VAROVÁNÍ!!!
Od patnácti let, vážení!!!
Školní rok se pomalu chýlil ke konci, blížil se červen. Pro některé studenty to bylo nejvíce stresující období, pro některé naopak nejkrásnější. Díky nádhernému počasí všichni teď trávili co nejvíce času venku. Studenti už si zvykli vídat každý den u jezera tu zvláštní dvojici, ale přece jen pár z nich stále v nevíře kroutilo hlavou.
"Hermiono, no tak," zamračil se plavovlasý mladík.
"Odlož aspoň na chvíli tu knihu a užívej dne," zamumlal jí do vlasů.
Hermiona se zachvěla, Dracův horký dech ji přiváděl k šílenství. V duchu poděkovala Snapeovi. Díky jeho doučování už byla schopna naplno zablokovat svou mysl a cítila se v přítomnosti Draca mnohem uvolněněji.
"Jak si můžu užívat, když se blíží zkoušky? Musím dnes přečíst aspoň tři pojednání o Mutujícím lektvaru. A pořád mi nejde vykouzlit patron!"
Draco se zasmál.
"Tobě, nejlepší čarodějce, kterou kdy tahle škola měla, že něco nejde? No tak, vždyť víš, že ty zkoušky zvládneš na sto procent!"
Hermiona se pousmála.
"Jen na sto?"
"Oprava: na dvě stě procent. A teď už budeš aspoň chvíli věnovat pozornost svému příteli?" ušklíbl se Draco.
Hermiona zaklapla knihu a obrátila se k němu. Nikdy nedokázala odolat jeho prosebným očím. Natáhla ruku a něžně ho pohladila po tváři.
"Miluju tě, víš to?" řekla tiše.
"Vím," odpověděl Draco a hladově se přisál k jejím rtům.
Hermiona se pevně přitiskla k jeho tělu. Draco zasténal a položil ji na trávník. Věděl, že je jen otázkou pár minut, kdy ho zastaví, ale v tuhle chvíli mu to bylo jedno. Respektoval její rozhodnutí s milováním počkat, ale někdy to bylo vážně těžké. Chtěl z tohoto okamžiku vášně vytěžit co nejvíc. Rukou jí zajel pod tričko a potěšeně se usmál, když se její tělo slastně napjalo. Natáhl druhou ruku a pohladil ji po stehně. Pomalu ji sunul k zapínání dívčiných džínů a na tváři se mu objevil další potěšený úsměv, když zjistil, že se Hermiona nebrání. Přitiskl rty na její krk a rukou rozepnul první knoflík. Věděl, že ho bude zítra Hermiona proklínat, až zjistí, že jí na krku zůstal otisk jeho lásky. Opatrně rozepnul další knoflík. Ústy pomalu mapoval cestičku k jejímu výstřihu. Poslední knoflík byl rozepnut a jeho ruka vklouzla dovnitř. Neodolal, aby se nepodíval, jaké jeho přítelkyně nosí kalhotky.
"Vypadá to, že nejsi až tak cudná, miláčku. Spíš bych řekl hříšná. Ďábelsky hříšná," zašeptal jí do ucha a zuby stiskl její lalůček. Prstem obkroužil lem jejích červených krajkových kalhotek.
"Draco," vydechla roztouženě Hermiona a zaryla mu prsty do ramen.
Bylo pro ni čím dál těžší Dracovi odolávat. Byl k ní ohleduplný, k ničemu ji nenutil, vždy po její prosbě přestal, ale Hermiona věděla, že chce víc. Viděla mu to v očích. Pokaždé chvíli trvalo, než mu z nich vyprchala vášeň. Tentokrát ale přestat nechtěla. Nebyla si jistá, jestli dělá správnou věc, každou chvíli mohl někdo přijít a vyrušit je, ale v tuhle chvíli jí to bylo jedno. Vlastně ji napětí, že můžou být přistihnuti, vzrušovalo. Rukama nahmatala okraje jeho košile a začala ji stahovat dolů. Draco jí víc než ochotně pomohl a za chvíli se košile válela v trávě daleko od nich.
"Jsi úžasná," vydechl Draco a políbil ji.
"Můžu?" zašeptal a oči se mu rozzářily, když jeho přítelkyně přikývla.
Vklouzl rukou pod lem kalhotek. Hermiona se slastně prohnula. Jeho ruka tam dole… bylo to pro ni víc než příjemné. Zajíkla se, když ji polaskal prstem.
"Už jsem ti říkala, že tě miluju?" vyhrkla.
"Ano," zasmál se Draco.
"Ale můžeš to říkat častěji."
Opatrně do ní vsunul jeden prst a zastavil se, aby viděl, jak na to Hermiona reaguje. Oči měla potemnělé touhou a hruď se jí zběsile zdvihala.
"Chceš víc?" zeptal se.
"Ano!" zněla její rozhodná odpověď.
Draco se do ní chystal zasunout druhý prst, když náhle poklidné ticho proťal výkřik.
Oba milenci se od sebe rychle odtáhli, tváře zarudlé vzrušením.
"Co to bylo?" zeptala se vyděšeně Hermiona.
Vyskočila na nohy a zapnula si džíny. Očima rentgenovala krajinu kolem sebe, ale nikoho neviděla. Koutkem oka najednou spatřila nějaký pohyb a rychle se otočila k jezeru.
"Támhle, podívej!" vykřikla.
"Kde?" rozhlížel se Draco.
"Támhle, v jezeře! Někdo tam je!"
Draco se zadíval na poklidnou vodní hladinu jezera a zamračil se.
"Nikoho-"
Nad hladinou se objevila čísi hlava.
"Proboha!"
Draco se rozeběhl k jezeru. Těsně před ním se zastavil a rychle si sundal boty. Pak vběhl do vody, a jakmile mu sahala po pás, začal plavat. I přes teplé počasí, voda byla ledová a ztěžklé džíny se mu lepily na tělo. V dálce před ním se znovu nad hladinou vynořila něčí hlava. Za chvíli po ní ale nebylo ani památky. Draco zrychlil tempa. Konečně doplaval na ono místo. Nad hladinou nikoho neviděl, a tak se zhluboka nadechl a potopil se do hloubky. Chvíli trvalo, než si jeho oči na vodu přivykly. Rozhlížel se po tmavém písčitém dně. Začal si zoufat, když najednou koutkem oka spatřil něco světlého. Připlaval rychle blíž a uviděl nehybné tělo zamotané do jezerních řas. Draco se ho snažil vyprostit, ale řasy mu vzdorovaly. Docházel mu dech a tělo ne a ne vymotat. Konečně se mu to podařilo a zamířil vzhůru.
Hermiona stála na okraji jezera, oči přisáté na nehybné vodní hladině. Když se v dálce konečně objevily dvě hlavy, vytáhla rychle hůlku a zamumlala levitační kouzlo. Za normální okolnosti by nezvládla takovou váhu unést, ale díky věštbě byly její schopnosti zesíleny. I tak to ale byla pro její tělo zátěž, a tak se, když oba bezpečně dolevitovala na břeh, sesunula na zem.
"Ty blázne!" křičela na Draca.
"Nevzal sis hůlku, mohl ses tam utopit!"
Ten její rozhořčené výkřiky nevnímal a obrátil stále nehybné tělo na záda.
"Proboha, to je Dalton!" vyhrkla Hermiona.
Draco položil Daltonovi ruku na hruď.
"Nedýchá!" vykřikl.
Hermiona rychle zamumlala nějaké kouzlo a seslala ho na chlapce. Nic se nestalo. Draco začal masírovat Daltonovu hruď.
"No tak, Daltone! Prober se! Přece tady nezemřeš!"
Chlapec nereagoval a Hermiona cítila, jak se jí slzy derou do očí.
"Sakra! Daltone!" volal Draco a dál se ho pokoušel oživit.
"Dělej, prober se! Tak se už sakra prober!"
Hermiona mlčky přihlížela jeho snaze Daltona zachránit. Pohledem ulpěla na Dracových rukou a zalapala po dechu.
"Draco, podívej!"
Draco se zahleděl na své ruce, které teď rudě žhnuly. Vyděsilo ho to a chtěl ustoupit, ale zjistil, že to nejde. Byl k Daltonovi pevně připoután. Záře se pomalu rozlévala po celém chlapcově těle.
"Co to sakra-"
Dalton otevřel oči a Draca od něj náhle něco oddělilo a odmrštilo ho to o pár metrů dál.
"Jsi v pořádku?" vrhla se k němu Hermiona.
"A-ano," vykoktal.
"Aspoň myslím."
Oba se vrátili k Daltonovi, který na ně zíral s doširoka rozevřenýma očima.
"Páni! To bylo úžasný! Jak jsi to udělal?"
Hermiona si odfrkla.
"Co jsem udělal? Zachránil jsem ti život, měl bys mi být vděčný," odpověděl suše Draco.
"Ale… já viděl, jak ti září ruce," řekl zmateně Dalton.
"Nejspíš se ti něco zdálo," zasáhla rychle Hermiona a pomohla mu na nohy.
"Teď bys nám mohl vysvětlit, co jsi proboha dělal v jezeře."
Chlapec nervózně sklopil oči.
"Já… no… potřeboval jsem nasbírat jezerní řasy."
"Jezerní řasy?" skočila mu Hermiona do řeči.
"Ty nevíš, že můžou být nebezpečné? Zvlášť v tomhle období? Na co jsi je potřeboval?"
"Do lektvaru. Snape mi dal zase T a já je potřeboval jako přísadu, abych si mohl natrénovat lektvar, který budeme dělat příští hodinu. Chci mu dokázat, že nejsem ještě tupější než Longbottom, jak o mě říká."
Hermioně zrudly tváře rozhořčením.
Tupější než Longbottom? Tohle Snape říká o vlastním synovi? Neuvěřitelné…
S lítostí se zadívala na chlapce.
"Draco mi sice někdy pomáhá, ale stejně…"
Hermiona nevěřícně vykulila oči a pohlédla na Draca, který měl náhle spoustu práce s odstraňováním zbytků řas z kalhot. Nakonec se rozhodla to nijak nekomentovat.
"Tak víš co? Já tě budu každý den jednu hodinu doučovat. Pak to Snapeovi nandáš."
Dalton se rozzářil.
"Děkuju moc!" zajásal.
"A bude tam i Draco?"
Hermiona se usmála a znovu pohlédla na svého přítele.
"Možná se na vás občas přijdu podívat."
Draco se zadíval na nadšeného mladšího chlapce a zakroutil hlavou. Nechápal proč, ale nějak mu nedokázal říct ne.
"Ale jen když mi slíbíš, že s námi napřed všechny přísady řádně zkonzultuješ. A už žádné řasy! A teď pojď, vezmeme tě na ošetřovnu."
Dalton přikývl a Hermiona ho vzala za ruku.
"Už žádné řasy, slibuju!"
Vydali se společně k hradu. Hermionu bolelo u srdce, když viděla, jak je Dalton z Dracovy přítomnosti nadšený. Přemýšlela, jaké by to asi bylo, kdyby Draco věděl, že je to jeho bratr. I když věděla, že Draco dokáže být laskavý, musela dát za pravdu Snapeovi. Občas vyplula na povrch jeho temná stránka. Kdo ví, jak by reagoval. Ani si nevšimla, že zastavila, dokud jí Draco nepoložil ruku na rameno.
"Zlato, jsi v pořádku?"
Hermiona ze sebe setřásla pochmurné myšlenky a zářivě se na něj usmála.
"Naprosto."
tak to je fakt super, já chci pokračováníííííííííííííííí a rychle :-))