný problém. Teď," pokračovala, "přestaň být nezdvořilý. Představ mě své nové snoubence."

Malfoyovo sevření, i když to snad ani nebylo možné, v tu chvíli bylo ještě těsnější. Jeho prsty sebou začaly škubat, z čehož Ginny usoudila, že má Draco panický záchvat.
"My nejsme… ona není… to je jen… špatné…" blábolil Draco.

Ginnina ruka pomalu bledla z nedostatku krevního oběhu.

"Draco, pusť ji," nařídila mu paní Malfoyová.
"Jsem si jista, že ji zraňuješ."
Draco uvolnil sevření a Ginny rychle vyprostila svou ruku a začala si ji mnout.
"Teď se posaď a buď zticha, dokud mi nebudeš schopný v souvislých větách sdělit, v čem je problém."

Malfoy upustil toast, sesunul se do velkého černého křesla vedle stolu a začal si masírovat spánky. Vypadal jako starý muž, unavený životem.

Paní Malfoyová se na Ginny laskavě usmála.
"Tak, jak se jmenuješ, zlatíčko?"

Ginny polkla.
"Ginny Weasleyová, madam."

"Weasleyová?"
Velké modré oči paní Malfoyové se lehce rozšířily.
"Ty jsi dcera Molly?"

"Ano, jsem." Zatímco stála před krásným elegantním dřevěným stolem uprostřed pracovny s ještě krásnější výzdobou než byla ve Velké síňi v Bradavicích, si Ginny zoufale přála, aby tam bylo něco, za co by se mohla schovat. Strom by jí vyhovoval.

"Jak se má tvá matka? Doufám, že se jí daří."

Pokud by se Ginny schovávala za stromem, hned by překvapeně vykoukla.
"Ano, ano, má se dobře. Promiňte, ale nevěděla jsem, že ji znáte."

Paní Malfoyová se na Ginny znovu usmála.
"Během války pro mě udělala jistou laskavost. Jsem ráda, že je v pořádku."

Máma pro paní Malfoyovou něco udělala? podivila se v duchu Ginny.
Nikdy se o tom nezmínila. Nemůžu uvěřit, že se jí podařilo něco takového utajit. To mi poskytne konverzační téma během večeří do konce života. Musím si pamatovat, že se ji na to mám zeptat.

Paní Malfoyová sklopila svůj pohled zpátky ke knize.
"Proč mám na stole toast?"

"Dala mi ho Molly," odpověděl Draco zastřeným hlasem, s rukama přitisknutýma k obličeji.

"Och," zamumlala paní Malfoyová, "jak… milé. Dal bys ho prosím na talíř? V mé knize jsou drobky."

"Ne."

"Draco Malfoyi, okamžitě běž najít skřítka a řekni mu, ať přinese talíř!"

Draco zaúpěl, vstal z křesla a zamířil ke dveřím pracovny.

"Malfoyové neobrací oči v sloup," zavolala za ním matka.
Ginny se tiše zahihňala. Sice se s paní Malfoyovou seznámila až teď, ale hned ji respektovala. Každý, kdo dokázal Malfoye takhle setřít, v jejích očích stoupl na ceně.

"Ginny, prosím, posaď se."
Paní Malfoyová ukázala na křeslo, které Malfoy před chvílí uvolnil. Ginny si uvědomila, že to nebyl příkaz. Posadila se.
"A teď mi řekni, jak jste se s mým synem seznámili?"

Ginny znovu zrudla.

"Paní Malfoyová, prosím-"

"Říkej mi Narcisso."

Ginny přikývla.
"Je mi to opravdu líto, Narcisso, ale jde o omyl. Mal - Draco a já nejsme zasnoubení. Našla jsem tenhle prsten před pár dny v kavárně, nechala tam své jméno pro případ, že ho někdo bude hledat a vzala ho k sobě domů. Já… eh… zkusila jsem si ho a on mi uvízl na prstě. Mal - Draco se se mnou spojil, setkali jsme se v kavárně, ale ani jeden z nás nepřišel na žádný způsob, jak ho dostat dolů. Shodli jsme se, že byste mohla mít nějaký nápad. Byl to přece kdysi váš prsten."

Narcissa se zamyšleným výrazem jemně oprašovala drobky ze své knihy. Vzhlédla, když se Draco znovu objevil ve dveřích.

"Skřítek tu bude za chvilku," informoval ji, přistoupil ke stolu a odfrkl si, když zjistil, že je jeho křeslo obsazené.

"Výborně. Děkuji, drahoušku."
Narcissa se otočila zpátky k Ginny.
"Když se mu chce, je to opravdu hodný chlapec, i když je hrozně přelétavý."

"Matko! Stojím přímo tady!"

"Ale musíš připustit, že jsi, zlatíčko," řekla jemně Narcissa a snažila se mu sdělit ne moc hezké věci tak laskavě, jak jen to šlo.
"Kdy jsi měl naposledy opravdovou práci?"

Draco ji probodl pohledem.
"Já mám opravdovou práci, matko."

"Draco, utrácení rodinného jmění není práce."

"Neříká se tomu utrácení, ale investování!"

Narcissa se blahosklonně usmála.
"Jak myslíš, zlatíčko. A co děláš ty?" obrátila se k Ginny.

Ginny chvíli trvalo, než byla schopna odpovědět. Kousala si jazyk v zoufalém pokusu nevybuchnout smíchy. Když nad sebou konečně získala kontrolu, odpověděla.
"Jsem hlavní sekretářkou u Bezchybných metel."

"Úžasné. Musíš být velice zodpovědná," usmála se Narcissa téměř pyšně na Ginny.

"Děkuji, paní - Narcisso."
Ginny se samolibě podívala na klejícího Draca.

"Možná bys mohla dát mému synovi pár rad, jak získat také tak dobrou práci. On žije na míle daleko od opravdového světa. Mohl by získat nějaké zkušenosti, jak opravdu vydělat peníze. Pak by možná dokázal ocenit jejich hodnotu."

Draco se zakuckal.
"Matko, ty snad nevidíš, že tady stojím?! Slyším každé slovo, které řekneš!"
Narcissa vzhlédla a klidně mu nařídila:
"Draco, drahoušku, mohl bys jít prosím na chvíli na chodbu?"

"To nemůžeš myslet vážně," protestoval s výrazem nevíry ve tváři.

"Hned, Draco."

Prudce se otočil a vydal se ke dveřím, mumlajíc něco o "matkách, které se chovají ke svým synům, jako by jim bylo pět let" a že "pořádání večírků také nemůže být nazýváno opravdovou prací".

"A zavři za sebou prosím."

Ozvalo se prásknutí dveří.

"Hrozně se omlouvám," řekla Narcissa Ginny, "za všechny problémy, které se ti přihodily. Naneštěstí neznám žádný způsob, jak prsten sundat. Jediné, co mě napadá, je podívat se do naší knihovny. Možná by tam někde mohl být seznam kouzel, kterými prsten jeho tvůrce začaroval. Pokud nějaký existuje, bude tam. Tohle panství patří Malfoyům už tolik generací, že to ani nedokážu spočítat. Nic lepšího mě nenapadá - snad jen to, že byste se s mým synem museli začít nesnášet-"

"Prosím?"
O čem to mluví? nechápala Ginny.
Měla jsem pocit, že je trochu výstřední, ale nemyslela jsem si, že je až takhle mimo.

"Ano, správně," vysvětlovala Narcissa, jako kdyby to byla ta nejjasnější věc na světě, "pokud se k sobě nebudete hodit, prsten sám sklouzne. Tohle je ta hlavní příčina, proč ho nemůžeš sundat."

Ginny byla po tomhle vysvětlení snad ještě víc zmatenější než předtím.
"Promiňte, ale nerozumím, co tím chcete říct."

"Och," zvolala Narcissa, "ten bídák. On ti nic neřekl?"

"Neřekl co?" zeptala se opatrně Ginny.
Znělo to čím dál hůř.
Příště se dozvím, že prsten způsobuje smrtelné onemocnění, nebo že po něm jde nějaký temný kult, který mě najde, usekne mi ruku a pak ho bude uctívat.

Narcissa si povzdechla a zastrčila si pramínek platinově blonďatých vlasů za ucho.
"Tenhle prsten se v naší rodině dědí z generace na generaci. Před jeho stvořením začaly být sňatky Malfoyů… jak bych to řekla… drsné. Ukázalo se, že muži se ne vždy umí správně rozhodnout, pokud přijde na výběr ženy, se kterou by byli šťastní. Proto byl vytvořen tento prsten. Aby mužům z rodu Malfoyů v tomto těžkém období pomohl."

"Byl začarován tak, aby padl jen těm ženám, se kterými si byli velmi podobní, což konečně vedlo ke šťastným manželstvím. Bohužel nic není spolehlivé, a tak, pokud se partneři změnili a už se k sobě nehodili, prsten přestal sedět. I když byli už manželé. No," Narcissa pokrčila rameny, "udělal svou práci dobře."

Ginny pár vteřin zírala na protější stěnu a snažila se vstřebat, co jí bylo právě řečeno.
"Takže tím chcete říct, že si prsten myslí, že Draco a já jsme… že se k sobě hodíme?"
Tohle je šílené. Naprosto šílené. Neuvěřitelné… i když…, proč by si něco takového vymýšlela? Jsem si jistá, že by si za snachu nevybrala zrovna mě.

"Zdá se, že tohle všechno způsobilo. Ačkoliv, nikdy jsem neslyšela o tom, že by někomu uvízl na prstě. Okolnosti jsou jiné, nicméně jsi si ho navlékla, i když jsi nevěděla, komu patří. Možná to zapříčinilo nějaký druh selhání."
Narcissa našpulila rty a zahleděla se zamyšleně na Ginny.

Ginny znovu pocítila silnou touhu po stromu rostoucím z podlahy. Co kdyby prsten rozbila? Nedokázala si představit, jak říká Malfoyovi, že to byla její chyba, a že by prsten jiným způsobem dolů nikdy nedostala. Možná by chtěl useknout její prst znovu! Náhle se jí v hlavě vynořila představa Malfoye, jak ji pronásleduje po pracovně s nožem v ruce. Ginny sebou trhla. Možná by z jejího imaginárního stromu odpadla větev a zamáčkla by ho těsně předtím, než by ji dohnal.

"Proto," pokračovala Narcissa, "navrhuji, abys zkusila knihovnu. Naneštěstí nevím, v jaké sekci by to mohlo být, takže to může zabrat spoustu času. Nerada bych tě zdržovala od práce, takže tím prostě pověřím Draca. Vsadím se," usmála se na Ginny důvěrně, "že mu to patřičně znechutí jeho koníček utrácet mé peníze."

"Investovat!" ozval se zpoza zavřených dveří rozhořčený výkřik.

"Draco, nemluv, když odposloucháváš," zavolala na něj přísně Narcissa.
Otočila se zpět k Ginny, která se uculovala, a zeptala se:
"Kde jsme to byly?"

Ginny, které neunikly jiskřičky v ženiných modrých očích, rukou zakryla svůj úsměv, a pak teprve odpověděla:
"Nedělejte si se mnou starosti, Narcisso. Zítra mám volno, je neděle, a můžu si zařídit týden volna až do pondělka. Jsem si jista, že do té doby něco najdeme."

Narcissa nevypadala tak přesvědčeně, ale souhasila.
"Pokud si to přeješ, samozřejmě. Ještě jednou se ti omlouvám za všechny potíže. Nemůžu uvěřit, že byl Draco tak neopatrný a ztratil cenné rodinné dědictví."
Na chvíli se odmlčela a pohlédla ke dveřím. Tentokrát se žádný protest neozval. Narcissa snížila svůj hlas a zašeptala:
"Aspoň jednou konečně poslouchá, když se ho snažím něco naučit."

Tentokrát se Ginny neobtěžovala svůj úsměv skrývat.
Měla jsem pravdu, říkala si v duchu, když jsem si myslela, že je Narcissa žena hodna respektu. Určitě jsem si nikdy nepředstavovala, že by taková mohla být. Ale když je tak úžasná, jak je možné, že je Dra - Malfoy takový otrava?
"Nevadilo by," ptala se Ginny, "kdybychom začali ihned? Pokud něco najdeme už dnes, bude to jen lepší."
"Samozřejmě, Ginny, drahoušku. Pusťte se do toho."
Narcissa mávla rukou ke dveřím.

Ginny Narcisse poděkovala a důstojně, jak jen to bylo v jejích silách, se zvedla z velkého křesla. Byla přesvědčena, že se ta věc pomalu kolem ní omotala, zatímco seděla, a jen čekala na chvíli, kdy se pokusí vstát, aby ji ztrapnila. Když konečně zamířila ke dveřím, Narcissa na ni znovu promluvila:
"Och, a pokus se držet blízko Draca, je velmi snadné se tu ztratit."

Ginny přikývla, vzala za kliku a otevřela dveře. Ty ale narazily do něčeho tvrdého a zastavily se.

"Aúúú!! Sakra! Zatraceně!"
Draco vystoupil zpoza dveří a držel se za hlavu. Vrhl po Ginny vražedným pohledem.

Ginny se zlomyslně uculila, ustoupila ze dveří a zavřela za sebou.
"No," začala, když se přesvědčila, že jsou opravdu zavřené, "to by se nestalo, kdybys nestrkal nos, kam nemáš."

Draco se na ni zašklebil.
"Být tebou, dávám si pozor na pusu, Weasleyová. Byla by smůla, kdyby ses tu ztratila. Je tu pár… nepříjemných překvapení pro potulující se cizince."
Jeho úsměv byl cokoliv, jen ne přátelský.

Ginny obrátila oči v sloup, ale neodpověděla. I když Malfoye zrovna neměla moc v lásce, věděla, že nejspíš mluví pravdu, a rozhodně nechtěla zjistit, co jsou ta "nepříjemná překvapení".

Malfoy se obrátil a vydal se chodbou doprava.
"Dělej," zavolal na ni bez ohlédnutí.
"Ať to máme konečně za sebou."

Ginny ho následovala a upřela pohled na jeho blonďatou hlavu.
Vhodní? Cha. My dva jsme pro sebe vhodní asi tak jako bazilišek a kokrhající kohout.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leena Leena | Web | 30. prosince 2007 v 18:16 | Reagovat

...prostě SKVĚLÉ!! :-) vážně krásný :)) moc dobrej překlad, sama jsem se jednou snažila o..něco jako překlad, protože překladem se to v mém případě nazývat nedá :D ale nedopadlo to zrovna...dobře....

povídka je vtipná a zaujme

jen otázka... jestli napíšeš někdy pokráčko k Věštbě nebo k Příliš málo času(?);)

ale v téhle povídce rozhodně pokračuj AŽ DO KONCE!! :D

2 aislyn aislyn | 30. prosince 2007 v 18:57 | Reagovat

tak to bylo úžasné...tahle povídka se mi moc líbí...doufám, že další kapitola bude co nevidět

3 Clarissa Clarissa | 30. prosince 2007 v 21:23 | Reagovat

Leena:

už jsem to sem na blog psala... pokráčko ke Věštbě a k Příliš málo času bude, až dopřeložím tuhle povídku a budu mít po zkouškách :o)

4 Leena Leena | 30. prosince 2007 v 23:58 | Reagovat

ok :)))))))) už se těšim ;))

5 Story-teller Story-teller | Web | 2. ledna 2008 v 1:38 | Reagovat

Úžasný!!

6 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 3. ledna 2008 v 0:18 | Reagovat

Já nevím proč, ale přestože se uvědomuju jak se jmenuje tahle povídka tak to jméno vždycky přečtu Když prstem padne a to pak stále musím myslet na tu kapitolu, jak Giny málem o prst přišla...

jinak to máš fantastický...

:")

7 Ja_osobne Ja_osobne | 20. ledna 2008 v 21:55 | Reagovat

:D no krása... tak toto je fakt super... či už samotná poviedka, alebo tvoj preklad. Naozaj je to moc pekne a čtivé. Fakt som sa smiala a to sa mi už pekne dlho nestalo... budem moooc rada ak budeš pokračovať.

8 sissi sissi | 5. února 2008 v 19:37 | Reagovat

moc moc moc pěkný!!! Prosím, prosím pokračování =)

9 Scarlett Scarlett | Web | 14. dubna 2008 v 20:27 | Reagovat

wow!!!!! tak to je upe super!!!! nemám slov, fakt se mrtě těším, až to bude pokračovat.. úžasné!!! :) :)

10 Dirbyh Dirbyh | 23. dubna 2008 v 15:53 | Reagovat

Kdy bude pokračování?

11 JImmi JImmi | 24. dubna 2008 v 18:10 | Reagovat

Kedy bude pokračovanie?

12 Ketty .. Ketty .. | 31. srpna 2009 v 18:55 | Reagovat

Haha :D:D

13 pimpinela pimpinela | Web | 13. listopadu 2011 v 16:58 | Reagovat

Mám rada poviedky, v ktorých je Narcissa takáto. Taká príjemná. :) No som zvedavá ako sa to celé vyvinie :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama