close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola pátá - Jak se stal koláč příčinou příliš mnoha povyku

8. května 2008 v 23:29 | Clarissa |  Když prsten padne
Draco zamířil k dlouhé chodbě vedoucí ke knihovně. Slyšel za sebou tiché, rychlé kroky Weasleyové, dopadající na luxusní chodbový koberec. Nemohl uvěřit, že se chystá promarnit kus svého drahocenného času hledáním informací, které vůbec nemusí existovat. A ještě ke všemu zrovna s Weasleyovou. Vlastně to byla všechno její chyba. Kdyby si nenasadila ten ďábelský prsten… proč že to vůbec udělala? Prý proto, že chtěla vědět, jak by to vypadalo. Draco potlačil povzdechnutí. Nikdy nebude rozumět ženám.

Vchod do knihovny dosahoval až ke stropu. Do drahého mahagonového dřeva byl vryt složitý vzor a mosazná klika na dveřích mdle zářila v tlumeném světle nástěnných svícnů. Draco zmáčkl kliku, zatlačil do dveří otevřel je. Pocítil příval známého znechucení, které mu knihovna přinášela.

Strávil zde, podle svého názoru, až příliš mnoho hodin během svého studia v Bradavicích, když se zběsile snažil pár dní před nástupem do vlaku dokončit své letní domácí úkoly. Vstoupil do knihovny a ujistil se, že za sebou Weasleyová zavřela dveře. Předpokládal, že ona nikdy nedělala úkoly na poslední chvíli. Ne, ona byla ten typ, co dělá úkoly ihned a odškrtává si je z úhledně očíslovaného seznamu, hezky jeden po druhém.

Ginny popošla ode dveří, rozhlédla se a přidušeně vykoktala:
"To je tak… tak…"

"Působivé?" ušklíbl se Draco.

Ginny se na něj zamračila.

"Chtěla jsem říct "zmijozelské". Toho se jen tak nezbavíš, že?"

Draco si odfrkl. Knihovna byla laděna do zmijozelských barev. Tmavě zelená v obrovské místnosti převládala. Místnost byla o trochu větší než bradavická knihovna a obsahovala mnohem vice informací o Černé magii. Hlavní křídlo bylo potažené tmavě zeleným kobercem. Odtud se rozbíhala řada malých křídel, každé tvořené vysokými policemi na knihy. U každého z nich bylo několik černých kožených křesel. Na konci hlavního křídla se tyčil obrovský krb, jehož plameny vesele olizovaly to nejdražší dřevo, které lze za peníze koupit.

Draco pomalu popošel ke stěně jen kousek vzdálené ode dveří a zastavil se před ní. Na šedé mramorové zdi byla vytesána tato slova:

Autor
Název
Předmět
Doba vzniku


"Na co to je?" ptala se se zájmem Ginny a nahlížela mu přes rameno.

Draco zaváhal, snažil se rozhodnout, jestli ji má oblažit svou odpovědí. Nakonec se dal do vysvětlování.

"Ovládá to organizaci knih. Sleduj."
Špičkou hůlky dvakrát poklepal na slovo Autor. Náhle začal knihovnou vířit vzduch a odevšud se ozýval šum. Ginny se rychle otočila. Draco se take obrátil, hlavně proto, aby se pokochal její ohromenou reakcí. Miloval, když se mohl takhle předvádět.

Na první pohled vypadalo všechno jako předtím, ale po pečlivém zkoumání jste si mohli všimnout náhle viditelných písmen vytesaných na konci každé police s knihami. Ginny popošla k nejbližší knihovně a vyndala jednu knihu.

"Zunnerman, Edward," přečetla jméno autora.
"Proč začíná abecední seřazení knih od konce?"

Draco pokrčil rameny a věnoval jí otrávený výraz.
"Jak to mám vědět? Já to nevymyslel."

Ginny obrátila oči v sloup. Chtěla knihu vrátit do police, ale najednou zjistila,že netuší, odkud ji vzala.
Po chvíli marného hledání se opatrně zeptala:

"Ehm, Malfoyi, nevíš, odkud jsem to vytáhla?"

Draco netrpělivě podupával nohou o zem .
"Na tom nezáleží, prostě to někam strč."

"Ale-"

"Prostě to tam dej zpátky! Je jedno, kam to zasuneš."

Ginny od sebe odstrčila dvě knihy a vsunula tu, co držela v ruce, dovnitř. Jakmile to udělala, kniha se zeleně rozzářila a zmizela. Objevila se s dalším zábleskem o polici níž, o pár knih dál.

"Och!" uniklo Ginny.

"Přesně tohle jsem se ti snažil říct," pronesl Draco netrpělivě.

"Nezáleží na tom, kam knihu vrátíš. Knihy se vrátí na své místo samy."

Draco se otočil zpátky k vyrytému seznamu na stěně a snažil se rozhodnout, která metoda bude nejlepší. Nakonec vybral Předmět, dvakrát na něj poklepal a zaslechl za sebou dobře známý šum. Obrátil se znovu k Ginny, ale ta stála u konce nejbližší police.

"Co to děláš?" zeptal se skoro bez přemýšlení.

Ginny nadskočila. Trošku provinile pokrčila rameny:
"Jen se dívám."

Pohlédla na nově vytesaný nápis Zooantropie - Zymogen.

"Podle předmětu?" hádala.

"Bravo, Weasleyová," odsekl Draco a věnoval si chvilku na vychutnání otráveného výrazu, který se jí objevil na tváři. Pak dodal:
"Tak, pokud jsi skončila s mrháním času, navrhuji, abychom se dali do práce. Nechci s tebou ztrácet víc času, než je nezbytné."

Ginny protočila oči a zamumlala něco, co znělo jako velice sarkastické:
"Vážně? Škoda, protože být s tebou mě dělá šťastnou."

Draco se rozhodl tento komentář ignorovat, ačkoliv už předtím porušil své pravidlo mluvit s ní jen tak málo, jak jen to bude možné.
Zamířil k hlavní řadě polic a ukázal doleva.

"Začneš s Prsteny."
Ukázal doprava a pokračoval:
"Já si vezmu Kouzla a Spojení. Při troše štěstí něco najdeme dřív, než matka dočte svou knihu a přijde nás oblažit svými "moudrostmi"."

Draco jen stěží odolal touze obrátit oči v sloup. Ginny ze sebe vydala zvuk, který zněl pozoruhodně jako smích maskovaný kašlem. O vteřinu později měla ve tváři ten známý výraz nevole. Draco jen potřásl hlavou a řekl si, že měl nejspíš halucinace.
Možná, že je trávení času s ní nebezpečné, říkal si v duchu.
Její choromyslnost by mohla být nakažlivá.

Odvrátil se od ní a zamířil k sekci K. Trvalo jen chvíli než si uvědomil, že Ginny nejde k sekci P, ale následuje ho v těsném závěsu. Otočil se a dožadoval se vysvětlení:
"Co to děláš?"

Ginny trochu nadskočila, ale pak se vzmužila a odhodlaně odpověděla:
"Nebudu hledat sama. Tohle místo je obrovské, mohla bych se ztratit. A kdo ví, co by na mě mohlo číhat za těmihle policemi?"

"Já vím: nic," konstatoval otráveně Draco.
"Pokud musím hledat nějakou zatracenou knihu, odmítám tě při tom poslouchat."

Ginny zkřížila ruce na hrudi.
"Pak ale budeš jediný, kdo hledá, protože já tu odmítám být sama," uculila se na Draca.
"Mě se jen tak nezbavíš, Malfoyi."

"Očividně," utrousil Draco.
Zničeně si prohrábl rukou vlasy.
"Fajn. Můžeme hledat ve stejné sekci. Ale žádné mluvení."

Ginny se natáhla, ostře ho poplácala po tváři a samolibě odpověděla:
"Věděla jsem, že se na to budeš dívat stejně jako já."

Draco se pokusil odstrčit její ruku, ale to už Ginny prošla kolem něj a mířila k policím označeným písmenem K. Zoufale si povzdechl a zavolal za ní:
"A také žádné dotýkání!"

"Cokoliv si budeš přát," ozvala se pohotově.

Draco si usilovně mnul místo, kde se dotkla jeho tváře a pomalu ji následoval. Bojoval s touhou najít zrcadlo a ujistit se, že na jeho dokonalé tváři nezanechala rudý otisk. Dohnal Ginny a zamířil s ní ke knihovně označené nápisem Kouzla, abnormální - Kouzla, stupidní.

Na kraji každé police byl samostatný štít, podobný jako ten na konci každé knihovny. Draco si všiml, že třetí odspodu byla označena jako Kouzla, spojení. Ukázalo se, že to samé označení je i o kus dál. Draco v duchu zavrčel. Byla tu celá, šest metrů dlouhá police věnovaná kouzlům spojení.
Až s tím skončíme, budeme tak staří, že jí ten prsten prostě sám sklouzne z prstu, pomyslel si Draco hořce.

Ginny, která stála o metr blíže ke konci knihovny, si nápisů také všimla. Rezignovaně si povzdechla a dosedla na zelený koberec. Pohodlně se usadila a vytáhla první knihu o spojovacích kouzlech.

"Takže… Co přesně hledáme?"

Draco se ohlédl přes rameno a podíval se na knihu, kterou držela v ruce.
"Cokoliv, co nám může nějak pomoct, bude ručně psané. Mí předci ten prsten vymysleli, takže to budou pravděpodobně poznámky na okrajích stránek, měnící běžné spojovací kouzlo nebo kombinující dvě různá kouzla."

Ginny potřásla hlavou.
"Fajn. Tak do práce."

Draco se na ni zakabonil, i když věděl, že ho nevidí. Zrovna se to chystal říct! Teď už to tak dobře nešlo, vypadalo by to, jako že po ní opakuje. S pocitem rozladěnosti, Draco popošel o pár kroků doprava, do bezpečné vzdálenosti od té rudovlasé hrozby, se kterou spolupracoval, a pokusil se co nejelegantněji usadit.

Ukázalo se, že sednout si nebylo tak lehké, jak se zdálo. Nemohl přijít na způsob, jak se posadit bez toho, aby při tom do vzduchu nevystrkoval své pozadí. Pokusil se skrčit, ale na půl cesty dolů v jeho kolenech hlasitě louplo. Naklonil se dozadu a jeho zadek narazil tvrdě na zem.

Ginnina hlava vystřelila vzhůru.

"Co to děláš?"

"Hraju na akordeon," ucedil suše Draco.
"Co asi tak můžu dělat? Sedám si!"

"Tak to rozhodně nevypadalo," pokrčila rameny Ginny, "ale jak myslíš."
Polohlasem pak dodala:
"Velice elegantní."

Draco se zamračil.
"Sklapni a dej se zase do práce."

Ginny vrátila knihu zpátky do poličky a sledovala, jak se objevuje na správném místě.
"Nemusíš být tak nemotorný a nezdvořilý," řekla mírně.

"Nemusíš být tak nepříjemná a otravná," vrátil jí úder Draco.

Ginny chladně čelila jeho pohledu a její hnědé oči se zúžily.
"Na stará kolena se z tebe stal zahořklý chlap."

"Je mi jen o rok víc než tobě!"

Ginny se otočila zpět ke knihovně.
"Jak myslíš. Mimochodem, doporučovala bych zahřívací kouzlo na tvá kolena, znějí bolestivě."

Draco zoufale praštil knihou, kterou držel v ruce, o zem. Snažil se ignorovat její tichý smích. Nesnesl pomyšlení, že ví, že ho dostala. Začal se prohrabovat řadou knih, kterou měl před sebou.

Hledali v tichosti pár minut - za které Draco děkoval Merlinovi - když Ginny najednou vyprskla:
"Vhodní? Cha! Ani náhodou. Chci říct, nás dva přece nic nespojuje!"

Díky jejím slovům se v Dracově mysli znovu vynořil ten problém, na který se zoufale snažil zapomenout.
"I když s tebou v čemkoliv jen nerad souhlasím, Weasleyová, také jsem si toho všiml," odfrkl si.
"Ten prsten se rozhodně mýlí a hned, jak ho sundáme, bude bezpečně uložen k dalším věcem v trezoru u Gringottových," dodal spíš pro sebe, než pro ni.

Ginny, ten den už podruhé, vyprskla smíchy a snažila se to zamaskovat kašlem. Draco si ji měřil zkoumavým pohledem: to se vážně smála díky něčemu, co řekl?

Možná právě kvůli jeho pohledu, Ginny rychle řekla:
"Úplně rozdílní. Ty nejspíš fandíš Tornádům, nebo někomu podobnému."

"Tornádům?" vyprskl Draco a na tváři se mu objevil znechucený výraz.
"Nemusela by ses ptát, kdybys viděla severní halu v západním křídle."
Položil knihu, kterou svíral víc, než bylo nutné a posunul se tak důstojně, jak jen to šlo - Malfoyové sebou nikdy nešoupou - aby jí byl tváří v tvář.
"Pro tvou informaci, vlastním dresy podepsané každým kanonýrským hráčem od roku 1892. To znamená, že i dresy, které měli hráči na sobě během Světového poháru v roce 1892. Což bylo mimochodem naposledy -"

"Kdy Kanonýři vyhráli ligu. Já vím," přerušila ho Ginny.
Hlas měla lehce zastřený a jakoby vzdálený. Zírala na něj s otevřenou pusou.
"Jak se ti podařilo to všechno sehnat? Muselo ti to trvat -"

"Roky," dokončil za ni Draco.
"Nebylo to snadné ani levné, ale je to jedinečná sbírka."
Věděl, že to od něj vyznělo až příliš samolibě, ale bylo mu to jedno. Tvrdě dřel, aby našel všechny dresy, a byl na svou sbírku pyšný.

Ginny zasunula knihu zpátky do poličky a zamumlala:
"Moc ráda bych ji viděla."

"Můžu ti ji pak ukázat, když budeme mít pauzu, nebo skončíme brzy."
Draco se málem rukou pleskl přes ústa.
Odkud se tohle vzalo? Nechci Weasleyové nic ukazovat! Chci se jí zbavit tak rychle, jak jen toho budu schopný. Možná, že ani nebude chtít…

Po jeho slovech se k němu Ginny prudce otočila. Chvíli si ho pečlivě prohlížela, a pak odpověděla:
"To by bylo fajn."

Krátce přikývl a vrátil se k hledání. Zjistil, že držet se zpátky od přemýšlení nad věcmi, o kterých přemýšlet nechtěl, je pro něj čím dál víc obtížnější. Po několika minutách si uvědomil, že kniha před ním už delší dobu nezaměstnává jeho mysl. Ta byla místo toho naplněna myšlenkami jako:
Není možné, abychom měli s Weasleyovou něco společného… a Zajímalo by mě, jestli zná všechny statistiky kanonýrských hráčů. Nikdy jsem si nebyl schopný zapamatovat jejich osobní rekordy…

Konečně řekl nahlas:
"To, že oba fandíme Kanonýrům, nic neznamená. Co děláš nejradši? Kromě toho, že mě přivádíš k šílenství, samozřejmě."

"Samozřejmě," poznamenala sarkasticky.
"Nejradši hraju famfrpál. Co ty?"

Draco s ní přerušil oční kontakt a odpověděl spíš knihovně:
"Hraju famfrpál."
Koutkem oka spatřil Ginnin výraz. Její obočí se spojilo v zamračení.
Vypadá docela roztomile.
Draco musel sevřít ruce v pěst, aby jim zabránil popadnout knihu a praštit se s ní po hlavě.
Prohnilý nečestný zrádce! říkal si v duchu a snažil se přijít na to, jaká mentálně narušená část jeho mysli se opovážila přemýšlet o takových věcech.

"Ranní ptáče nebo noční pták?" zeptala se Ginny.

"Ranní."
Ginny se stále mračila, což přinutilo Draca také svraštit obočí.
"Oblíbené prázdniny?"

"Vánoční."

Moje taky!! křičel zrádný hlásek uvnitř jeho hlavy.

"Knihy nebo hudba?" vyhrkla.

"Knihy."
Pořád se mračila. Musí být přece něco, v čem se neshodnou… Draco urputně přemýšlel. Nakonec se triumfálně pousmál, čímž si vysloužil zmatený pohled od Ginny. Bylo mu to jedno, našel konečně něco, v čem se v životě neshodnou. S děsivým úšklebkem se zeptal:
"Oblíbené jídlo?"

"Koláč," odpověděla Ginny bez váhání.

"Koláč?!"
Dracův úšklebek byl nahrazen výrazem nevíry smíšené s hrůzou.
"Čí oblíbené jídlo může být sakra koláč?!"

Ginny pokrčila rameny.
"Moje."

Draco pevně potřásl hlavou.
"Ne, není."

Zadívala se na něj, jako kdyby byl duševně chorý.
"Ale ano, je. Tys mě snad neslyšel?"

"To nemůže být pravda. Koláč nemůže být tvým oblíbeným jídlem. Já jsem jediný člověk, kdo má nejradši koláč. Ty sis to vymyslela, jen abys mě ještě víc naštvala, protože si myslíš, že je to legrační."
Po krátkém zamyšlení dodal:
"Což není."

Ginny praštila knihou o zem.
"Ty jsi se zbláznil. Jak bych asi tak mohla vědět, že tvoje oblíbené jídlo je koláč?"

"Já nevím! Možná jsi mě sledovala!"

"Arghh!"
Ginny sevřela ruce v pěst.
"Nebudu tady sedět a poslouchat tuhle - šílenost!" zakryla si rukama uši, jako by chtěla zastavit Dracova slova.
"Ani borůvkový koláč nás nedělá stvořenými jeden pro druhého."

"Borůvkový? Já nejím borůvkový koláč! Můj oblíbený je jablečný."
Draco vrhl na dívku podobný pohled jako ona na něj předtím, když ho nazvala šíleným.

Ginny dala ruce zase dolů.
"Jak můžeš nejíst borůvkový koláč?" zeptala se nevěřícně.
"To je ta nejúžasnější věc na světě. Jablečný koláč ani nestojí za to, aby se pekl."

Draco v nevíře potřásl hlavou. Jak se může takhle rouhat?
"Očividně jsi nikdy neochutnala Franciinin ještě horký jablečný koláč."

"Francie?" nadzvedla Ginny obočí."

"Náš domácí skřítek. Ten koláč by dokázal přinutit Snapea přidat Nebelvíru nějaké body."

"Když to říkáš," zamumlala Ginny.
"Ale ten popis by se víc hodil na mámin borůvkový koláč. Díky čerstvým borůvkám a jejímu tajnému receptu bys mohl odehnat mozkomory."

Draco se ušklíbl, ale neřekl nic.

"Ty mi nevěříš?" píchla do něj Ginny prstem.
"Musíš ho ochutnat. Řeknu mamce, aby ho udělala, uvidíš. Pošlu jí kvůli tomu zítra sovu, bude hotový dřív tady skončíme," usmála se na něj.
"Pak uvidíš, kdo z nás dvou má pravdu."

"Ochutnám tvůj koláč pod jednou podmínkou," řekl Draco vychytrale.

"S jakou?" zeptala se Ginny ostražitě.

"Přinesu na ochutnání svůj koláč."

Ginny si dala ruce v bok.
"Platí. Mamka bude nadšená, když zjistí, že se další vyhlášený koláč nemůže tomu jejímu vyrovnat."

Draco po ní šlehl pohledem.
"Jen počkej…"
Zvedl knihu, která ležela před ním a uložil ji do police.
Ona uvidí, říkal si pevně.
Zalkne se svými vlastními slovy. Doufám, že Molly peče rychle. Nemůžu se dočkat, až můj úžasný koláč vytře Gin - Weasleové zrak… ne doslova, samozřejmě.

Tiše se uchechtl při představě jablečného koláče rozplácnutém na dívčině pihaté tváři.
Skořice z koláče by jí ladila k vlasům.
Uchopil do ruky další knihu v řadě a v duchu konstatoval, že se díky téhle situaci zamyslel až moc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jimmi Jimmi | 10. května 2008 v 20:41 | Reagovat

Fantastické. Až v tejto časti mi došlo, prečo tam nemôže byť Hermiona. Tá sa na metlu neposadí. Znova opakujem úžasný preklad, k tomu nie je čo dodať. Pjosím, pjosím, ďalšiu.

2 Clarissa Clarissa | 10. května 2008 v 21:11 | Reagovat

Další kapitolu se pokusím dodat co nejdřív, ale nic neslibuju... mám teď spoustu věcí do školy :o/

3 Story-teller Story-teller | Web | 11. května 2008 v 3:29 | Reagovat

Heh! To je prima.... kdyby nebylo tak pozdě v noci, tak se řehtám jak blázen.... takhle se jen dusím vlastníma rukama... :D

4 loll loll | 11. května 2008 v 9:24 | Reagovat

to je perfektné =D

5 Clarissa Clarissa | 11. května 2008 v 12:04 | Reagovat

Story-teller:

koukám, že si noční pták stejně jako já... já touhle dobou lezla do postele :o)))

6 malfoyka malfoyka | Web | 11. května 2008 v 13:46 | Reagovat

je to uzasne...libi se mi to....ale mam radsi par Draco/Hermiona!!!

7 katie katie | Web | 12. května 2008 v 17:24 | Reagovat

super naprostá bomba

8 Clarissa Clarissa | 12. května 2008 v 17:40 | Reagovat

malfoyka:

když vezmu v úvahu tvou přezdívku, není čemu se divit, že? :o)))

katie:

děkuju moc

9 juhda juhda | 12. května 2008 v 20:16 | Reagovat

prosím prosím pokračování!!

10 Areneis Areneis | 29. června 2008 v 4:09 | Reagovat

kolac :-D tahle povidka je fakt bozi. Prosim dalsi pokracovani

11 pimpinela pimpinela | Web | 13. listopadu 2011 v 17:36 | Reagovat

Nádhera, proste nemám slov. Dohadovanie sa o tom, kto čo má rád bolo úžasné :D.

12 Mela Mela | 3. listopadu 2013 v 17:29 | Reagovat

choroBOmysnost, PODjakou ne s jakou (Ginny se ptá), Ona uvidí- ona není nutné zní to hrozně a pokud vím byli tam sami dva tak kdo jiný???,plus zraňuješ je hnusný patvar!!!Jinak tě moc obdivuji. JE TO NÁDHERA!!!!!!  ( :

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama