Listopad 2008

Vypadá to, že jsem vážně zpět...

10. listopadu 2008 v 14:16 | Clarissa
Ano, vypadá to tak. Jak se objevilo v jednom z komentářů - nějak jsem se rozjela :o). Jistě jste pochopili, že se vám tak snažím vynahradit svou delší nepřítomnost.

Máte tu pár nových povídek (Úsměv; Jednorožci; Tati, jak se dělají děti?; Špatný dárek), včetně další kapitoly k povídce Když prsten padne a první kapitoly k povídce Coeur Corrompu, kterou překládám společně s Jimmi.

A to ještě nevíte, jaké překvapení pro vás chystám... Ale na to si budete muset počkat... ehm... přibližně dvacet dní. Žádnou další nápovědu nedostanete, jsem prostě zlááá :o).

Děkuji vám, že i přes mé dlouhé odmlky pořád navštěvujete tento blog a mé druhé stránky. Občas dokonce i zanecháte milý komentář ;).

To už by pro dnešek snad stačilo, už vás nebudu dál otravovat :o))).


Vaše Clarissa

Coeur Corrompu - slovo k povídce

10. listopadu 2008 v 13:33 | Clarissa |  Coeur Corrompu

Práce bystrozorského vyšetřovatele není ten typ zaměstnání, který by vyžadoval strach - alespoň to je teorie Ginny Weasleyové. Ale když je pověřena úkolem najít známou tvář, která je považována za mrtvou, změní názor? A nechá ho jednou provždy odpočívat v pokoji?

Tato povídka je nádherná, ale velice těžká na překlad, a tak jsem spojila síly se slovenskou překladatelkou Jimmi. Její stránky najdete zde. Jelikož je povídka opravdu dost náročná, kapitoly budou přibývat maximálně jednou týdně.
V původním znění se povídka jmenuje Coeur Corrompu. Rozhodly jsme se originální název ponechat. V českém překladu to znamená Otrávené srdce.
Autorkou tohoto úžasného díla je Smashed Sunshine a její povídku v anglickém jazyce najdete zde.

Kapitola první

10. listopadu 2008 v 13:31 | Smashed Sunshine, překlad: Clarissa a Jimmi |  Coeur Corrompu
Ten den, ten den
Jaký podivuhodný zmatek
To je všechno, co mohu udělat
Skončila jsem s bytím sama sebou
Smutná, vystrašená, malá, sama, nádherná
Má to tak být
Se vším souhlasím
Má to tak být
Ten den, ten den
Lehám si vedle sebe
V tom pocitě bolesti, smutku
Vystrašená, malá, stoupám, plazím se
Ke světlu
A to je jediné, co vidím
A jsem unavená a mám pravdu
A mýlím se
A je to nádherné

Natalie Imbruglia - That Day

Úvodem

7. listopadu 2008 v 11:31 | Clarissa |  Špatný dárek

Draco koupil Ginny dárek k Vánocům. Ginny má pocit, že se tak "trochu" netrefil.

Ano, další překlad. Je to ode mě takový malý, předvánoční dáreček :o).

Autorkou díla je StrangerWithMyFace, originál najdete zde:

http://www.magicaltheory.com/ficmas/ficmas.php?year=2005&day=9

Špatný dárek

7. listopadu 2008 v 11:29 | StrangerWithMyFace, překlad: Clarissa |  Špatný dárek
Ginny pohlédla na dárek ve svých rukou.
"Je to, ehm…"
Slova ji zradila, když se znovu podívala na předmět, který držela.
"Je to velmi… blyštivé."



Povídka Tati, a jak se dělají děti?

7. listopadu 2008 v 3:31 | Clarissa |  Tati, a jak se dělají děti?

Ano, je právě tolik, kolik je... Ne, vůbec to nezní jako parodie na Melrose Place. Je půl čtvrté ráno a já přidávám další překlad.

Dracova dcera položí svému otci záludnou otázku. Chcete vědět, jak na ni již zmíněný tatínek odpoví? Přečtěte si tuto povídku :o).

Autorkou díla je icyslumber a její originál najdete zde:

http://www.harrypotterfanfiction.com/viewstory.php?chapterid=313649

Tati, a jak se dělají děti?

7. listopadu 2008 v 3:26 | icyslumber, překlad: Clarissa |  Tati, a jak se dělají děti?
"Proč je obloha modrá?"
"Mami, proč máme jen pět prstů?"
"Tati, proč máme slepé střevo, když se nepoužívá?"
"Mami, je pravda, že kostrč byla dřív naším ocasem, než proběhla evoluce?"
"Co znamená slovo idiot, tati? Slyšela jsem tě, jak to říkáš za zády strýčka Rona."


Aktuálka

6. listopadu 2008 v 13:12 | Clarissa

Ano, ani tentokrát vás nešálí zrak. Konečně jsem dopřeložila sedmou kapitolu k povídce Když prsten padne. Uf, další přeložená, poslední dvě zbývají :o)

Přeji příjemnou zábavu!

Vaše Clarissa

Kapitola sedmá - Jak Ginny obdržela pozvání a Draco se zapotil

6. listopadu 2008 v 13:10 | dream_catcher, překlad: Clarissa |  Když prsten padne
Ginny už podruhé během dvou dnů zaklepala na hrozivé dřevěné dveře před sebou, přitáhla si plášť těsněji k tělu a čekala, až se otevřou. Bylo to opravdu impozantní, zvažovala Ginny, zatímco zírala do očí mosazného hada sloužícího jako klepadlo. Tmavé mahagonové dveře byly přinejmenším o tři metry vyšší než ona a jejich jediná dvě malá, barevně vysklená, vedle sebe postavená okna hned nad klepadlem budila dojem, že ji nějaký obrovský tvor sleduje, jak stojí na stříbrné rohožce.