11. kapitola - Obraceč času

30. srpna 2011 v 4:21 | Clarissa |  Příliš málo času
Hermiona bezcílně bloumala po bradavických chodbách. Toho dne se po dlouhé době slunce rozhodlo ukázat svou tvář, a tak byla většina studentů venku. Bylo středeční odpoledne a ona neměla co dělat. Severus byl plně zaměstnaný pokročilými lektvary a Lily s Jamesem randili u jezera. Hermiona se při pomyšlení na Lily zachvěla. I když Severus jí i Remusovi tehdy ve třídě vymazal paměť, pořád věděli, z jaké doby Hermiona vlastně pochází. Proto se Hermiona vyhýbala Lily jak čert kříži. I když se jejich setkání odehrálo už před delší dobou, Hermiona měla pořád strach, že prozradí víc, než by chtěla.


Ten obrovský balvan plný tajemství ji pěkně tížil na srdci. K jejímu překvapení našla zpovědnici snad v tom nejméně pravděpodobném člověku. Narcisse. Od té osudné noci, kdy ji Narcissa slyšela mluvit ze spaní, už uplynulo několik měsíců. Po jejich rozhovoru se jedna druhé chvíli trapně vyhýbaly, ale postupem času si k sobě našly cestu. Narcissa nevyzvídala. Právě naopak. Jako by o budoucnosti vůbec nechtěla přemýšlet. Ale nakonec to nevydržela a začala se vyptávat. Dlouhé hodiny spolu mluvily o Dracovi. A nejen o něm. Měly spolu tolik společného. Hermiona byla nadšená, když zjistila, že Narcissa sdílí její lásku pro knihy. Dokázaly o nich diskutovat donekonečna. Severus se pokaždé jen shovívavě pousmál, když je našel u jejich oblíbeného stolu v knihovně.

Severus. Její Severus. Pořád tomu nemohla uvěřit. Ten všemi neoblíbený profesor lektvarů si našel cestu do jejího srdce a nehodlal odejít. Jejich vztah se den po dni prohluboval; ty tam byly ty nevinné ukradené polibky. Kdykoliv ji Severus políbil, vzplanula v ní neuvěřitelná vášeň. Už jim nestačily jen dny, teď spolu trávili i noci. Hermiona se při vzpomínce na jejich první milování začervenala. Nikdy by ji nenapadlo, že bude Komnatu nejvyšší potřeby využívat takovýmhle způsobem.

Byla tehdy hrozně nervózní, ale jakmile se jí Severus zeptal, jestli je opravdu připravená, všechno z ní opadlo. Svět kolem ní se rozplynul a zbyli jen oni dva. A lahvička lektvaru proti početí. I když to Severus pokaždé popřel, Hermiona budoucího Mistra lektvarů podezřívala, že ji s sebou nosil už dlouho; jen pro případ.

Hermiona zahnula za roh a ocitla se před Brumbálovou pracovnou. Její kroky sem poslední dobou vedly docela často, minimálně jednou týdně. Zůstala stát před dveřmi a na mysli jí vytanul jejich rozhovor z toho týdne, kdy se usmířila se Severusem.

"Slečno Grangerová," přivítal ji Brumbál s úsměvem.
"Jsem rád, že jste přišla. Posaďte se," pokynul na protější židli.
Hermiona se usadila a pohlédla Brumbálovi do očí.
"O čem jste se mnou chtěl mluvit, pane profesore?"
Brumbál se na ni dlouze beze slova zadíval, a pak sáhl do přihrádky stolu, chvíli se v ní přehraboval, a nakonec položil na stůl její obraceč času.
Hermiona ztěžka polkla. Ne. Prosím, ne. Ještě nemůže být čas. Ještě nemůže být po všem.
"Nechal jsem tento obraceč času důkladně prozkoumat," pronesl Brumbál zamyšleně.
Hermiona na něj zmateně pohlédla.
"Je s ním snad něco v nepořádku?" zeptala se nervózně.
Brumbál položil obraceč na stůl.
"Když vás sem Minerva z budoucnosti posílala, řekla vám, kdy přesně se vrátíte?"
Hermiona se zamračila.
"Hmmm... Ne, vlastně ne."
Hermiona polkla. Nechápala, jak mohla být tak pitomá a nezeptat se na tak zásadní věc. Brumbál se opřel o stůl a sepnul ruce.
"Jen klid, slečno Grangerová. Zhluboka se nadechněte a zkuste si vzpomenout. Co přesně vám Minerva o vašem návratu řekla?"
Hermiona svraštila čelo a snažila se vybavit si rozhovor s ředitelkou. V duchu si ho přehrávala pořád dokola, až náhle zalapala po dechu. Zaryla prsty do desky stolu tak, že jí zbělely klouby.
"V ten správný okamžik," zašeptala.
Brumbál překvapeně nadzvedl obočí.
"Prosím?"
"V ten správný okamžik," zopakovala Hermiona nahlas.
"A až se v ten správný okamžik vrátíte, doufejme, že všechno bude jinak."
Brumbálovi i přes jeho vážný výraz zajiskřily oči.
"Ach, ta Minerva. Mohlo mi být jasné, že nic neudělá tou jednodušší cestou."
Hermiona k němu pozvedla hlavu.
"Promiňte, pane profesore, ale nějak to nechápu."
Brumbál se pousmál a přisunul k ní obraceč.
"Zkuste s ním otočit."
"Cože?" vyhrkla Hermiona.
"Dejme tomu... jednu hodinu do budoucnosti. Jen do toho."
Hermiona to pořád nechápala, ale poslechla ho a otočila obracečem. Nic se nestalo. Zmateně na Brumbála pohlédla.
"A teď jednu hodinu do minulosti."
Hermiona znovu otočila obracečem. Nic. Pomalu jí docházelo, co se jí Brumbál snažil naznačit.
"Takže fungoval jen pro mou cestu sem," vydechla.
Profesor přikývnul.
"Ale jak se tedy dostanu zpátky?"
Brumbál si promnul vousy.
"Domnívám se, že Minerva na vás seslala nějaké kouzlo, které vám návrat umožní. Bohužel nedokážu zjistit jaké. Jistě víte, že kouzla se neustále vyvíjejí a objevují se nová. Tohle kouzlo muselo být nesmírně složité."
Hermiona mlčky přikývla. Pak se zeptala: "Jak poznám, kdy se vrátit?"
Brumbál jí pohlédl do očí a Hermioně byla odpověď v tu ránu jasná."
"V ten správný okamžik."


Hermiona se zamyšleně dívala na dveře Brumbálovy pracovny. Ne, dnes se necítila na další konverzaci. Otočila se a zamířila zpátky, když náhle do někoho vrazila.
"Remusi," vydechla.
"Ahoj," pousmál se Remus.
Hermiona ho chtěla obejít, ale Remus ji chytil za ruku a zastavil ji.
"Podívej, já chápu, že se s námi nechceš bavit o budoucnosti. Máš strach, že řekneš víc, než bys měla. Ale to neznamená, že se s námi nemůžeš bavit vůbec."
Hermiona mlčela a dívala se do země. Remus natáhl ruku a prstem jí pozvedl bradu tak, aby na něj viděla.
"Slibuju ti, že se na nic nebudu ptát. Přísahám. Co kdybychom se šli projít? Venku je nádherně."
Hermiona už už chtěla odmítnout, ale nakonec si to rozmyslela a přikývla. Nakonec svého rozhodnutí nelitovala. Remus byl skvělý společník. Stejně jako za dvacet let, i teď měl schopnost rozpoznat, kdy se člověk cítí nepříjemně a okamžitě změnit téma hovoru. Pomalu společně došli až k jezeru, kde seděli v objetí James a Lily. Hermiona se zarazila a Remus si toho okamžitě všiml. Položil jí ruku na rameno.
"Lily to chápe stejně jako já. Jen jsi jí nedala příležitost. Považuje tě za dobrou přítelkyni, i když se teď spolu nebavíte. Dej jí šanci. Lidé občas dokážou překvapit," mrkl na ni.
Hermiona se zhluboka nadechla a přikývla. Remus na ně zavolal a James a Lily se otočili. James se na Hermionu zářivě usmál a ona znovu přemýšlela nad tím, jak moc mu byl Harry podobný. Až na oči, ty zdědil po Lily. Oči, které právě na Hermionu upřeně hleděly.
"Ahoj," pozdravila potichu Hermiona.
"Ahoj," vrátila jí pozdrav Lily.
Chvíli se na Hermionu mlčky dívala, a pak se jí nepatrně nadzvedly koutky úst. James a Remus si vyměnili pobavený pohled.
"Dámy, je nám moc líto, že vás musíme opustit, ale já musím jít dokončit domácí úkol na Přeměňování a tady James mi slíbil, že mi s tím pomůže," usmál se na ně Remus a šťouchl do svého nechápavého kamaráda.
"Cože? Jo, úkol... Přeměňování... jasně," vykoktal James a zvedl se ze země.

Hermiona se dívala za odcházející dvojicí a zakroutila hlavou.
"Odkdy James pomáhá Removi s úkoly?"
Lily vyprskla smíchy a Hermiona se k ní přidala.
"Chyběla jsi mi," řekla Lily, když se konečně uklidnily.
"Ty mně taky," zašeptala Hermiona.
Lily přikývla a natáhla se na trávu. Hermiona následovala jejího příkladu. Ležely beze slova hodnou dobu a pozorovaly oblohu, když v trávě za nimi zašustily něčí kroky. Lily se podepřela rukama a otočila hlavu, aby zjistila, kdo to je.
"Ahoj Petře," pozdravila příchozího.
V Hermioně by se krve nedořezal. Vystřelila do sedu.
"Ahoj Lily, ahoj Hermiono," pozdravil je Petr.
"Neviděli jste Jamese?"
"Šel s Remusem do knihovny, ale pochybuju, že ho tam najdeš," odpověděla Lily.
"Do knihovny?" zavrtěl Petr nevěřícně hlavou.
Lily se zasmála.
"Taky tomu nevěřím."
Petr se rychle rozloučil a zamířil k hradu. Hermiona ho sledovala, až dokud se jeho postava neztratila z dohledu. Pak se obrátila k Lily.
"Co tu dělal tak sám?" zeptala se jí nenápadně.
"Myslela jsem, že on, Remus, James a Sirius jsou nerozlučná čtyřka."
"Taky že jo. Teda aspoň jsem si to myslela. Poslední dobou se Petr se Siriusem dost hádají, tak se pověsil na Jamese. Jsou teď spolu skoro pořád."
Hermionu zamrazilo.
"A kde se tu vůbec vzal?"
"Nejspíš ze Zapovězeného lesa. Kluci tam chodí dost často, však je znáš. I když mě překvapuje, že tam šel Petr sám. Většinou je dost bojácný."
"To bych řekla," zamumlala Hermiona.
"Promiň, nerozuměla jsem ti. Co jsi říkala?" zeptala se Lily.
"Nic důležitého," odpověděla Hermiona a znovu se natáhla.
"Dneska je krásně, viď?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama