close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola sedmá - Jak Ginny obdržela pozvání a Draco se zapotil

6. listopadu 2008 v 13:10 | dream_catcher, překlad: Clarissa |  Když prsten padne
Ginny už podruhé během dvou dnů zaklepala na hrozivé dřevěné dveře před sebou, přitáhla si plášť těsněji k tělu a čekala, až se otevřou. Bylo to opravdu impozantní, zvažovala Ginny, zatímco zírala do očí mosazného hada sloužícího jako klepadlo. Tmavé mahagonové dveře byly přinejmenším o tři metry vyšší než ona a jejich jediná dvě malá, barevně vysklená, vedle sebe postavená okna hned nad klepadlem budila dojem, že ji nějaký obrovský tvor sleduje, jak stojí na stříbrné rohožce.



Náhle se tlama tvora otevřela a objevila se domácí skřítka. Ginny zůstala na známou skřítku na moment překvapeně zírat, dokud ta nezapištěla:

"Přímo tudy, slečno Weasleyová."

Ginny vstoupila skrz vyčkávající chřtán do Malfoy Manor.

"Pán Malfoy očekávat slečna Weasleyová v knihovně," zašvitořila skřítka a Ginny ji následovala pryč od hlavního vchodu, klikatou chodbou směrem doleva. Ginny zjistila, že držet tempo se skřítkou je těžší, než si myslela. Zachytávala pouze odlesky té nádhery, která čekala v pokojích vzdálených od chodby. Prošla tudy sice už včera, ale i tak pro ni byl pohled na přepychový nábytek, hedvábný textil a blištící okna skrz polootevřené dveře tak lákavý, že ho stěží unesla.

Zatímco bojovala s touhou vklouznout do jednoho z pokojů, který sálal teplým, růžovým světlem - a s touhou přemítat, proč mají Malfoyovi pokoj osvětlený růžově - zeptala se své průvodkyně:

"Čeká Draco dlouho?" Ráno se zastavila v práci, aby si vyptala den volna a zdržela se tam déle, než plánovala.
"Pán jít do knihovny asi před hodinou, madam," přišla ostrá odpověď.

Ginny se zachvěla. Draco bude kvůli tomuhle určitě nesnesitelný. Rychle si ale připomněla, že není nikdy snesitelný. Zastavila se před dveřmi do knihovny, poděkovala skřítce, která stála před ní, sledovala ji mizet za rohem a nakonec vstoupila dovnitř. Okamžitě zamířila k řadě S, tajně doufala, že ji Draco možná už dokončil i bez ní. Když dorazila k řadě polic, ukázalo se, že blonďatá zhouba její existence není nikde k nalezení.

"Draco?" zvolala Ginny zkusmo.

Došla na konec řady a rozhlédla se. Když se jí nedostalo odpovědi, zvolala znovu, tentokrát hlasitěji:
"Draco?"
Stále nic.
Už toho mám dost, usoudila Ginny. Odkašlala si a zaječela:
"Draco Malfoyi, kde sakra jsi?!"

"Pozor na jazyk, Weasleyová," ozval se dobře známý znuděný hlas zpoza další blízké řady. Ginny rychle kráčela uličkou a vstoupila do jedné z několika čítáren knihovny. V prostoru mezi policemi byla seskupena tři tmavězelená kožená křesla kolem dřevěného stolu. Draco seděl na jednom z nich. Ne, opravila se Ginny v duchu, správný výraz by byl ležel. Byl nenuceně natažený přes jedno z křesel, v pravé ruce držel otevřenou knihu a levou měl přehozenou přes opěradlo. Vypadal, jako kdyby ho tam někdo hodil a on neměl dostatek energie, aby znovu vstal.

Jako hadrová panenka, pomyslela si Ginny.
Ta nejhezčí panenka, co jsem kdy viděla. Spíš jako výstavní figurína, která se rozhodla, že už je příliš unavená, aby stála a svalila se sem.

Když se vynořila zpoza polic, zaklapl knihu, ale nechal na příslušné stránce prst a dodal:
"Vztek není na místě, zvlášť u tebe ne. Zdá se mi, že já jsem ten, kdo čeká už víc než hodinu. Mám na práci další věci, které musím udělat, ale jsem si jistý, že to je pro tvůj mozek těžké k pochopení."
Ginny spolkla omluvu za to, že jde pozdě a odsekla:
"Nemusel jsi čekat. Tvá skřítka by tě určitě upozornila, že jsem dorazila."

Posadila se, tak ladně, jak jen to šlo, do křesla naproti Dracovi - i když tu byla jen tři křesla, všechna byla v jeho blízkosti. I přes její opatrnost, křeslo vydalo při kontaktu s jejím oblečením známý trapný zvuk.

Červeň se jí nezvaně vehnala do tváří a Draco ze sebe vydral něco, co podezřele znělo jako zachechtání, ale Ginny dodala:
"A jen stěží se mi chce věřit, že tě obtěžuje má slovní zásoba."
Ušklíbla se a pokračovala dětským hláskem:
"Jsou tahle ošklivá slova příliš pro citlivé uši malého Dráčka? Měla bych si dát pozor, co říkám, když jsem poblíž dítěte."
Draco se na ni zašklebil.
"Sklapni, zatraceně."
"Klídek, klídek," škádlila ho Ginny.
"Zrovna jsem se chystala zakřičet "Peníze zdarma," ale bála jsem se, že bys na mě mohl zaútočit, až bys zjistil, že žádné nemám."
Jeho úšklebek se změnil v nadřazené uchechtnutí.

"Jako kdybych je potřeboval. Rozhlédni se, Weasleyová," mávl rukou a ukázal na nábytek, který je obklopoval.
"Vypadá to snad, že střádám?"
"Zřejmě ne," byla nucena Ginny s nechutí přiznat.
Po chvilce dodala:
"Když už jsme u tvé směšné přemíry věcí, myslela jsem si, že se mi chystáš ukázat tvou kanonýrskou sbírku."
Očekávala, že se začne smát a namítne, že s ničím takovým nesouhlasil, nebo se z toho pokusí nějak vyvléknout, ale k Ginninu překvapení Draco přikývl:
"Jakmile najdeme tu knihu, nebo jakoukoliv informaci, kterou hledáme. Chci mít napřed tohle z krku."
Ginny později uvažovala, že byl její mozek nejspíš v šoku z nedostatku nepřátelství z jeho strany, ale z nějakého důvodu dodala:
"Exkurze by byla taky hezká."
"Jasně, cokoliv."
Draco znovu otevřel knihu a mávl rukou.
"Zítra."

Ginniny oči se překvapením rozšířily.
Co to do něj vjelo?
Po chvilce se opravila:
A co to vjelo do mě? Měla bych s ním chtít trávit co nejmíň času a místo toho ho žádám o další.

Náhle si Ginny otřeseně uvědomila, že druhý den musí do práce a přijde tak o prohlídku. Zaplavil ji nevysvětlitelný pocit, jeden z těch, co jsou velmi podobné lítosti. Ginny si říkala, že je to jen směsice lítosti, že musí zítra zase do práce a zoufalství, že pořád ještě nenašli řešení k problému s prstenem. Nemělo to co dočinění s pomyšlením, že zítra neuvidí Draca.

"Zítra tu nebudu."
"Cože?"
Draco vzhlédl od knihy a setkal se s jejím pohledem. Vypadal zmateně.
"Samozřejmě, že tu budeš. Ještě jsme nenašli způsob, jak dostat prsten dolů."
Ginny zakroutila hlavou.
"Zítra musím do práce. Vlastně na zbytek celého týdne. Přesunula jsem svůj den volna na dnešek."

Draco se zamračil.
"Takže tě neuvidím až do soboty?"
Na tváři se mu objevil úšklebek a rychle dodal:
"To je, jako kdyby letos Vánoce byly dřív."
"Takové štěstí mít nebudeš," usmála se Ginny.
"Zapomněl jsi na naši večeři ve středu večer. Však víš… naši sázku s koláči? Ledaže," pokračovala povzneseně, "ses rozhodl vzdát se."
"Takové štěstí mít nebudeš," napodobil Draco její tón.
"Nehodlám si nechat ujít svůj vítězný okamžik."
"To se ještě uvidí," poznamenala Ginny sebevědomě.
Když si všimla, že se Draco znovu vrátil ke knize, zeptala se:
"Co čteš, že tě to tak pohltilo?"

Aniž by vzhlédl, odpověděl:
"Pojednání od kruvalského Mistra lektvarů. Je věnováno nové teorii o lektvarech ovlivňujících mysl, jejich použití v kombinaci se zakázaným zbožím, aby se zvýšila jejich mocnost, a jejich legalitě. Je to docela zajímavé."
Ginny nadzvedla obočí.
"Nikdy bych tě nepovažovala za někoho, kdo se zajímá o tak složité teorie."
Když neodpovídal, poznamenala:
"Ale pokud chceš vědět, co si o tom myslím -"
"Och, přímo umírám touhou," přerušil ji Draco a obrátil stránku.
"Nemusíš být sarkastický," řekla Ginny kysele.
"V každém případě, jak jsem se snažila říct, než jsem byla tak nevychovaně přerušena, myslím si, že zakázané zboží je zakázané z dobrého důvodu. Má nebezpečné účinky, které nemůžou být vždy předvídatelné nebo kontrolovatelné, a když je začneš používat společně s lektvary ovlivňujícími mysl, přivedeš osobu, která lektvar vypije, do velkého nebezpečí."

Draco vzhlédl a na tváři se mu objevilo zamračení.
"Ale co případy, kdy lektvar sám o sobě nebude fungovat tak dobře? Pokud může nějaká přísada zvýšit efekt a získat kýžený výsledek, co záleží na tom, jestli je legální, nebo ne?"

Ginny už si ani později nevzpomínala, jak dlouho diskutovali o lektvarech - a případně i dalších tematech, ale byla překvapená, když si uvědomila, že tomu tak prostě bylo: diskuze, žádná hádka. Nejspíš by v tom pokračovali ještě déle, nebýt Narcissina příchodu.
"Ani náhodou bys-"
Ginny se zarazila uprostřed věty, když koutkem oka zachytila za rohem nějaký pohyb. Podívala se doleva a uviděla Narcissu, která se objevila mezi knihovnami. Na ženině tváři pohrával lehký úsměv. Světle blonďaté vlasy jí spadaly přes ramena až na záda, stejně tak nenuceně, jako se její smaragdově zelené šaty, které měla na sobě, lehce dotýkaly země. Ginny znovu žasla nad půvabem a sofistikací, kterou Narcissa vzbuzovala. Potlačila povzdechnutí; ona nikdy nebude tak elegantní, i kdyby brala hodiny.

"Nenechte se rušit," usmála se Narcissa.
"Hned budu zase pryč."

Z kapsy šatů vytáhla krémově zabarvenou obálku. Proplula čítárnou a podala ji Ginny. Když si všimla dívčina zmateného výrazu, začala vysvětlovat:
"Tohle je pozvánka na malou sešlost, kterou pořádám v pátek večer. Byla bych moc ráda, kdybys přišla. A také bych ocenila, kdybys pozvání nabídla i svým rodičům."
Ginniny oči přelétávaly mezi Narcissou a obálkou.
"Vy chcete, abych přišla?"
"Nebuď směšná, matko," vložil se do toho Draco.
"Ginny nechce jít na jednu z tvých nudných párty. Vždyť tam ani nikoho nezná!"

Narcissa se usmála - úsměvem, při kterém měla Ginny pocit, že jí něco nedochází - a odpověděla:
"Draco, drahoušku, máš pravdu."
Po krátké odmlce tleskla rukami o sebe a zvolala:
"Už vím! Mohl bys ji doprovodit."
Narcissiny oči potěšeně zajiskřily.
"Tak bude mít někoho, s kým si může popovídat, pokud nepozná někoho jiného zajímavého. A navíc jsi chyběl na mých dvou posledních večírcích," připomněla svému synovi.
"Slíbil jsi mi, že na ten příští přijdeš."
Draco si povzdechl a zamumlal:
"To proto, že jsou tak nezáživné, že by dokázaly uspat i tlustočervy."
Ginny se kousla do jazyku, aby nevyprskla smíchy. Matce odpověděl už hlasitěji:
"Pokud bude chtít jít, doprovodím ji."

Ginny byla zaražená. Nevěděla, jestli se jí chce opravdu jít na večírek plný lidí, které nezná. Většina z nich ji nejspíš nebude mít z principu ráda, jestli ji vůbec budou znát. Ale na druhou stranu, Narcissa k ní byla velmi laskavá a Ginny teď nemohla tak dobře pozvání odmítnout.
A navíc, dodala v duchu, Draco, jako nucený doprovod, bude otrávený k smrti.
Ignorujíc fakt, že s ním tak stráví víc času a ani ji to moc neděsí, Ginny se obrátila k Dracovi a odpověděla:
"Bude mi potěšením. Děkuji."

Neznělo to tak upřímně, jak by mělo, ale Narcissa byla dostatečně uspokojena. Její potěšený úsměv a zářivý pohled ještě vzrostl. Znovu zatleskala.
"Výtečně! Dobrá, nebudu vás už déle zdržovat od vaší… těžké práce."
S lehkým pokynutím hlavy se Narcissa rozloučila, vyplula z čítárny a zmizela za knihovnami.

* * * * * * *

Draco stál před hlavním vchodem Weasleyových a neklidně přešlapoval z nohy na nohu. Uvnitř jeho hlavy se rozezněl matčin hlas:
"Nevrť se, Draco. Není to důstojné."
Důstojnost šla stranou, bude mít štěstí, když se odsud dostane večer živý. Rukou, ve které nedržel koláč, hlasitě zabušil na dveře. Ten zvuk zněl mnohem sebevědoměji, než se cítil.

Zatímco čekal, až někdo odpoví na jeho zaklepání, Draco studoval prosté dřevěné dveře před sebou. Na pár místech byly otřískané a Draco si tak začal pečlivě prohlížet ruku, jestli mu v ní nezůstaly třísky. Když žádnou nenašel, vrátil se k zírání na okno se čtyřmi tabulkami zhruba v úrovni jeho očí. Sklo bylo laciné a jeho zčeřená zrnitost mu znemožňovala vidět, co se děje uvnitř.

O pár dlouhých vteřin později se za oknem objevil stín a matná mosazná klika se otočila. Ve škvíře pootevřených dveří se objevila hlava Ginny Weasleyové.
"Přesně načas," pronesla s úsměvem.

Dveře se otevřely úplně a ukázaly tak celou její postavu. Měla na sobě něco, co vypadalo jako ručně pletený svetr.
Buď to, nebo je to odpad z továrny na svetry, pomyslel si s úšklebkem Draco.
Byl rád, že se rozhodl vzít si na sebe také svetr, a ne jeho formální oblek.
"Pojď dál," pokynula mu Ginny.

Ustoupila stranou, aby mohl vejít. Přímo u dveří se nacházelá úzká předsíňka, ne moc větší než šatník. Nalevo byly výkyvné dveře. Draco usoudil, že musí vést do kuchyně. Zpoza široké škvíry pod dveřmi se linula nádherná vůně. Před ním se nacházelo schodiště, které se kroutilo nahoru až do nedohledna a vpravo byl prázdný rám dveří vedoucí do obývacího pokoje.

Draco zahlédl potrhaně vypadající gauč namířený směrem ke krbu u stěny. Na gauči, díkybohu tváří ke krbu, seděli čtyři červenovlasí muži. Jeho žaludek sebou škubl a narazil do něčeho, o čem si Draco myslel, že by mohla být jeho játra.

Ginny strčila hlavu do výkyvných dveří u kuchyně a zakřičela:
"Je tady, mami!"

"Och, výborně. Vem ho k ostatním a vrať se doprostřít stůl."
Mollyina odpověď zněla tlumeně, ale Draco ji slyšel až moc dobře, aby se jeho úzkost ještě zvýšila. On s nimi bude o samotě?! To nedopadne dobře…to vůbec nedopadne dobře.

Ginny zavřela kuchyňské dveře a věnovala Dracovi povzbudivý úsměv. Natáhla ruku směrem k určené místnosti a nasměrovala ho:
"Tudy, prosím."
Po chvilce dodala:
"A tohle vezmu."
Vzala jablečný koláč, který držel, a vstoupila do obývacího pokoje. Draco, který se cítil jako neozbrojený voják vstupující na nepřátelské území, Ginny skrz dveřní rám následoval.
"Buďte slušní a přivítejte našeho hosta, kluci," řekla škádlivě Ginny.

Všechny čtyři hlavy se otočily tváří k Dracovi. Jedna z nich měla v obličeji velmi dobře známý výraz, který představoval nesmírnou touhu vidět Dracovo ztuhlou, zmrzačenou mrtvolu. Dvě byly identické, se znepokojivými úsměvy, díky kterým si Draco myslel, že si představují, jak ho přeměňují na květiny pro okrasu jídelního stolu, nebo něco stejně tak nepříjemného. Čtvrtá zračila pouze zdvořilý úsměv mírného zaujetí.

Byl to právě vlastník této hlavy, kdo se zvedl z gauče, a zatímco Draco popošel o pár opatrných krůčků dovnitř místnosti, přešel k okraji gauče a podal mu ruku. Byl menší, než Draco předpokládal; menší než většina mužů klanu Weasleyových, se kterými se Draco kdy setkal. Byl také podsaditější, s širokými rameny a svalnatou postavou.

Rozhodně ne takový, se kterým bych se rád utkal, pomyslel si Draco.

"Charlie Weasley," pronesl muž s pokývnutím.
"Draco Malfoy," odpověděl Draco a potřásl nabízenou rukou.
Byla mozolnatá, s několika jizvami rozbíhajícími se po její dlani v různých úhlech.

Charlie pustil Dracovu ruku a usmál se:
"Vítej u nás doma… vlastně spíš v mém starém domově. Posaď se."
Ukázal na křeslo, které se nacházelo vpravo u gauče a tvořilo tak úhel s krbem. Obrátil se ke své sestře a připomenul jí:
"Radši by ses měla vrátit zpátky do kuchyně, než tě mamka začne hledat."

Ginny obrátila oči v sloup.
"Jo, máš pravdu."
Když zamířila zpátky do kuchyně, Charlie se jí zeptal:
"Kdy jsi začala protáčet oči?"
"Jeho vina," zavolala a otevřela dveře do kuchyně.
Nikdo se nemusel ptát, komu patřil ten přívlastek "jeho".

Charlie pohlédl na Draca a pozvedl obočí, ale neřekl nic. Vrátil se na gauč ke svým bratrům a znovu ukázal na křeslo, které mu předtím nabízel. Ačkoliv Draco cítil, že by bylo mnohem bezpečnější, kdyby stál - rychlejší útěk - neměl jinou šanci, než si sednout, kam mu bylo přikázáno.

Jakmile se posadil do opotřebovaného křesla s potrhaným přehozem, jeho zadek narazil na něco ostrého. Draco odolal nutkání vyskočit, vřískat nějaký druh válečného pokřiku a ohánět se po křesle hůlkou, rychle se nadzvedl na pravou stranu a uvědomil si, že jeho útočník bylo zbloudilé pérko ze židle. Když pohlédl na nepřátelskou linii, povšiml si tří výrazů nacvičované nevinnosti a jednoho mírně zmateného z jeho zvláštního chování.

Draco se posadil co nejvíce vpravo a prohlížel si své nepřátele. Všichni čtyři Weasleyové měli na sobě ručně dělaný svetr, skoro ten samý, jako měla Ginny. Všechny čtyři svetry měly ohavnou vínovou barvu, jen dvojčata měla vepředu velká bílá písmena. Dvojče vpravo mělo písmeno F, dvojče vlevo G. Ačkoliv Draco věděl, kdo jsou - byli v Bradavicích o pár let výš - nemohl si vzpomenout na jejich jména. Dvojčata, očividně nejvyšší ze čtyř Weasleyů na gauči, se za těch pár let, co je neviděl, hodně změnila.

Charlie si odkašlal.
"Ehm, pro případ, kdybyste se ještě nikdy nesetkali, tohle jsou Fred a George," mávl rukou směrem k dvojčatům sedícím po jeho levici. Draco si domyslel, že písmena na svetru určují jména dvojčat, když Charlie nespecifikoval, který je který.

Dvojčata nedala nijak najevo, že by si povšimla jejich představení. Jejich zastrašující úsměvy byly nahrazeny stejně tak hrozivými pohledy, jako by nikdy neviděla někoho jako je Draco a nebyla si jista, jak se mají při této nové zkušenosti tvářit. Weasley - Draco o něm prostě nedokázal přemýšlet jako o Ronovi - seděl na pravém konci gauče. Také na něj zíral, ale jeho výraz nebyl neurčitý, vyzařoval antipatie.

Napětí viselo ve vzduchu, jako pach kouře při zkaženém lektvaru. Čtyři páry očí se zavrtávaly do Dracovy tváře. Cítil se jako by byl u soudu.

Dvojče s písmenem G na svetru promluvilo první:
"Takže, co je mezi tebou a naší sestrou?"

Dracův svetr byl najednou příliš těsný. Kdy se to stalo? Když ucítil, že se mu vzadu na krku utváří kapičky potu, trochu si povolil límec. Těžce polkl.

"Jo," vložilo se do toho druhé dvojče (Fred, pokud byla Dracova domněnka správná).
"Máma říkala něco o tom, že jsi dal Ginny prsten, ale teď ho chceš zpátky."
"Co máš za lubem, ty malá slizská kryso?"

Draco by poznal, kdo právě promluvil, i se zavřenýma očima. Cítil, jak mu kapky potu stékají po krku dolů do svetru. Nepříjemně si odkašlal.
"Tak zaprvé, nedal jsem jí ten prsten. Našla ho. A zadruhé, ona ho chce vrátit, ale zasekl se jí na prstě. Byl v naší rodině odjakživa, je na něj uvalen nějaký druh kouzla, ale nevíme, co to je. Hledáme knihu, která by nám poradila, jak ho sundat, ale ještě jsme nic nenašli."
Draco zmlkl a čekal na výsledek svého vysvětlení.
Georgovi oči se rozšířily.

"Co za šílené kouzlo je v tom prstenu? No, aspoň to vysvětluje Ginnino chování," obrátil se ke svému dvojčeti.
Fred přimhouřil oči a pohlédl na Draca.
"Ať už je to cokoliv, koukej to odstranit co nejdřív, protože nám už vážně leze na nervy, jak o tobě neustále slyšíme."

Draco na ně zmateně zíral:
"O čem to mluvíte?"

"Nepokoušej se lhát," odsekl Weasley. "Víme, že ten prsten nutí každého, kdo si ho nasadí, o tobě neustále mluvit. S něčím tak egocentrickým mohla přijít jen tvá rodina."

"Cože?" vyjekl Draco.
"Ne…" zarazil se a snažil se srovnat si v hlavě, o čem to vlastně mluví.
"Jediné kouzlo, které je na prsten uvaleno, je, že teď nejde Ginny sundat. To je všechno!"

Charlie, který celou situaci zdrženlivě sledoval, se obrátil ke svým bratrům a pokrčil rameny:
"Snažil jsem se vám to říct, kluci. Nic nenutí Ginny dělat nebo říkat to, co sama nechce."
Draca to začalo zajímat, a tak se opatrně zeptal:
"Co se s Ginny děje?"

Weasley po něm střelil pohledem.
"Ty, to se děje. Jediné, o čem poslední dva dny mluví, jsi ty! Je to samé Draco tohle a Draco támhleto."
Pokaždé, když vyslovil Dracovo jméno, nakrčil nos, jako kdyby cítil něco odporného. Se zvýšeným hlasem Ginny napodobil:
"Draco je tak legrační, když neví, o čem to vlastně mluví."

Navzdory své touze cítit se uražen způsobem, jakým o něm Ginny mluvila, si Draco nemohl pomoct a začal se usmívat (pouze vnitřně, samozřejmě). Takže Ginny o něm nemohla přestat mluvit, hm? Míval takový efekt na lidi kolem sebe.

Charlie znovu pokrčil rameny:
"Nemyslím, že by s ní bylo něco v nepořádku, ale asi záleží na úhlu pohledu."

Fred potřásl hlavou.
"Přísaháme-"
"Že pokud naší sestřičce nějak ublížíš-" pokračoval George.
"Rozsekáme tě-"
"A schováme tvé pozůstatky-"
"Tak, že z tebe budou nacházet kousky-"
"Až do příštího století."

Draco už zapomněl na pot, který mu stékal po zádech, a tak ho teď začaly ještě víc znepokojovat další kapičky, které si dělaly cestičku po jeho čele.
Kdy tady začalo být takové horko? přemýšlel zoufale.
Vždyť v krbu ani nehoří oheň! Možná se teplo z kuchyně dostalo až sem. Nebo mě podpálili a já si toho nevšiml.
Draco kontroloval potah křesla tak nenápadně, jak jen to bylo možné, ale nezaznamenal žádné plameny.

"Draco, co to proboha děláš?"
Objekt jejich diskuze vstoupil do mísnosti a zíral na Draca se zmateným výrazem na své pihaté tváři. Ginny měla na sobě bílou zástěru s několika barevnými záplatami a v ruce držela červenou utěrku.

Dracova tvář pod vrstvou potu zčervenala. Snažil se přijít na logické vysvětlení. Cokoliv víc přijatelného než "Zjišťoval jsem, jestli náhodou nehořím". Naneštěstí jediná věc, která z něj vylezla, bylo malé:
"Ehm…"
Zřejmě jsem nebyl tak nenápadný, jak jsem si myslel.

"Mimochodem, kluci, už můžete přestat předstírat, že si užíváte této společnosti, a jít jíst. Večeře je na stole."

Draco si byl jist, že za celý svůj život nic tak nádherného ještě neslyšel. Zvedl se opatrně z křesla, tak, aby kalhotami nezavadil o uvolněné pérko. To by mu ještě scházelo. Weasleyovi prošli kolem něj, tři z nich po něm nezapomněli vrhnout zlým pohledem, zatímco Ginny narovnávala květiny na stole u dveří.

Když se Fred a George pokusili cestou do kuchyně Ginny obejít, vystrčila ruku, aby je zastavila. Ten vepředu - Draco nevěděl, který z nich to je, protože stáli zády k němu a on tak neviděl na písmena na svetrech - narazil přímo do sestřiny vystrčené paže.

Ginny se na dvojčata nesouhlasně zamračila. Když promluvila, její hlas byl tichý a nebezpečný.
"Frede, Georgi, vyměňte si svetry. Hned."
Po několika vteřinách mumlaných protestů se muži pod sestřiným pohledem podvolili. Nesprávné svetry byly odstraněny a vyměněny a nově pokřtěnému Fredovi a Georgovi bylo dovoleno projít.

Draco se snažil následovat Charlieho ven z místnosti. Byl ale také zastaven Ginny, která se postavila přímo před něj a založila si ruce v bok. Chvíli si Draca prohlížela, a pak přes rameno zavolala na vzdalující se záda svých bratrů:
"Co jste mu říkali? Je celý zpocený."
Než ji mohl zastavit, Ginny vzala svou červenou utěrku a otřela mu čelo.
"Tak pojď," usmála se na něj.
"Na večeři to bude lepší."

Dracova tvář, pokud to bylo možné - a on už si nebyl vůbec jistý, že bylo - ještě více zrudla, ale aspoň už nebyla tak lesklá. Pokusil se odsunout utěrku, která už tam dávno nebyla, vzdal to a následoval Ginny ven z obývacího pokoje a přes vstupní chodbu. Když mu Ginny podržela otevřené dveře, Draco si byl jistý, že někde v dálce zaslechl první tóny smutečního pochodu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 starllete starllete | Web | 6. listopadu 2008 v 15:49 | Reagovat

skvělé jako vždy

2 Clarissa Clarissa | 6. listopadu 2008 v 19:55 | Reagovat

Děkuju! Docela jsem se u překládání téhle kapitoly zapotila :o)

3 Malika Malika | 6. listopadu 2008 v 21:15 | Reagovat

nádhera

4 rudolfa rudolfa | 6. listopadu 2008 v 23:57 | Reagovat

tak tahle povídka mě fakt baví...

5 Clarissa Clarissa | 7. listopadu 2008 v 1:25 | Reagovat

to jsem ráda :o)

bála jsem se, že tu bude moc pravopisných a stylistických chyb, dopřeložila jsem tuhle kapitolu dost narychlo...

6 mrně mrně | 7. listopadu 2008 v 21:03 | Reagovat

skvělý jen trošku delší by to nešlo?!

7 waiwy waiwy | 11. listopadu 2008 v 9:41 | Reagovat

super :) už sem si řikala, kdy konečně přibude, skvěle se to čte :)

8 Clarissa Clarissa | 11. listopadu 2008 v 12:24 | Reagovat

Děkuji!

mrně: Delší?! Ty jsi ale náročná... :)

9 maginy maginy | 19. listopadu 2008 v 18:57 | Reagovat

absolutne zboznujem tvoje preklady

10 Trili Trili | 22. listopadu 2008 v 19:43 | Reagovat

:-D super kapitola :-D

11 Kris Kris | Web | 14. prosince 2008 v 19:33 | Reagovat

Bomba, nechápu jak to, že jsem nepostřehla pokráčko překladu.

12 šarlot šarlot | Web | 30. prosince 2008 v 20:23 | Reagovat

Nádherná povídka, úplně jsem si ji zamilovala :). Doufám, že bude brzy pokračování :).

13 aduska aduska | E-mail | 6. ledna 2009 v 2:16 | Reagovat

juj,,,uplne squellaaa powiedka,,,uz dawno som nieco taketo necitala,,,100 bodow,,:)),,aaa kedy bude uz dalsia kapitolka?,newiem sa dokat:)

14 Mia Mia | 10. ledna 2009 v 23:33 | Reagovat

Je to absolutní smršť xDDD je to skvělé!!!!!

15 Caisy Caisy | 11. března 2009 v 21:46 | Reagovat

prosím prosím honem další.,.. je to naprosto úžasný :D opravdu se u toho pobavim :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama