Kapitola třetí

15. června 2009 v 16:06 | Smashed Sunshine, překlad: Clarissa a Jimmi |  Coeur Corrompu
Proklouzni do oka své duše
Nevíš, že bys tak mohla najít
Lepší místo na hraní
Řekla jsi, že jsi tam nikdy nebyla
Ale všechny věci, které jsi viděla
Časem vyblednou
A tak začínám revoluci ze své postele
Protože jsi řekla, že schopnosti, které mám, mi stouply do hlavy
Vyjdi ven, léto je v rozkvětu
Postav se ke krbu
Smaž ten výraz ze své tváře
Protože se ti nikdy nepodaří spálit mé srdce

Oasis - Don't Look Back In Anger



Z místa, kde seděl, viděl, jak se tvář malé červenovlásky mění na tu samou barvu jako její vlasy. To vyvolalo na jeho rtech známý úsměv. Naposledy viděl Virginii Weasleyovou poslední den, který strávil mezi zdmi Bradavic. Na severu začínala bouřka, a on seděl ve Velké síni. Stěny byly ozdobeny zlatě a červeně, známka toho, že Nebelvír zase znovu vyhrál jako kolej s nejvyšším počtem bodů. Ginny, jak ji její přátelé nazývali, seděla s Hermionou Grangerovou u nebelvírského stolu, daleko od něj. Při zběžném pohledu si všiml toho snad nejunuděnějšího výrazu na tváři nejmenší Weasleyové. Vypadala tak vzdáleně od svých přátel okolo sebe, a to ho rozesmálo. Možná nebyla zas tak velkou součástí hvězdného týmu, jak si po celou dobu myslel.

"Co děláš v mém domě," řekla potichu, "a s mojí kočkou?"

Draco Malfoy byl vytržen ze zamyšlení tím nejbojácnějším, avšak nejnebezpečnějším hlasem, který kdy slyšel. Setřásl vzpomínky na minulost a připravil se na cokoliv, co se po něm chystala hodit. Prsty projížděl kožíšek kočky na jeho kolenou a lehce se pousmál.

"Myslel jsem, že ti vrátím tvůj spis," řekl a ukázal na spis ležící na stole.
"A pokud jde o kočku... co ti mám na to říct, Weasleyová? Jsem magnet na zvířata."

V okamžiku, kdy slova opustila jeho ústa, mohl hned vidět záblesk úlevy v jejích očích. Její tělo se uvolnilo, a ona zamumlala kouzlo, které poslalo spis do jejích otevřených rukou. Draco sledoval, jak její prsty pohladily hřbet spisu a její bystré oči hledaly známky manipulace. Rychle ho otevřela a prolétla každou stránku kvůli ztraceným detailům. Draco se spisem nemanipuloval, ale nechtěl jí to říct hned. Výraz soustředění na její tváři ho přinutil přát si, aby byl on sám tou věcí, které věnuje tolik času. Znovu se otřásl. Nebylo to nic víc než osamělost, která z něj promlouvala.

"Netrap svou malou střapatou hlavičku, Weasleyová. Nepatlal jsem se s tvým malým spisem," pronesl nakonec pomalu.
"Starý známý Malfoy, bereš si věci, které ti nepatří," řekla Ginny škodolibě.
"Neměl jsi žádné právo přijít do mého domu bez mého souhlasu! Víš, do jakých potíží jsi mě dostal?! Víš?! Mohla jsem ztratit práci a..."

Draco hbitě odehnal kočku pryč, a jako kapalina se přesunul přímo před ni. Její nepřetržité blábolení mu začalo jít na nervy. Uplynula už nějaká doba, kdy měl naposledy společnost, a tohle všechno bylo na něj příliš. Položil jí prst na rty, a tak se mu podařilo umlčet její mumlání. Výraz šoku nad jeho výpadem stačil, aby se na okamžik zasmál.

"Podívej, Weasleyová. Musel jsem vidět ten spis, abych věděl, co víš! Nemůžu přece zakrýt stopy, aniž bych věděl, které z nich zakrýt, nebo snad můžu?" řekl jemně a klidně.

Z toho, co se naučil o Ginny, věděl, že ona není z těch, se kterými si může zahrávat. Pomalu přesunul svůj prst z jejích rtů, aby obkreslil elegantní křivku její čelisti.

"Také bych měl malou prosbu na tebe a tvé... přátele."

Z místa, kde stál, si uvědomoval, že se v její momentální pozici necítí moc pohodlně. Sklouzával prsty dolů po jejím krku a upřeně je sledoval. Takhle blízko dívky už nebyl nějakou dobu, která mu připadala jako roky. Umřít znamenalo změnit spoustu věcí v jeho životě. Jednou z nich bylo uvěznit v sobě Malfoye. Muž, který předstíral, že je posledních deset měsíců, byl samotář, který se vyhýbal jakémukoliv lidskému doteku a žil jako poustevník. Dracovi se to takhle líbilo; znamenalo to, že se nikdo nepřiblíží natolik, aby zjistil, kdo nebo co ve skutečnosti je. Teď ale mohl být Dracem Mafoyem a bylo mu to jedno. Weasleyová už věděla kým a čím je, a tak nějak to ten prožitek dělalo ještě cennějším. Teď ze sebe mohl vypustit všechnu tu jízlivost, kterou před ostatními zadržoval.

"Jakou prosbu?"
Ostře se na ni podíval a stáhl svou ruku, když si vzpomenul, za jakým účelem sem v první řadě přišel.
"Nechte ten případ být, Weasleyová. Nechte mrtvé odpočívat v pokoji."
"S touhle teorií mám jeden problém," zamumlala Ginny strnule.
"Ty nejsi mrtvý, Malfoyi."
"Pro svět jsem. Draco Malfoy je mrtvý," odsekl, "a tak to zůstane."

Pohled na drobnou ženu stojící před ním ho překvapil. Virginia Wasleyová vypadala po jeho slovech skutečně šokovaně. Lehce jí poklesla čelist a čelo se jí nakrčilo zamračením. Její oči zobrazovaly všechny otázky, které se jí honily hlavou. Draco se na ni na okamžik upřeně zadíval, jeho tvář zbavená jakékoliv emoce, kterou cítil. Něco na ní ho nutilo říct jí všechno. Zahnal toto nutkání a pokračoval se svým plánem zastrašování.

"Ten kus papíru existuje z nějakého důvodu, víš. Zabezpečuje, abych mohl chránit lidi, na kterých mi nejvíc záleží, a nemám v plánu dovolit něčemu nebo někomu to ohrozit. Muž, kterého hledáš, je mrtvý. Řekni to svým přátelům, kteří se odvažují nazývat bystrozory," řekl pevně a ujistil se, že je jeho výšková převaha vůči ní očividná.

"A proč," opáčila naštvaně a udělala krok vpřed, "bych měla udělat něco takového pro zmetka, jako jsi ty?" Prst zabodla do jeho hrudi.

Draco ji instinktivně popadl za zápěstí a pevně ho stiskl. Jeho prsty se zabodly do jemné pokožky, která ležela v jeho sevřené ruce. Když se jí podíval do očí, uviděl záblesk bolesti, který přelétl přes její tvář, a okamžitě pocítil vinu. Naposledy jí pro efekt zkroutil ruku, pustil ji, a ona si ji okamžitě přiložila k hrudi.

"Nikdy," začal hrozivě, "se mě už nedotýkej, Weasleyová. Vím víc, než ty kdy můžeš pochopit."
"Budu si dělat, co chci, Malfoyi. Tohle je můj dům a já se nenechám utiskovat nějakým přerostlým šestiletým děckem," vykřikla nejistě.

Draco zavrčel, uchopil Ginny za ramena a hrubě ji přitlačil ke stěně. Ujistil se, že jí moc neubližuje a ďábelsky se na ni usmál:
"Varoval jsem tě, Weasleyová. Víš, jak je to dlouho, co jsem byl..."

Přerušilo ho tlumené zavzlykání, které jí uniklo ze rtů. Vlna zaplavila jeho tělo. Měl v úmyslu ji jen trochu vystrašit, dát jí najevo, kdo tu má převahu. Teď si ale nemohl pomoci a cítil, že toho je na ni moc. Nakonec to nebyla její chyba, že ta zatracená Grangerová a Weasley po něm šli. Napadlo ho něco jiného.

"Podívej, Weasleyová, jsem ochotný nechat tě být za jedné podmínky."
"Jaké?" zeptala se potichu Ginny, její oči probodávaly jeho vlastní.
"Pomůžu ti najít mě..." pronesl Draco vzdáleně, zatímco se mu v hlavě začal formovat plán.
"Cože?!" zopakovala hlasem nasáklým překvapením.
"Můžeš mi pomoct dokázat mou nevinu," řekl a podíval se jí do očí.
"Můžeš mi pomoct zachránit ty, které mám rád... Ano..."
"Nemůžu to udělat..." začala Ginny.
"Oh, ale můžeš. Ačkoliv mi budeš muset začít věřit," jeho hlas zjemněl a jeho tvář se dostala blíž k té její.
"Jsem nevinný, Weasleyová."
"Nevinný v čem?"

Draco stáhl ruce z jejích ramen a natočil ji k sobě. Ministerstvo ho, než "zemřel", sledovalo až příliš důkladně. Jeho vlastní paranoia narostla do obrovských rozměrů. Už se víc nedokázal procházet po ulicích kouzelnického světa. Místo toho byl přinucen žít v úkrytu, a dokonce ani to nestačilo. Ne, musel se s tím vypořádat sám. Byl to jediný způsob, jak osvobodit jeho matku od následků jeho činů. Sepsal svou závěť, podplatil lékaře, aby mu pomohl předstírat smrt. Vše, co se odehrálo poté, pro něj bylo jako velmi dlouhý let na koštěti.

"Haló? Země volá Malfoye...?"
Několikrát zamrkal a vrátil se zpátky na zem.
"Musím jít. Vrátím se, až přijdu na něco, co by ti mohlo pomoct."

Pomalu vykročil dopředu, ale byl okamžitě zastavený její rukou, která ho uchopila za paži. Když se otočil a pohlédl na ni, uviděl strach. Byla vystrašená, a on ji za to nevinil. Bylo toho hodně, co spis neprozrazoval. Bylo jeho naprostou chybou vůbec si myslet, že někdy bude moct být vlastním pánem. Stín jeho otce ho ujišťoval, že se tak nikdy nestane.

"Proč bych ti měla věřit?" zeptala se jemně Ginny.
"Prostě budeš muset, Weasleyová," odpověděl a skoro instinktivně se sehnul a políbil ji lehce na rty.

Když se Ginny druhého dne podívala na malé hodiny na jejím stole, povzdechla si. Už uplynuly hodiny od doby, kdy naposledy někdo vešel do kanceláře a ona nevěděla, jak pokračovat. To, že Draco vtrhl do jejího domu, také moc nepomohlo. Jakmile odešel, ujistila se, že jsou na jejím domě pokladená ta nejsilnější kouzla, které dokázala najít. Ani to nezajistilo spokojenější spánek. Jen co zavřela oči, vždycky něco zaslchla a její nervy byly napjaté k prasknutí. V situacích, jako byla tahle, si často přála, aby byla mocný bystrozor, který se dokáže ubránit lidem jako on. Zazívala, opřela se do křesla a vyložila si nohy na stůl.

A pak ten polibek.

Zastihl ji nepřipravenou, ale něco na něm se zdálo být správné. Okamžitě ten pocit setřásla. Zatraceně, za žádnou cenu si nepřizná, že z toho zážitku měla potěšení. Tehdy se jí oči se zachvěním zavřely, a ona se ponořila do krátkého, ale hřejivého polibku. Když oči znovu otevřela, byla sama.

Ze rtů jí unikl povzdech, bezcílně poklepávala nohou o dřevěné obložení stolu. Dívala se na rodinné obrázky, které poskakovaly na stole. Pousmála se; alespoň měla rodinu, kdo potřeboval muže? Přemýšlet o takovéhle věci normálně přinutilo její mysl zabloudit k Harrymu. To, jak voněl, způsob, jakým se jí dotýkal, jeho citlivá místa, a vlastně všechno, co se ho týkalo. Ale teď její mysl bloudila pouze k polibku, jenž sdílela s mužem, kterého pomáhala dopadnout.

"Ginny?"
Hlava jí vystřelila vzhůru, když se podívala ke dveřím. Známá tvář nakukovala zpoza rohu a ona měla pocit, že se jí právě obrátil žaludek vzhůru nohama.

"Hermiona a Ron jsou pryč, Harry. Nejspíš je najdeš v tréninkové oblasti," řekla ostře a předstírala, že má hodně práce.
"Nehledal jsem je," pronesl Harry váhavým hlasem a vstoupil do místnosti.
"A koho tedy hledáš?" odsekla Ginny a snažila se na něj nedívat.
Právě teď bylo těžké být s ním v jedné místnosti, aniž by ho chtěla uškrtit.
"Nebuď bláhová, Gin," řekl jemně, když přišel až k místu, kde seděla.
"Neodpověděla jsi mi na dopisy. Dělal jsem si o tebe starosti."
"Harry, rozešel ses se mnou!"
"To neznamená, že se přestanu starat, vždyť víš, že jsem měl dobré důvody," odpověděl téměř šeptem.
"DOBRÉ DŮVODY?"

Ginny vyskočila z křesla a vykročila k otevřeným dveřím.
"Odejdi, Harry, dřív než tě vyhodím."
"Ne," opáčil a zkřížil si ruce na hrudi.
"Hermiona mi řekla, co se včera v noci stalo a já mám obavy o tvou bezpečnost, Gin."
"Varuji tě, Harry. Pokud odtud neodejdeš hned..."
"A jak jsem ti řekl já, nehnu se odtud, dokud si nepromluvíme o tom, co se stalo. Vím, že jsem ti ublížil, ale za pár dní odjíždím a nemohu odjet s vědomím, že mě nenávidíš. Prosím, Gin?"
"Nevidíš," Ginny se snažila potlačit slzy, které se jí začaly vytvářet, "že mám hodně práce, Harry? Právě teď tohle vůbec nepotřebuji."
Harry mlčky přikývl a jeho oči se upřely do jejích.
"Přijdu se na tebe zítra podívat. Možná pak budeš v mnohem... přátelštější náladě."

S těmito slovy se přemístil pryč a zanechal Ginny stát samotnou v kanceláři, která se najednou zdála být příliš velká. Pomalu se sesypala, ztěžka se opřela o stěnu, klesla k zemi a nechala slzy znovu propuknout.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | Web | 15. června 2009 v 18:13 | Reagovat

Super povídka.

2 GaBrIeLQa GaBrIeLQa | 15. června 2009 v 20:19 | Reagovat

JJ supa

3 NiCoOlk@ NiCoOlk@ | 23. června 2009 v 17:10 | Reagovat

To je krásný .. jen tak dál holky :D

4 Jimmi Jimmi | 3. srpna 2009 v 14:43 | Reagovat

Clarissa, zlatíčko, ďalšie tri kapitoly sú na tebe a stále nič. Nemám vo zvyku mať tak dlho rozpreloženú poviedky. Môžeš sa mi ozvať, čo je s tebou? Dík.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama