Kapitola osmá - Jak se věci postupně zhoršovaly

16. června 2009 v 4:12 | dream_catcher, překlad: Clarissa |  Když prsten padne
Draco se zastavil přesně ve dveřích do kuchyně a zůstal by tam napořád, kdyby ho Ginny silně nezatlačila do zad. O kousek postoupil a Ginny za ním zavřela dveře. Kuchyně, která se zdála malá už poprvé, když v ní byl, teď vypadala přímo způsobující klaustrofobii.


Čtyři muži Weasleyovic klanu si sedali ke stolu, který byl teď až příliš dlouhý na to, aby byl nemagicky podpírán pouhými čtyřmi nohami. I přes magickou výpomoc se lehce uprostřed prohýbal, naložen kouřícími se hrnci a pánvemi, obsahující snad všechna představitelná jídla. Pro Merlina, pomyslel si Draco v záchvatu paniky a odhadoval množství jídla, co když jich přijde ještě víc? Jako rodinná sešlost, nebo tak něco!

Ginny stála po jeho levici a také si prohlížela ten výjev, ale spíš s pohledem blízkému chloubě. Naklonil se k ní, a snažíce se zakrýt zoufalství v jeho hlase, zašeptal: "Nečekáte víc lidí, že ne?"

Ginny na něj pohlédla s mírným překvapením. "Ne. Myslím, že táta bude doma z práce každou chvílí, ale to bude všechno. Proč?"

Draco pokrčil rameny a vyhnul se jejímu pohledu. Všichni Weasleyovi, kromě Molly, která stále něco míchala u sporáku, už seděli u stolu. Zrovna když Draco začal uvažovat, kam si proboha sedne - a jestli pro něj bude možné jíst v úplně jiné místnosti - Ginny ho vzala za paži a vedla ho k židli. Byla nejdále vpravo u nejbližší strany stolu a Draco najednou zjistil, že zírá přes stůl do Georgovy méně než přívětivé tváře.

"Mamka bude sedět tady," ukázala Ginny na místo v čele stolu po Dracově pravici, "a táta si sedne sem," kývla k druhému konci.

"Kde sedíš ty?"

Ta otázka z něj vytryskla dřív, než ji mohl zastavit, a Draco hned potom sklapl těsně ústa, jako by se snažil zabránit nějakým dalším nepředvídatelným slovům, která by mohl vypustit.

Ginny se krátce zasmála a dotkla se židle po jeho levici: "Přímo tady. Neboj se."

Poplácala ho po rameni a šla pomoct Molly přinést poslední bublající hrnec na jediné dostupné, nezakryté místo na ubruse. Zrovna když dno hrnce dopadlo se zaduněním na stůl, ozvalo se "pop", jak se někdo přemístil do vstupní haly.

O pár vteřin později pan Weasley prosvištěl výkyvnými dveřmi, otlučenou čepici v jedné ruce a stejnoměrně vetchý kufřík v druhé. Jeho červené vlasy, s odstíny šedé, byly rozcuchané a jeho šaty byly ve stavu, ve kterém by je Draco svěřil odpadkovému koši. Ale Draco byl ochotný to všechno přehlédnout kvůli hřejivému úsměvu, který zdobil mužovu tvář. Dával Dracovi povzbudivý pocit; možná, že by pan Weasley mohl zlepšit všeobecnou náladu u večeře.

"Něco tu krásně voní, Molly!" zvolal pan Weasley.

Molly přispěchala, aby vzala svému muži čepici, a krátce ho líbla na tvář. "Kdy tu něco nevoní dobře?" škádlila ho. "A teď pojď přivítat našeho hosta." Nadšený úsměv nemohl z tváře pana Weasleyho zmizet rychleji, ani kdyby mu Molly nařídila: "Pojď přivítat Voldemorta."

A tak odcházejí všechny mé naděje, že dnes večer nezemřu, povzdychl si v duchu Draco.

Rezignovaně přistoupil o pár váhavých kroků blíže a nabídl ruku: "Dobrý večer, pane Weasley. Máte překrásný dům."

Pan Weasley krátce Dracovi potřásl rukou a přikývl: "Děkuji."

"Tati," ozvalo se od stolu za Dracem jedno z dvojčat, "už si konečně sedni, ať můžeme jíst!"

Na minutu nebo dvě se kuchyně zaplnila nejen vůněmi, nad kterými se sbíhaly sliny, ale také zvukem židlí škrábajících o podlahu. Pak, jakmile si poslední členové rodiny - a Draco - našli místo k sezení, rozhostilo se ticho.

"Tak, a teď…" usmála se trochu trapně Molly směrem ke stolu, a poté rozpřáhla ruce k jídlu před sebou, "bychom se měli radši pustit do jídla, než to všechno vystydne."

Kuchyně se dala znovu do pohybu, když se každý člen rodiny natáhl pro nejbližší mísu. Draco, jen pár vteřin za ostatními, uchopil mísu mačkaných brambor, která ležela před ním, a naložil si trošku na svůj talíř. Napodobil ostatní a poslal mísu dál po své pravici - Molly.

Molly vzala mísu, ale neobsloužila se. S nelibostí zírala na Dracův talíř.

"Ty nemáš rád brambory, drahoušku Draco?" zeptala se a zněla rozrušeně.
"A-ano," zakoktal se zaraženě Draco. Co udělal špatně teď?
Mollyin výraz zděšení byl rychle nahrazen přívětivým úsměvem.
"V tom případě se nestyď. Nandej si víc."
S těmito slovy přidala několik štědrých lžic mačkaných brambor na Dracův talíř.
Teď byl Draco tím, kdo s nelibostí zíral na svůj talíř.
"Ehm, děkuji, Molly."
Hřejivě se zasmála.
"No, musím na tebe trochu dohlédnout, pokud se to ty sám nechystáš udělat pořádně."
Pak si sama naložila jednu malou lžíci brambor a podala mísu Georgeovi.

Draco zjistil, že se ta samá scéna mnohokrát opakuje, jak mísy s večeří kroužily kolem stolu. Pokud Molly shledala jeho porci příslušného jídla neadekvátní, neváhala a přidala na jeho talíř mnohem víc, a kárala ho, že je "stydlivý." Dracova nelibost s hromadou jídla před ním postupně rostla a přísahal by, že slyší svůj žaludek řvát úzkostí. Konečně se mísy zastavily a on si všiml, že se mačkané brambory znovu usídlily před jeho talířem.

"Pusťte se do toho!" zavelela Molly a všichni se řinčením popadli stříbrné příbory.
Draco ostatní následoval, ale jeho vidlička zůstala viset nad talířem, když přemýšlel, co bude nejlepší udělat. Pokud by jedl rychle, mohl by toho zkonzumovat hodně, než bude plný, ale pak by měla Molly čas k doplnění jeho talíře. Jestli bude ale jíst pomalu, dojí jídlo před sebou později, ale pravděpodobně bude plný dřív, než sní aspoň polovinu.

Zatímco Draco přemýšlel, které z těch dvou zel bude lepší, jeho vidlička stále na půl cesty, Ginny se k němu naklonila. Položila ruku na jeho rameno a zašeptala mu do ucha:

"Nemusíš to sníst všechno; ani já to nejspíš nesním. Prostě jez pomalu a hodně mluv. A trochu si to na talíři rozmísti."

Stáhla ruku z jeho ramene a uchopila lžíci. Pak mu svou radu předvedla názorně a rozmístila půlku svého hrášku na druhou stranu talíře.

Opravdu to vypadalo, jako by trochu ujedla. Já tu holku miluju, pomyslel si Draco a zaplavila ho úleva. Pak si, skoro v té samé chvíli, uvědomil, na co právě myslel. Cítil, jak jeho tváře blednou, a vzápětí rudnou, a z krku se mu vydral dusivý zvuk. Ne! křičela jeho mysl. Ne, ne! Nemyslel jsem to tak! To bylo jen vyjádření! Já rozhodně nejsem zamilovaný do Ginny Weasleyové.

Molly na něj ustaraně hleděla.
"Draco, jsi v pořádku? Nepotřebuješ trochu vody?"
"Jsem v pořádku, Molly," podařilo se mu říct, ačkoliv si retrospektivně pomyslel, že byl jeho hlas o něco vyšší než obvykle.

Ginny spolkla sousto a vyhrkla krátké "Och!" Položila vidličku na talíř a pokračovala:
"Mami, tati, právě jsem si vzpomněla… Narcissa mě požádala, abych vám vyřídila pozvání. Pořádá v pátek večer párty a byla by ráda, kdybyste přišli."
"Narcissa Malfoy? zamračil se pan Weasley na svou dceru.
"Nedělej ze sebe hlupáka, Arture. Známe snad jinou Narcissu?" Molly nad stolem zakoulela očima. Obrátila se k Dracovi a usmála se:
"To je od ní velice milé, ale bohužel už máme domluvenou večeři s Dunstanovými."
Pan Weasley na druhém konci stolu zaúpěl.
"Na to jsem zapomněl. A proč s nimi vlastně večeříme? Roger je ten nejnudnější člověk, kterého jsem kdy potkal; jediné, o čem dokáže mluvit, jsou jeho úžasné, bílé narcisy."
"Večeříme s nimi, protože Jane je skvělá žena, kterou mám moc ráda."

Mollyin normálně vřelý hlas byl teď plný ostrosti a pan Weasley, jako každý muž při smyslech, se pod jejím pohledem sklonil a neodpovídal.

Draco skryl svůj úsměv tak, že si vzal sousto steaku - měkkého a vynikajícího, ačkoliv, mohl snad od Mollyina jídla očekávat něco jiného? - a jeho pohled padl na Ginninu levou ruku, která se natahovala pro sklenici vody. Na místě, kde měl být viditelný prsten, bylo jen malé rozmazání, a Dracovy oči sklouzly z této oblasti, jakoby si právě všiml něčeho jiného jen kousek od tohoto místa. Iluzní kouzlo, a dobře provedené. Už jí muselo být z toho všeho vysvětlování špatně. A jsem si jistý, že je to ještě horší, protože je to zrovna můj prsten. Po zvážení toho všeho, iluzní kouzlo dávalo perfektní smysl. Nicméně, Draco nemohl setřást pocit, že ho z nějakého důvodu štvalo, že s ním nechce být Ginny spojována. Draco sebou v duchu zatřásl a znovu se soustředil na konverzaci kolem sebe.

" -potřebujeme objednat víc amorků pro naše Snící kouzlo. Během posledních několika měsíců byli hrozně oblíbení."
Fred, sedící po Georgeově pravici, naproti Ginny, se usmál:
"Jdou na dračku!"
"Opravdu, Frede," povzdychla si Molly, "přála bych si, abys takovéhle výrazy nepoužíval. Zní to hrozně."

Draco pobaveně sledoval, jak dvojčata současně obrátila oči v sloup. Po chvíli se zeptal:
"Takže se vašemu obchodu daří?"
Nejistě se na něj podívali a vyměnili si pohled, než George odpověděl:
"Ano, daří. Jak říkal Fred, naše Snící kouzlo se dobře prodává. A právě teď vyvíjíme novou sérii výrobků."
"Vážně? Jakého druhu?"

Po další rychlé výměně pohledů se Fred pustil do vysvětlování:
"Je to určeno dospělým, kteří pracují v kancelářích. Jednou z věcí, na které právě pracujeme, je zařízení pro lidi, kteří si chtějí udělat přestávku, aniž by si toho kdokoliv všiml. Může být připevněno na dveře kanceláře a vytvořit iluzi, takže když někdo projde kolem, uvidí osobu uvnitř tvrdě pracovat."
"Vydrží jen deset minut, lidé je tak nebudou moct používat hodiny," pokračoval George a koutkem oka se s obavami díval na svou matku.
Draco se lehce zamračil, když tento koncept zvažoval.
"Musíte obraz přednahrát?"
George přikývl.
"Jo, když je zařízení připevněno na dveře a aktivováno poklepáním hůlky, prvních deset minut nahrává. Pak to může být přehráváno dle libosti. Bylo by nejlepší dělat něco obecného, aby to nevypadalo podezřele, když kolem několikrát projde stejný člověk."
"Právě teď je to dobré jen na jedno použití, než kouzlo vyprchá-"
"Což je skvělé, protože se jich prodá spousta," vložil se do toho George.
"Ale to znamená, že si nemůžeme moc účtovat," pokračoval Fred.
"Ale nakonec najdeme způsob, jak je vyrábět pro opakované užití, a to bude stát něco extra."

Draco přikývl. Šprýmařské výrobky pro dospělé otevíraly úplně nový okruh trhu a, jak se zatím doslechl, produkty Freda a George se stávaly čím dál populárnějšími.
"Co dalšího vyrábíte pro kanceláře?"
George mu odpověděl:
"Děláme také sérii "Kancelářských sladkostí"…"

Draco si nebyl jistý, jak dlouho naslouchal konverzaci Freda a George - občas se jich sám na něco zeptal - ale jeho talíř byl značně prázdnější a jeho žaludek plnější, než skončili.

Právě dojedl poslední kousek chleba, když Weasley, sedící mezi Fredem a panem Weasleyem, ukázal na mísu před Dracem a řekl:
"Podej mi mačkané brambory, Malfoyi."
Draco se natáhl po míse, ale Mollyina ruka se tam dostala dřív a přidržela ji pevně na místě.
"Ronalde Weasley!"
Oslovený muž sebou při tónu matčina hlasu trhl.
"V tomto domě nazýváme své hosty jejich křestními jmény!"

Weasley přelétl pohledem ze své matky na Draca a zase zpátky, ve tváři výraz něco mezi nevírou a nelibostí.
"Nebo," pokračovala Molly s lehkým, téměř nebezpečným úsměvem na rtech, "pokud nedokážeš být tak zdvořilý, můžeš ho adresovat jako pana Malfoye."

Vedle Draca Ginny zasyčela, jak se snažila zakrýt smích sevřenou pěstí. Draco se v duchu také zasmál při pomyšlení, že ho Weasley musí titulovat "pan Malfoy" - ačkoliv byl jeho vnitřní smích více než uspokojivým zachechtáním.

Vypadalo to, že se Weasley rozhoduje, jak moc ty brambory chce. Nakonec, pod neutuchajícím tvrdohlavým výrazem na Mollyině tváři, věnoval míse žalostný pohled a zamumlal do talíře:
"Podej mi mačkané brambory, Draco."
Mollyina ruka se ale z mísy nestáhla.
"Podej mi mačkané brambory co?"
Weasley, znějící, pokud to bylo možné, ještě podrážděněji, to zkusil znovu, stále ke svému talíři:
"Podej mi prosím mačkané brambory, Draco."
"Výborně."

Molly pustila mísu a Draco ji mohl podat na druhou stranu stolu, snažil se přitom, aby se nenatáhl přes talíř Ginny, když ji podával.
Weasley ji přijal bez toho, aby se na Draca podíval, a, zatímco se chystal naložit si troche na talíř, Molly ostře zakašlala. Weasley vzhlédl s výrazem, ze kterého se dalo přečíst: "Co zas?"
Molly povytáhla obočí.
"Co říkáme, když pro nás někdo něco udělá?
Mluvila k němu jako k pětiletému.
Weasley zkrabatil nos, ale nakonec s nechutí promluvil:
"Děkuji, Mal - Draco."
Molly se otočila k Dracovi, a ten si uvědomil, že od něj očekává odpověď. Jediné, co po mně chce, je, abych také použil jeho jméno. Nebyl si ani jistý, jestli to bude znít správně. Napůl očekával, že mu z jeho podvědomí vylétne "Weasley", a skrz sevřené zuby procedil:
"Není zač, Rone."
"No vida!" usmála se Molly spokojeně, jak potěšeně, tak triumfálně.
"Nebylo to tak těžké, že?"
Ano, bylo! Pomyslel si pevně Draco a lehce ho rozrušilo, když si uvědomil, že si druhý muž pravděpodobně myslí to samé.

"Zbyl nějaký hrášek?" prohlížel si pan Weasley stůl.
Fred se sklonil k míse před sebou.
"Ne. Všechen pryč."
Molly se krátce zasmála.
"Co jsem ti říkala, Ginny, zlatíčko? Byl nakonec výborný!"
K Dracově překvapení Ginny zrůžověla a zamumlala:
"To vidím, mami."
Molly se znovu zasmála a vysvětlovala:
"Ginny měla při vaření hrášku menší nehodu - trocha cibulky se dostala do omáčky - ale naštěstí jsem to dokázala napravit. Říkala jsem jí, že budou na chuť výborné, a očividně jsem měla pravdu!"
Shovívavě se na svou dceru usmála.
Ginny, která teď byla úplně rudá, se zabořila do židle.
"Já vím, že jsem ve vaření hrozná," zamumlala.

Při pohledu na Ginny, momentálně upřeně zírající do svého talíře, Draco pocítil v žaludku zvláštní pocit lítosti. Chvilku mu trvalo, než si uvědomil, že místo toho, aby se vyžíval na jejím ztrapnění, jak by udělal ještě před pár dny, mu jí bylo líto. Namáhal mozek, aby jí mohl říct něco, co by ji utěšilo. Po zahnání nápadu urážky jiného člena její rodiny - to by jistě situaci nezlepšilo - jediné, co mohl nabídnout, bylo sotva znatelné:
"No, jsem si jistý, že by chutnal výborně i s těmi cibulkami…"
Molly ho zřejmě neslyšela, jelikož se pustila do peskování Freda a George, protože se doma neukazovali dostatečně, ale Ginny se k němu naklonila a zašeptala:
"Díky."

Náhle se z chodby ozvalo hlasité "prásk!" a veškerá konverzace ustala, jak se osazenstvo u večeře otočilo ke kuchyňským dveřím. Nový příchozí několik vteřin přešlapoval na chodbě. Pak se dveře otevřely a odhalily Harryho Pottera s rozpačitým úsměvem na rtech, držícího velký koš, ve kterém zřejmě bylo prádlo.

"Doufám, že ne-" začal, zatímco odskakoval od zavírajících se dveří, "že nic nepřerušuji…"
Hlas se mu vytratil, když si všiml jídelního stolu.
"Omlouvám se! Nevěděl jsem, že ještě-" zarazil se, jakmile jeho oči zakotvily na Dracovi.

Draco nevěděl, jak dlouho tam tak seděl, napůl otočený na židli, zírající na Pottera. Nicméně si byl jistý, že to vůbec nevadí, protože čas se zastavil. Potter se také nehýbal, stále stál před dveřmi a svíral koš s prádlem. Po čase, který Draco strávil na Grimmauldově náměstí, dosáhli nevyslovené dohody jeden s druhým nemluvit. Když si na to Draco vzpomněl, uvědomil si, že už je to téměř devět let, co Pottera viděl naposledy. A ta rozcuchaná, zjizvená tvář se vůbec nezměnila, pomyslel si Draco se zlomyslným uspokojením.

Někdy v době mezi třiceti vteřinami a dvaceti lety, někdo za ním zakašlal. Potter přerušil oční kontakt s Dracem a zahanbeně si odkašlal. Za sebou Draco slyšel Molly vstát ze židle, koutkem oka ji sledoval, jak prochází kolem stolu směrem k Potterovi. Vzala koš z jeho rukou a usmála se:
"Nedělej si starosti, Harry, drahoušku, právě jsme dojídali."
Potter střelil pohledem zpátky k Dracovi a zeptal se:
"Co ten tady dělá?"
Molly si opřela koš o bok a poplácala volnou rukou Pottera po paži.
"Pojď tohle se mnou dát do šicí místnosti, a já ti všechno vysvětlím."
S těmito slovy ho vyvedla z místnosti - po schodišti v nejvzdálenějším rohu, kterého si Draco předtím nevšiml.
Ginny, která už zase seděla rovně, a jejíž tvář se vrátila do normální barvy, poznamenala stručně:
"No, to bylo trapné."

Draco na ni vrhl pohled, který by si zasloužil cenu, pokud by se za pohledy ceny udělovaly. Ať už tomu bylo jakkoliv, rozhodl se pro osobní uspokojení - které, ačkoliv mělo svou vlastní cenu, se očividně nedalo srovnávat s medailí, a rozhodně ne s finanční odměnou.

Ticho, které v kuchyni poté, co Mollyiny a Potterovy kroky dozněly na schodišti, zavládlo, bylo jedno z nejhlasitějších, které Draco ten večer slyšel, a pocítil víc než přiměřený podíl na okamžicích intenzivního ticha v uplynulých několika hodinách. Konečně se kroky vrátily, po několika vteřinách následované svými tvůrci.

"A teď," zvolala Molly nadšeně, když znovu vešla do kuchyně, "co takhle dezert? Myslím, že tu máme nějaké koláče, kvůli kterým byl takový povyk."

Pan Weasley vytáhl svou hůlku a vyčaroval dřevěnou židli na rohu stolu, mezi ním a Weasleyem. Odmítám o něm přemýšlet jako o "Ronovi," i kdybych ho tak musel nazývat, pomyslel si Draco tvrdohlavě. Potter si sedl do rohu a Molly vzala svou hůlku a dolevitovala před něj talíř.

Díky Mollyiným slovům najednou zase vytanula Dracovi na mysli koláčová soutěž. Jen stěží se mi chce věřit, že jsem na to zapomněl! Vždyť to byl hlavní důvod tohohle mučícího hodování. Ginny také vypadala, jako by na to zapomněla, když se ozvala s krátkým "Och!" a vstala ze židle. Draco ji napodobil, také vstal a následoval Ginny kolem stolu ke koláčům, které ležely na pultu.

"Takže, jak to uděláme?" zeptal se jí, když oba stáli zády ke stolu.
"Nemůžeme jen každý ochutnat ten druhý - oba moc dobře víme, že bychom tvrdili, že náš je ten nejlepší."
Ginny se zasmála:
"Jo, nejspíš máš pravdu."
"Samozřejmě, že mám pravdu. Vždycky mám pravdu," ušklíbl se Draco.
Ginny ho píchla vidličkou do ruky.
"Au! To bylo kruté."
"Nebuď taková dámička."
Draco se moudře zdržel odpovědi, jelikož to byla ona, kdo právě krájel koláče s docela ostře vypadajícím nožem. Jakmile byla hotová, s nožem nad Mollyiným borůvkovým koláčem se zarazila.
"Jak to uděláme?" přemítala.
Náhle vykřikla:
"Už vím! Harry to může rozhodnout!"
"Cože?!"
"Cože?!"

Draco se obrátil k Potterovi, který se při zvolání jeho jména otočil.
"Je to perfektní," pokračovala Ginny, kterou nedostatek patřičného nadšení u dvou mužů ani trochu neodradil.
"Harry neví, jaký koláč je čí, takže nebude ovlivněn. Zbytek mé rodiny by pravděpodobně byl," přiznala.

Draco na ni chvíli zíral, než byl donucen připustit, alespoň pro sebe, že má pravdu. Vlastně to bylo perfektní řešení. Jen kdyby nezahrnovalo Harryho Pottera… ale tomu se nedalo pomoci. A mimo to, ten muž zachránil celý kouzelnický svět; jistě dokáže adekvátně soudit koláče. Draco souhlasně přikývl a oznámil Ginny:
"Tak dobře."
"Harry, pomůžeš nám?" zeptala se vesele Ginny.
Potter vypadal opatrně.
"Co budu muset udělat?"
"Jen musíš ochutnat oba koláče a říct nám, který je lepší… pokud tedy všeobecně nemáš radši borůvkový nebo jablečný…" Ginny se zamračila, když si uvědomila potenciální zádrhel.
Potter zavrtěl hlavou.
"Ne, mám rád oba."
Po chvilce váhání jí oznámil:
"Jo, myslím, že to zvládnu. Ale jen v případě, že mě má volba nedostane do problémů."
Pohlédl ke stolu zaplněnému Weasleyovými a Draco celkem nedobrovolně rozuměl, jak se Potter v tuto chvíli cítí.
"Och, nedělej si starosti," řekla Ginny bezstarostně - až příliš bezstarostně, kdyby se někdo Draca ptal - a položila na malý dezertový talířek kousek borůvkového koláče. Draco vzal také jeden z hromady na pultu a nabral kus svého jablečného.

Ginny, zřejmě horlivá, aby byl ten borůvkový ochutnán jako první, pospíchala s talířem ke stolu a položila ho před Pottera. Když Draco vyškrábal několik popadaných kousků jablek z pekáče a položil je na vrch plátku, slyšel Pottera zvolat:
"To je opravdu výborné!"
Jeho slova byla lehce zkomolena, protože měl pusu plnou koláče - což přimělo Draca zděsit se - ale jejich záměr byl dostatečně jasný; Dracův jablečný koláč bude mít co dělat, aby to překonal.

Draco se otočil, vzal opatrně talíř se svým koláčem do obou rukou a snažil se dojít zpátky ke stolu. A pak se všechno zvrtlo. Nějakým způsobem, docela záhadně, se jeho tkaničky u bot zamotaly. Jak se pokusil udělat první krok, Draco byl seslán k zemi obličejem napřed. Koláč vylétl, když Draco napřáhl ruce, aby se bránil rychle se blížícím dveřím.

Draco přistál tvrdě, chvíli jen ležel, popadal dech, a oddaloval tak okamžik, kdy bude muset vstát a čelit lidem v místnosti. Ze všech skupin lidí, před kterými by se chtěl naprosto znemožnit, byla zrovna tahle na posledním místě jeho seznamu. Pomalu se posadil. Jak předpokládal, všichni na něj zírali - Charlie, na druhém konci stolu, dokonce vstal, aby měl lepší výhled. Právě tehdy si Draco všiml, kam jeho koláč přistál.

Weasley si z nosu otřel kousek jablka a přidal ho k hromádce na svém talíři, která už stihla opadat z jeho svetru. Trocha výplně koláče byla stále rozmazaná na jeho tváři, a na rameni měl kus kůrky. Po jeho teď levici dvojčata, rudá potlačovaným smíchem, počínala uvolňovat salvu hlasitého frkání.

Dracova vlastní tvář hořela, ale ne od smíchu, když rozvázal tkaničky a postavil se. Zatímco se snažil rozhodnout, co by mohl teď nejspíš udělat, Potter natáhl svou vidličku a uďobl kousek koláče z kamarádova ramene. Vložil si ho do úst a zamyšleně žvýkal. Oči se mu rozšířily.

"U Merlina, ten je úžasný!"
Vidlička se vrátila k rameni Weasleyho, a tentokrát nabrala kousek kůrky. Teď byly všechny pohledy upřené na Pottera. Když spolkl poslední sousto, rázně přikývl.
"Tenhle - ten jablečný - je nejlepší."
Ginny, která stála za Potterovou židlí, zasténala.
"Harry!" povzdechla si.
Obrátila se k Dracovi a poraženě přiznala:
"Fajn, vypadá to, že jsi vyhrál."
"Díky," zamumlal Draco, ale nadšení z vítězství bylo překonáno touhou být někde - kdekoliv - jinde. Po chvíli se tiše zeptal, tak, aby ho mohla slyšet jen ona:
"Kde je tu záchod?"
Mírně se na něj pousmála:
"Nahoru po schodech a doprava."

Draco přikývl a zamířil po schodech nahoru tak rychle, jak jen to bylo možné, aby ve skutečnosti nevypadal, jako že utíká.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | Web | 16. června 2009 v 7:12 | Reagovat

Super, ten konec... chudák Draco. Koláč letěl a dopadl... ten jablečný je nejlepší.
Nádherně (přeloženo?), super povídečka.

2 Clarissa Clarissa | 16. června 2009 v 13:53 | Reagovat

Jj, jde o překlad. Děkuji za chválu :)

3 mrně mrně | Web | 17. června 2009 v 14:57 | Reagovat

Páni! Paráda! Je skvělý, že zase začínáš víc psát! :)

4 NiCoOlk@ NiCoOlk@ | Web | 23. června 2009 v 17:29 | Reagovat

šmánkote , to je božííí překlad.. moc se to povedlo :D

5 MIREK MIREK | E-mail | 9. srpna 2009 v 22:40 | Reagovat

Nemohu posoudit kvalitu překladu,(neumím anglicky) ale čte se to DOCELA dobře....

6 Ketty .. Ketty .. | 31. srpna 2009 v 20:48 | Reagovat

xDxD Tak to bylo dobrý xDxD

7 Tisara Tisara | Web | 12. října 2009 v 17:00 | Reagovat

Úžasné! Dokonalé! Famozní! Prostě nej!
Prosím přidej další díl!

8 Kaňour Kaňour | 18. února 2010 v 15:55 | Reagovat

Tak co pokračování? Bude? Doufám, že jo

9 Emily Emily | Web | 30. července 2011 v 18:24 | Reagovat

Je to supr povídka, jen prosííím, až přidáš další kapču, jestli to někdy bude, napiš mi na blog. Nebudu to pořád kontrolovat, když je to už dva roky... dík moc

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama