"Mami!" přispěchala k ní Ginny a objala ji.
"Jak ses měla?" zeptala se s až přehnanou úctou.
"Celý den?" poznamenala paní Weasleyová a osvobodila se z dceřina sevření.
"Eh… ano!"
"Měla jsem se dobře, zlatíčko. Tak povídej, co bys chtěla?"
Ginny předstírala rozhořčení.
"Mami! Jak můžeš něco takového říct? Třeba jsem se tu stavila, jen abych se zeptala, jak se ti daří."
"Na to tě znám moc dobře, drahoušku. Tak ven s tím, ať se mi nepřipálí chilli," otočila se paní Weasleyová zpátky k hrnci.
Ginny se posadila ke kuchyňskému stolu a spustila:
"Říkala jsem si, jestli bys mi neupekla koláč."
"A?"
"To je všechno."
Paní Weasleyová vytáhla z kredence mísu.
"Ale samozřejmě, miláčku. Proč se vůbec ptáš? Udělám ti cokoliv, kdykoliv budeš chtít, to už bys mohla vědět," řekla ustaraně.
Mávla hůlkou k zásuvce na druhém konci místnosti, z něj vylétla lžíce a přistála před Ginny.
Ginny uchopila lžíci mezi prsty a odpověděla:
"No, není to jen pro mě… Draco bude mít taky jeden… a já mu možná řekla, že náš je lepší než jeho oblíbený a on mi nevěřil, takže jsme se nejspíš tak trochu vsadili," dokončila rychle.
Mísa, kterou paní Weasleyová držela, přistála na stole před Ginny s větší silou, než bylo nezbytné.
"Ginny, víš, že nemám ráda, když se sázíš kvůli mému jídlu, aniž bys mi o tom předem řekla."
Ginniny oči se rozšířily, zdůraznily její nevinný, omluvný pohled, když zaprotestovala:
"Ale tohle je jen mezi Dracem a mnou. Měla bys ho slyšet, jak se kvůli svému koláči naparoval!"
Když její matka neodpovídala, dodala:
"Prosím, mami? Jen pro tentokrát… Chci mu jen dokázat, jak výborný je tvůj koláč…"
Paní Weasleyová si v duchu povzdechla. Nikdy nedokázala své dceři odolat. A navíc, její koláč byl úžasný. Dokázal by tak tomu Malfoyovic klukovi, že se dokonalé pečení za peníze nedá koupit.
"Dobrá, udělám to," odpověděla trochu mrzutě.
"Ale přijdete sem a budete jíst tady. Ráda vidím, když si lidé vychutnávají mé jídlo."
Vzala Ginninu misku a přidala do ní trošku chilli. Pak ji položila zpátky na stůl před svou dceru a pokračovala:
"Proč nepozveš Draca někdy tenhle týden k nám na večeři? Budeme mít koláč jako desert."
Ginny vytřeštila hrůzou oči.
"Na večeři?! Mami, zbláznila ses? Charlie je tenhle týden doma, takže Ron, Fred a George tu budou večeřet taky. Malfoy z toho nikdy nevyvázne živý!"
Na chvilku se odmlčela, a pak dodala:
"Víš, možná to není zas tak špatný nápad…"
Paní Weasleová, obrácená ke své dceři zády, si dovolila pobavený úsměv, ale když odpověděla, její hlas zněl vážně.
"Ginny, to není moc hezké. Musíš si konečně zapamatovat, že tohle nejsou Bradavice. Jsem si jistá, že díky dobrému jídlu budou všichni schopni své neshody odložit stranou."
Potichu pak ale dodala:
"Aspoň doufám."
Ginny pochybovačně potřásla hlavou, ale nakonec se pustila do chilli. Paní Weasleyouvá si prohlížela svou dceru a všimla si, že diamantový prsten stale vězí na Ginině ruce. Když se na to zeptala, Ginny odpověděla:
"Narcissa nezná žádný způsob, jak prsten odstranit, takže Malfoy a já procházíme knihovnu a hledáme nějakou knihu, která by mohla pomoci."
Ze způsobu, jakým se její dcera neklidně vrtěla na židli, paní Weasleyová usoudila, že je v tom víc, než jí Ginny sdělila, ale rozhodla se netlačit na ni. Najde se i jiný způsob, jak to zjistit, i kdyby se měla zeptat Narcissy osobně. Poté se vrátila zpátky k vaření.
Po několika minutách, kdy tiše jedla své chilli, Ginny náhle vzhlédla.
"Och! Zrovna jsem si vzpomněla, na co jsem se tě chtěla zeptat. Mami, kdy a čím jsi pomohla Narcisse?"
Zvědavě se na svou matku zahleděla.
Paní Weasleová si znovu povzdechla, osušila si ruce o zástěru a posadila se naproti Ginny. Očekávala, že to teď vyplave na povrch, když byla Ginny v kontaktu s Malfoyovými.
"Bylo to během války, během tvého sedmého ročníku, drahoušku. Narcissa se se mnou spojila a svěřila se mi, že Draco čelí obrovskému nátlaku od Ty-víš-" zarazila se.
Bylo směšné neříkat jeho jméno, zvlášť když byl už pryč.
"Od Voldemorta, aby se stal... aby se stal smrtijedem. Lucius byl zavřený v Azkabanu a ona nevěděla, co si počít. Pokud by se Draco k němu připojil, mohl být zabit, a pokud ne, čekala by je smrt oba dva. Narcissa doufala, že jako matka budu mít porozumění pro její situaci a budu vědět, co by mohla udělat. Samozřejmě jsem chápala, čím prochází."
Paní Weasleová se natáhla přes stůl a vzala svou dceru za ruku.
"Ta starost, úzkost, nevědět, jak ochránit své dítě... Šla jsem nakonec za Řádem a přesvědčila je, aby jim pomohli. Stále si nejsem jistá, jestli pomohli kvůli starosti o Narcissinu situaci nebo jen kvůli tomu, aby bylo o jednoho smrtijeda méně. Každopádně, Narcissa a Draco nalezli útočiště na Grimmauldově náměstí, kde strávili většinu posledního roku války, zatímco ty jsi byla v bezpečí v Bradavicích."
Paní Weasleyová nechala Ginny chvilku, aby vstřebala tyto informace a ignorovala její očividné pokusy uvolnit ruku z jejího sevření. Po chvíli marného boje se Ginny zeptala:
"Věděl o tom Ron?"
"Ano, zlatíčko. Toho roku strávil na Grimmauldově náměstí nějaký čas."
Ginnina tvář se svraštila zamračením.
"Nemůžu uvěřit, že mi o tom nikdy neřekl!"
"Požádala jsem ho, aby nic neříkal. Měla jsem pocit, že do toho nikomu nic není, jen Malfoyovým," vysvětlovala jemně paní Weasleyová.
"Ale myslím, že teď jim nebude vadit, že už to víš."
Paní Weasleyové bylo Ginny líto a dovolila jí uvolnit svou ruku.
"Narcisse nejspíš ne, ale jsem si jistá, že Draco nebude moc rád, že o tom vím."
Ginny měla ve tváři nečitelný výraz, ale pak pokrčila rameny.
"Ale na druhou stranu, koho vlastně zajímá, co si on myslí?"
Paní Weasleyová pozvedla obočí.
"Vypadá to, že tebe, drahoušku. Proč bych jinak dělala koláč?"
Ginny střelila po matce vražedným pohledem, ale nezmohla se ani na slovo. Rychle dojedla své chilli, oznámila, že musí jít hledat tu knihu, krátce líbla svou matku na tvář a přemístila se z kuchyně.
Paní Weasleyová mávla na chilli hůlkou, usmála se pro sebe a zamyslela se, co asi tak Draco rád pije k večeři.
* * * * * *
"Oni mě zabijí! Nebo krucinál zabiju já sebe dřív!"
"Ráda pomůžu," nabídla se Ginny, vrátila další knihu do poličky a sledovala, jak se objevuje víc vlevo.
Ještě se jí to neomrzelo.
Právě oznámila Dracovi, že bude tento týden večeřet s její rodinou a on to nepřijal nijak zvlášť dobře. Zdál se být lehce stresovaný při představě, že proti němu bude mít mužské osazenstvo Weasleyovic klanu přesilu čtyři na jednoho.
"Sklapni."
Ginny pokrčila rameny.
"Nemusíš tam chodit, ale to by znamenalo, že vzdáváš naši sázku a připouštíš, že můj koláč je lepší. A mimochodem," dodala zlomyslně, "mamka bude zničená, že tě nebude moct přinutit sníst celou večeři. On je tak hubený!" napodobila hlas své matky.
"Sklapni."
"Dnes nejsme moc výmluvní, že?" zeptala se Ginny blahosklonně.
Draco otevřel pusu - pravděpodobně, aby jí řekl, ať sklapne - a zase ji zavřel.
Nakonec zdráhavě přikývl:
"Dobrá, půjdu, ale jen pokud ty-"
"Jo, jo, já vím. Jen pokud sklapnu."
"To jsem se nechystal říct!"
"Samozřejmě, že ne…" ušklíbla se na něj Ginny a užívala si jeho klasický malfoyovský výraz.
Protočil oči v sloup a spíš jen pro sebe zamumlal:
"Trávíme spolu až moc času. Ty sis osvojila můj úšklebek a já zas tvůj nedostatek formulací srozumitelných vět."
Ignoroval Ginnino rozhořčené "Hej!" a pokračoval víc nahlas:
"Co jsem se chystal říct předtím, než jsem byl tak drze přerušen, je, že půjdu, pokud mi slíbíš, že budeš mít zavázanou ruku a udržíš své bratry dál od choutek zabít mě."
Ginny se rozesmála.
"No, to první nebude problem, ale nic neslibuju ohledně tvého druhého požadavku."
Když se na jeho tváři objevil výraz paniky, Ginny dodala:
"Ale vsadím se, že mamka nedovolí, aby se její nové oblíbené hračce něco stalo."
"Hračce?!" dožadoval se Draco vysvětlení, jakmile rozhořčení vystřídalo strach z bratrů Weasleyových.
"Co tím chceš říct?"
Ginny se znovu zasmála. Uvědomila si, že se teď upřímně směje tomu, co řekl, ale rychle ten pocit potlačila.
"Tak říkám lidem, které si mamka oblíbí a vykrmuje je při jakékoliv příležitosti," vysvětlovala.
"Vždycky si vybere někoho, kdo je podle ní "podvyživený" a dělá z nich svého pokusného králíka. Minulý měsíc to byl Ministr kouzel!"
Když Draco po jejím vysvětlení nevypadal tak úplně uklidněn, dodala:
"Nakonec si najde někoho, kdo to "potřebuje" víc nebo ji to přestane bavit a vzdá to. Buď tak, nebo ztloustneš a už nikdy nebudeš vypadat "podvyživeně". To jsou její úspěšné případy."
Draco se na díval se zděšeným výrazem.
"Ztloustnout?! Já nemůžu ztloustnout! Vypadal bych jako můj strýc Cepheus!"
Ginny schovala svůj úsměv za knihu a odpověděla:
"Prostě dělej to, co já: v den večeře vůbec nejez. Budeš hladový a sníš slušnou porci jídla. Udělá ji to šťastnou a ty se vyhneš bolení břicha."
Draco neodpověděl, ale už nevypadal tak stresovaně. Když se znovu začal procházet knihami, Ginny to vzala jako souhlas.
Teď už musím jen poslat mamce sovu s datem, kdy přijdeme.
Po chvilce se v duchu opravila. Ne "my", jako my - Draco a já spolu, ale jen "my", jako že tam oba budeme, ale přijdeme každý zvlášť.
Nechtěla ani pomyslet na to, že by mohli vypadat jako pár. A právě tehdy si uvědomila - a upřímně ji to zděsilo - že přemýšlí o Malfoyovi jako o "Dracovi".
Tohle není dobré.
"Nějaký problem?" Draco si zřejmě všiml jejího rozpoložení.
Naštěstí byla ušetřena odpovědi díky příchodu domácího skřítky, která dala svou přítomnost najevo pištivým odkašláním. Draco se otočil.
"Co se děje?" zeptal se, vůbec ne nerudně, jak Ginny očekávala.
"Blinky přinést Pánovi dopis. Sova to doručit do Pánovy pracovny a dopis být označený červeně, Blinky přinést dopis hned Pánovi."
Skřítka se pohupovala na špičkách, zatímco mluvila, velké oči měla na úrovni sedícího Draca. Jakmile domluvila, podala mu dopis.
Draco ho s přikývnutím převzal.
"Správně, červené hned ke mně."
Obrátil se ke skřítce zády, která to vzala jako vyzvání k odchodu a na konci knihovny se přemístila pryč, a otevřel dopis. Rychle ho přelétl očima a pokýval hlavou.
Konečně se Ginny zeptala, spíše jen pokusně:
"Co se tam píše?"
"Cože?" zeptal se duchem nepřítomný Draco.
"Aha," zvedl oči od dopisu a podíval se na Ginny, "píše se tu o novém výrobku, jehož akcie se snažím koupit. Vypadá to, že se mi to nakonec podaří."
Ginniny oči se rozšířily.
"Chceš říct, že vážně investuješ do věcí?!"
"No samozřejmě!" svraštil Draco obočí.
"I přes všechno, co tvrdí má matka, já mám práci a vydělávám téhle rodině peníze. Není má chyba, že matka nechápe princip utrácení peněz k získání peněz."
Ginny zvedla v obraně ruce.
"Promiň, to jsem nevěděla."
Naklonila se na stranu a pohlédla na dopis, který držel v ruce.
"A čí přesně teď kupuješ akcie?"
Draco na moment zaváhal, a pak odpověděl:
"Nemůžu ti toho moc říct, vím, že pracuješ u Bezchybných metel. Snad jen to, že obchodní společnost Kometa přichází s novou řadou."
"Ne!" vykřikla Ginny v nevíře a způsobila tak, že Draco nadskočil a upustil dopis.
"Nemůžu uvěřit, že se chceš účastnit takové špíny!"
Draco znovu nabyl svého klidu a zvedl dopis.
"O čem to sakra mluvíš?" zeptal se.
"Jejich samo-řídicí košťata jsou podfuk!"
"Jak o nich víš?! Od té doby, co byla vynalezena, jsou v přísném utajení!"
Ginny si vztekle povzdechla.
"Vím o nich, protože jejich návrh byl ukraden Bezchybným metlám. Pracovali jsme na tom celé roky. Předpokládaný prodej je plánován někdy na začátek příštího léta. Asi před šesti měsíci došlo ve společnosti k úniku informací a Kometa se dostala k některým z původních návrhů. Neměli dost informací, aby zajistili, že kouzlo vytrvá, ale získali nápad. Víme, že plánují vstoupit na trh s jejich řadou dříve než my s naší, s tím, že košťata po určité době přestanou fungovat. Tím pádem, až se to stane, můžou prohlásit, že kouzlo zřejmě vyprchalo a nabídnout odškodnění za vrácená košťata. A když přijdeme s naší řadou my, bude už po počáteční poptávce a ostatní zákazníci si budou myslet, že ten nápad není realizovatelný."
Draco na ni zíral a čas od času zamrkal. Konečně se zeptal:
"Říkáš mi pravdu?"
"Proč bych si to měla vymýšlet?" odpověděla Ginny nevěřícně.
Draco pokrčil rameny.
"Mohla bys chtít, abych vypadal jako blázen, když odstoupím z téhle dohody."
"I když se mi líbí představa, že bych z tebe udělala hlupáka, nejsem tak dobrý lhář, co si tohle všechno jen tak z fleku vymyslí."
Draco si rukama masíroval obličej.
"Jsi si naprosto jistá, že tahle košťata nebudou fungovat?"
"Kometa ani náhodou neobjeví způsob, jak kouzlo udržet na dobu delší než šest měsíců. Ukradli nekompletní plány," ujistila ho vážně Ginny.
Ostře přikývl a zvolal:
"Blinky!"
Skřítka se objevila téměř okamžitě u knihovny a Ginny si uvědomila, že tam nejspíš musela čekat. Draco podal červený dopis Blinky a nařídil jí:
"Připoj tuto poznámku na konec dopisu a pošli ho zpátky: Rozhodl jsem se neinvestovat. Omlouvám se za Váš čas. D. Malfoy. To bude vše."
Skřítka přikývla v porozumění a znovu zmizela. Tentokrát Ginny zaslechla kroky vzdalující se ze dveří knihovny. Draco se k ní otočil.
"Děkuji. Pokud je všechno, co jsi mi řekla, pravda, ušetřila jsi mi spoustu peněz."
"Pokud je to pravda? Samozřejmě, že je!"
Draco protočil oči.
"Ty prostě nemůžeš přijmout moje díky a jít dál, viď? Musíš dělat věci složitější, než jsou."
Navzdory její touze cítit se uraženě, Ginny nadzvedla v úsměvu koutky úst.
"Jasně, že dělám," řekla sladce, "ale i tak mě miluješ a ty to víš."
Znovu obrátil oči v sloup, ale neodpověděl.
"Víš, když tohle budeš dělat často, zůstanou ti tak," informovala ho a stěží potlačovala smích.
"To je dobře. Aspoň se na tebe nebudu muset dívat."
Ginny rozhořčeně zalapala po dechu.
"Sklapni."
"Jsi nějak moc výřečná," odsekl Draco.
Ginny obrátila oči v sloup.
skvela kapitola. Muzu rict, ze u tehle povidky se dokonale bavim. Doufam, ze dalsi kapitola pribude co nejdriv.