Kapitola devátá - Jak je tomu už od nepaměti, matky mají vždycky pravdu

27. srpna 2011 v 2:16 | dream_catcher, překlad: Clarissa |  Když prsten padne
Když už uplynulo deset minut a Draco se stále nevracel, Ginny se rozhodla, že se půjde podívat, jestli náhodou nezemřel. Jakmile vystoupala po schodech, všimla si, že dveře koupelny jsou pořád zavřené.
Jemně na ně zaklepala.
"Můžu jít dál?"


"Je to tvůj dům," ozvala se trpká odpověď. Ginny opatrně otevřela dveře a našla Draca sedět na zakrytém záchodě, tvář si zakrýval rukama. Když vešla do koupelny a zavřela za sebou dveře, Draco vzhlédl.
"Nejde to moc dobře, co?" zeptal se s hořkým úsměvem.

Ginny mu úsměv vrátila: "No, řekněme, že takhle jsem si to zrovna nepředstavovala."

Draco protočil oči v sloup a vstal. "Prosím tě, zabij mě hned," přikázal jí vážně.

Ginny pokrčila rameny a sáhla po hůlce, ale s rukou na kapse svetru se zarazila.
"Možná přijdeme na lepší řešení. Přece jen jsi mi trochu přirostl k srdci," přiznala, "zabít tě už není tak lákavé jako kdysi."

"Zřejmě to mám brát jako kompliment," odvětil Draco suše.

Ginny znovu pokrčila rameny.
"Přeber si to, jak chceš."
Nemohla si pomoct a usmála se. Opřela se o zavřené dveře. Před ní, na protější zdi, bylo umyvadlo a vedle něj záchod. Po její levé ruce byla malá sprcha. Miniaturní koupelna, kterou kdysi sdílela s Ronem, teď sloužila pro návštěvy rodinných příslušníků a hostů.

Po dlouhém mlčení se Draco náhle zeptal: "Takže Potter vás navštěvuje často?"

"Ani ne. Většinou má plno práce jako bystrozor, stejně tak Ron. Jednou za čas, když má volno, se zastaví - obvykle na večeři nebo aby mu mamka zašila oblečení."
Zvědavě Draca sledovala, snažila se zjistit, o čem přemýšlí. Došlo jí, že kluci během Dracova pobytu na Grimmauldově náměstí dosáhli jakéhosi příměří, protože ani jeden z nich nebyl po smrti, ale bylo jí jasné, že tu je pořád nepřátelskost.

"Och."
Draco prstem přejížděl po okraji umyvadla.
"Takže vy dva... chci říct... vy jste kdysi... že jo?"

Ginny chvilku trvalo, než tu zkomolenou otázku rozluštila. Když se jí to podařilo, okamžitě se, téměř bez sarkasmu, rozesmála.
"Pravděpodobně jsme měli ten nejkratší vztah na světě. Nesnesl pomyšlení, že bych se mohla zranit, a já zas nemohla zůstat jen tak nečinně sedět na zadku. Ani po válce nemohl přestat být... sebou. A bystrozorský trénink mu zabíral všechen čas. Teď jsme jen kamarádi a já zjistila, že je to tak nejlepší."

Draco hned neodpověděl, ale vypadalo to, že se jeho nálada zlepšila. Jemně šťouchal do fialového mýdla na okraji umyvadla, tvář se mu rozjasnila. Konečně odpověděl: "Musím přiznat, že i když téměř ve všem s Potterem nesouhlasím, má opravdu dobrý vkus na koláče."

"Teď kvůli tomu budeš nesnesitelný, že jo?"
Šlo spíš o prohlášení než o otázku.

Draco se ušklíbl: "Nedělej si starosti, jsem si jistý, že to přežiješ ve zdraví."

"Měla jsem tě vzít za slovo a zabít tě!"
"Ale no tak," pokýval na ni Draco blahosklonně prstem, "vždyť to nemyslíš vážně. Nezapomeň, přirostl jsem ti k srdci. Ty víš, že bych ti chyběl."

Já věděla, že toho budu litovat. Ginny si dramaticky povzdechla.
"Zřejmě by se našel důvod, proč tě nezabíjet... Musela bych ti jít na pohřeb."
Smutně potřásla hlavou.

Draco se rozohnil.
"Nemůžu tomu uvěřit. Jak je možné, že se ti nechce jít na můj pohřeb? Byla by to společenská událost roku! A moc dobře víš, že bych vypadal zatraceně dobře i po smrti."

Ginny zalapala po dechu: "Ty jsi ale náfuka!"

"Je to nafoukanost, když je to pravda? A tohle je snad ta nejmenší sprcha, kterou jsem kdy viděl."

Ginny chvilku trvalo, než se přizpůsobila náhlé změně tématu.
"Cože?"

Draco se vmáčkl mezi Ginny a umyvadlo.
"Tahle sprcha je miniaturní! Předtím jsem si toho nevšiml, ale," překročil vyvýšenou hranu sprchy a postavil se dovnitř, "jen stěží se tu dá otočit."
Draco zatáhl květovaný igelitový závěs.
"Doufám, že nikdo z vaší rodiny netrpí klaustrofobií!"

Ginny otráveně a nevěřícně zakroutila hlavou. Tak příjemně předtím konverzovali a on to prostě musí svým objevem Nejmenší sprchy na světě zničit.
"Nebuď směšný!"
Ginny hbitě přistoupila k zataženému závěsu a znovu ho roztáhla.
"Tady je spousta-"
Odmlčela se, když si všimla, že si jí Draco vůbec nevšímá; měl plno práce s očicháváním lahvičky, která ležela na poličce se šampóny.
"Co to u Merlina děláš?" dožadovala se vysvětlení.

S lahvičkou v ruce se k ní otočil.
"Tvůj šampón úžasně voní!"

"Ukaž mi to."
Ginny překročila okraj sprchy. Nevzpomínala si, že by tu nechala nějaký šampón, když tu naposledy zůstala přes noc. Jakmile Dracovi lahvičku sebrala, zahihňala se. S prohnaným úsměvem vzhlédla k Dracovi.
"Opravdu voní tak hezky?"

Draco si vzal lahvičku zpátky a odpověděl: "Jo, úžasně."

Ginny se znovu zahihňala.
"No," začala a v očích jí plálo veselí, "to je od tebe opravdu hezké, ale bohužel to není můj šampón. Je Ronův."

Draco přidušeně vykřikl a odhodil lahvičku na druhý konec koupelny, jako by to bylo něco štítivého.
"Fuj! Fuj! Fuj!"
Rychle si otřásl ruce, v bledé tváři se mu zračilo znechucení.

Ginnino hihňání se změnilo v hurónský smích.
"Buď si jistý - " dusila se, "že řeknu Ronovi - " zachrochtala, "jak hezky podle tebe voní."
Poplácala - nebo spíš praštila - Draca několikrát do hrudníku, zatímco slzela smíchy.

"Měl bych tě hned zabít," zavrčel Draco a otřel si ruku, ve které předtím držel lahvičku se šampónem, do rukávu Ginina svetru.
Očividně se snažil odstranit všechny vši, se kterými mohl přijít do kontaktu.
"Pak bys neměla čas o tom někomu říct."

Ginny nad sebou pomalu znovu získala kontrolu a zakroutila hlavou.
"Neboj, neřeknu to živé duši." Pak se odmlčela. "Ale něco tě to bude stát," usmála se ďábelsky.
Draco se zamračil.
Ginny pokračovala: "Co takhle ta kolekce kanonýrských dresů, o které jsi mluvil? Nebo třeba - "
Náhle se odmlčela, když jí došlo, že ruka, kterou si o ni Draco otíral, nikdy neopustila její paži. Zahleděla se na ni, a pak zase na Draca. Její ruce byly také pořád na Dracově hrudi, od chvíle, kdy ho během záchvatu smíchu plácala.

Sprcha se náhle zdála být opravdu malá.
Draco měl pravdu! křičela její mysl. Tohle je ta nejmenší sprcha na světě! Jak je možné, že jsem si toho předtím nevšimla? Co si mamka s tátou mysleli, když vybudovali takhle malou sprchu? Očividně nepočítali s takovouhle situací!

Byl moc blízko, dostatečně blízko, aby to Ginny znejistilo. Zdálo se jí to, nebo byl Draco čím dál blíž? Jeho výraz byl náhle zvláštně nevýrazný a nečitelný.
To není dobré, pomyslela si zoufale. To vážně není dobré. Ale i tak s tím nic nedělala. Najednou si byla jistá, že si s ní nepohrává jen její představivost; opravdu stáli blíž u sebe. Ginny zavřela oči. Někdo zaklepal na dveře koupelny.

Ginny překvapeně uskočila a narazila si hlavu o stěnu sprchy. Draco udělal to samé, hlavou praštil do poličky na šampóny.
U Merlina! "Co?!" zařvala vztekle Ginny. Ze všech možných okamžiků si někdo musel zatraceně vybrat...

"Ginny, drahoušku, to jsem já," ozval se matčin hlas.
"Můžu dál?"

Ne! vykřikla v duchu Ginny.
"Hned to bude, mami!"
Očima se odlepila od dveří a pohlédla Dracovi do tváře. Jeho oči byly doširoka rozevřené, předpokládala, že v panickém záchvatu - téměř identickém s tím, co právě cítila - a rukou si masíroval hlavu. Ginny na něj beze slova zírala.
Sakra! Málem jsem - na to teď není čas! přerušila proud myšlenek její rozumnější část. Teď máš větší problém.

"Ginny?" znovu zvolala matka.
"Je všechno v pořádku?"

"Jo, všechno je fajn!" zařvala Ginny.
Vypotácela se ze sprchy a zasyčela na Draca: "Zůstaň tady!" Pak zatáhla sprchový závěs.

Otevřela dveře koupelny a nahodila úsměv. Její matka stála ve dveřích, ve tváři ustaraný výraz.
"Našla jsi Draca, zlatíčko?"

"Eh, jo... jo, našla jsem ho," odpověděla Ginny.
"Poslala jsem ho zpátky do obýváku po zadním schodišti."
Postavila se do dveří a snažila se svou matku odradit od vstupu.

Matku to ale neodradilo.
"Ginny, můžu dovnitř?"
Ginny rozechvěle ustoupila a její matka vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře.
"Je mi hrozně líto, co se stalo s těmi tkaničkami," potřásla Molly hlavou tak, že se jí roztančilo několik pramínků vlasů.
"Řekla jsem chlapcům, ať se chovají slušně - dala jsem jim pěknou lekci - než přijel, a oni si klidně udělají něco tak dětinského!" Molly si rozzuřeně odfrkla.
"A za žádnou cenu jsem z nich nedostala, který z nich to udělal. Všichni to neústupně popřeli; jako by se ty tkaničky svázaly samy!"

"Nedělej si s tím starosti, mami," řekla Ginny přezíravě a v duchu matku nutila k ústupu.
Pořád doufala, že se tahle situace nerozroste do svého nehorázně potupného potenciálu.

Molly na sebe pohlédla do zrcadla, které viselo nad umyvadlem, a začala zlehka naléhat: "Co přesně se odehrává mezi tebou a Dracem?"

Veškerá naděj, kterou Ginny v sobě chovala, se rozplynula. Cítila, že jí rudnou tváře.
"Nic, mami," odpověděla rozhodně a střelila pohledem ke sprše.
Závěs se naštěstí ani nepohnul.
Zatím nic, našeptával jí nějaký hlásek v hlavě. Sklapni! poručila ta logičtější a kontrolovatelnější část jejího mozku.

Molly, která se stále prohlížela v zrcadle a urovnávala si vlasy, zašeptala: "Ginny, buď k sobě upřímná. Vždyť víš, že jsem tvé vztahy vždy podporovala, to se teď nezmění."

"Já jsem upřímná! Jakmile se toho prstenu zbavím, pravděpodobně už ho nikdy neuvidím."
Z nějakého neznámého důvodu se po jí po tomto prohlášení nepohodlně sevřel žaludek.

Molly se k ní obrátila s něžným úsměvem ve tváři.
"Ale je to to, co si přeješ?"

Ginny otevřela ústa, aby odpověděla, ale nevydala ze sebe ani hlásku. Je to to, co si přeju? Už nikdy Draca nevidět? Sevřený žaludek se jí obrátil naruby.
"Nejspíš ne," zašeptala nejistě a zkrabatila čelo.
Molly se usmála. Ginny pokračovala, tentokrát s větší sebejistotou: "Chci říct... je to nesnesitelný fracek..."
Znovu pohlédla na sprchový závěs a vybavila si Dracova slova: "Ale dá se to ve zdraví přežít."

"Jen když budeš šťastná, zlatíčko."
Molly si po chvíli povzdechla: "Asi bych se měla radši vrátit do kuchyně. Vyřiď Dracovi, že teď budeme mít koláč, pokud by se k nám chtěl připojit, ano?"

Ginny přikývla. "Vyřídím."

Molly poplácala ginny po paži, vyšla z koupelny a zavřela za sebou dveře. Jakmile její kroky odezněly, Ginny zašeptala: "Už můžeš vylézt."
Zaslechla za sebou šustění závěsu.

Draco si odkašlal.
"No... to bylo trapné."

K jejímu vlastnímu překvapení se Ginny rozesmála. Obrátila se k Dracovi a rozpřáhla bezradně ruce. Draco, který zatím vylezl ze sprchy - tváře zrůžovělé - se také rozesmál.
"Moc se omlouvám," řekla mu Ginny, potřásla hlavou a hořce se pousmála.
Nebyla si jistá, proč se vlastně omlouvá, ale připadalo jí to správné.

Draco pokrčil rameny.
"Už jsem zažil divnější věci."

Ginny nevěřícně nadzvedla obočí.
"Divnější než schovávání se ve sprše, zatímco se něčí matka snaží diskutovat o vašem "vztahu"?"
Prsty naznačila uvozovky kolem "vztahu". Pak dodala: "Poté, co jsi byl donucen strávit večer s lidmi, před kterými bys nejradši utekl... nebo je zabil?"

Draco to na okamžik zvážil, než odpověděl: "Jednou jsem omylem načapal Snapea ve sprše, když zůstal přes noc v našem panství."
Ginny v úděsu otevřela ústa.
"Zpíval si."

Ginny náhle pocítila touhu použít na sebe Obliviate, jen aby zničila obrázek, který se jí právě vynořil v hlavě.
"Pro Merlina! Už se nedivím, proč jsi zralý na psychiatra!"

"Škoda, že ty nemáš žádnou výmluvu," poškádlil ji.
Poté už vážně dodal: "Ale tohle se rozhodně řadí mezi doživotně odstrašující situace výš než cokoliv, co se odehrálo dnes večer. Většina tvé rodiny není tak špatná."

"Ale nevypadá to, že by ses zrovna bavil," podotkla Ginny s pokřiveným úsměvem.

"Bylo to peklo, samozřejmě..." souhlasil Draco.
"Ale... jak bych to vysvětlil... být s tvou rodinou je jako letět ve spirále střemhlav pro zlatonku: nejdřív jsi opravdu nervózní, ale víš, že to musíš udělat. Pak letíš, točí se ti hlava a je ti nevolno, jenže když je po všem, pomyslíš si: "To nebylo tak hrozné. Možná to někdy udělám znovu."."

Ginny znovu nadzvedla obočí a její hlas zněl až moc nevinně, když se zeptala: "Tak takové to je, když jsi se mnou? Dělá se ti zle?"

"Ale ne," zavrtěl Draco konejšivě hlavou.
"Být s tebou, to je jako celý zápas ve famfrpálu. Napřed jsi pořádně nervózní, ale když to konečně začne, musíš pořád myslet na to, co se bude dít dál."
Draco se na chvíli odmlčel, a pak pokračoval: "Někdy je to nebezpečné - jako potlouky - ale," dodal rychle, když si všiml Ginina výrazu, "o to je to zajímavější. A jakmile se začneš blížit k cíli, tím víc chceš létat navždy, protože když se nohama dotkneš země, všechno je... všechno se zas změní v realitu."
Znovu se odmlčel a zůstal na ni hledět, jako by se ji snažil přinutit porozumět mu.

Ginny byla polichocena a uražena zároveň. Jako by se jí v hrudi zmítaly dvě různé emoce v boxerském zápasu: "V tomto rohu máme Uražené, s "Někdy je to Nebezpečné - jako potlouky - " a v druhém rohu Polichocené, s "O to je to zajímavější." Ding, ding! Páni, Polichocení útočí s "Chceš létat navždy..." a Uražení jsou z kola venku!"

Ginny se pousmála.
"No, jelikož je famfrpál oblíbený koníček nás obou, řekla bych, že to není tak hrozné. Má to svá pro a proti, ale pořád hrajeme."

"Jo," přitakal Draco, "jo, přesně to jsem se snažil říct."

Ginny také lehce přikývla. Náhle si uvědomila, že na sebe zírají, a tak se s růžovějícími tvářemi odvrátila.
Po dlouhé a ne zrovna příjemné odmlce zamumlala: "Měli bychom se vrátit dolů."

"Och! Jo, jasně," řekl Draco.
Zněl, jako by si právě překvapeně uvědomil, že mají být někde jinde.

Ginny pootevřela dveře a vykoukla ven. Nikoho neviděla, a tak je otevřela dokořán a Draco ji následoval ven na chodbu.
"Měl bys to vzít po zadních schodech, jak jsem řekla mamce," nařídila mu a ukázala chodbou k druhému schodišti.
"Já chvilku počkám, než se vrátím do kuchyně."

Draco přikývl a zamířil směrem, který mu ukázala. Když Ginny sledovala vzdalující se postavu, nemohla si pomoct a přemýšlela, co by se asi stalo, kdyby si její matka nevybrala právě ten okamžik a nezaklepala na dveře.

* * * * * * *

Ginny seděla u kuchyňského stolu v Doupěti, pohrávala si s černou sametovou kabelkou a ne tak úplně dobrovolně nechávala svou matku, aby jí upravila vlasy.
"Pospěš si, mami. On tu bude každou chvílí."
Ten "on" nebyl nikdo jiný než Draco, o kterém Ginny přemýšlela čím dál častěji. Dva dny po jeho všechno jen ne úspěšném vpádu do rodiny Weasleyových, měla konečně Ginny šanci zkusit své štěstí na Narcissině večírku.

Po několika diskuzích se Ginny a Draco domluvili, že bude nejlepší, když ji vyzvedne v Doupěti. S ním se pak může přemístit přímo do panství a vyhnout se dveřím, kterými budou proudit další hosté. Jelikož Draco nikdy nebyl u Ginny v bytě, těžko by ji tam mohl vyzvednout.

Kuchyní se rozeznělo kouzlem zesílené zaklepání na dveře a Ginny vyskočila ze židle, sponky do vlasů popadaly na zem. Matčino zvolání "Ještě nejsem hotová!" bylo ignorováno, Ginny proletěla posuvnými dveřmi do chodby a se zabržděním zastavila před vchodovými dveřmi. Na vteřinu se zarazila, aby popadla dech a uklidnila se, pak otevřela dveře, aby uvítala Draca. Ten šoupal špičkou lesklé boty o potrhanou rohožku, světle blonďaté vlasy mu padaly do očí, jak se díval dolů.
"Ahoj," vydechla.
Draco rychle vzhlédl.
"Ahoj."
Na moment se na ni zahleděl, jako by nikdy nic takového neviděl, a pak dodal: "Vypadáš... ehm... hezky."

Ginny se sjela pohledem. Měla na sobě šaty z tmavě zeleného hedvábí a, i když je Draco nemohl vidět, ladící boty na podpatku, které už předem litovala, že si na sebe vzala. Měla pocit, že vypadá víc než "hezky", ale musela uznat jeho snahu.
"Takže normálně nevypadám hezky?" dožadovala se uraženě odpovědi.

Draco se na ni podíval pohledem, ve kterém se mísilo pobouření s úděsem.
"Ne! Chci říct... tak jsem to nemyslel..." koktal.

Musím uznat jeho snahu, ale to neznamená, že si s ním nemůžu pohrát, ušklíbla se v duchu.
Ginny nechala Draca, aby se ještě chvíli topil v nesrozumitelném proudu koktání, než přiznala: "Och, jen jsem si dělala legraci! Už můžeš přestat s vysvětlováním svého ubohého komplimentu."
Když zavřel pusu a střelil po ní vražedným pohledem, dodala s úšklebkem: "Ty taky nevypadáš nejhůř."

To byla ve skutečnosti pravda. Ačkoliv měl na sobě černou jako vždycky, dnes byla protkána stříbrem a oblek byl ušit z toho nejdražšího sametu, který kdy Ginny viděla. Prsty obemknula svou kabelku a odolala touze natáhnout ruku a uhladit mu rukáv.

Do hlavy se jí zabodla sponka. Ginny se otočila a uviděla svou matku, jak vzdornou sponku mávnutím hůlky připíná do vlasů.
"Ahoj, Draco, drahoušku," zamumlala nepřítomně, zatímco hledala v Ginniných vlasech místo pro další sponku.

"Dobrý večer, Molly," pozdravil Draco, lehce se zamračil a sledoval Ginniny vlasy.
Očividně se snažil zjistit, co do nich Molly připíná.

Ginny měla osobně pocit, že jsou její vlasy ztracený případ. Vlnící kouzlo, o které se pokusila u sebe doma, dopadlo špatně - nikdy nebyla dobrá ve zkrášlovacích kouzlech - a ty "jemné, spadající kudrlinky", které měly být výsledkem, byly mnohem kudrnatější, než si představovala. Jelikož neměla čas umýt si vlasy a začít znovu, Ginny si sepla většinu vlasů do objemného drdolu a byla odhodlaná na Draca seslat nějakou kletbu, pokud jí řekne, že se její účes podobá vrabčímu hnízdu.

Naneštěstí Molly, když Ginny dorazila do doupěte, nechala večerní přípravy přípravami a zaútočila na Ginniny nepoddajné vlasy. Ginny věděla, že by jí měla být vděčná, jelikož byl teď drdol mnohem uhlazenější a lokny méně kudrnaté, ale bolest, která připomínala bodání tisíce malých jehliček, převažovala výsledky.

Ve chvíli, kdy Molly sáhla po jedné z uvolněných loken lemujících Ginnin obličej a pokusila se ji hůlkou zakroutit, Ginny matku odehnala a vystoupila ze dveří. Popadla Dracovu sametem potaženou paži - Hebké! - a rychle poznamenala: "Díky, mami. Musíme už jít."

Molly, která vypadala trochu zklamaně ze ztráty Ginniných vlasů, si povzdechla.
"Tak dobře. Hezky se bavte. A snaž se moc nepít, Ginny."

"Mami!"
Ginny po jejích slovech zrůžověla a měla pocit, že to nebude ten večer poprvé. Naklonila se k Dracovi a zasyčela: "Příště ti ukážu, kde bydlím, abys mě mohl vyzvednout tam."

Draco se tiše zasmál a zašeptal: "Ale tohle je o moc zábavnější."

Ginny sevřela prsty jeho paži těsněji než to bylo nutné a zamumlala: "Odcházíme!"

"Dobrou noc, Molly," rozloučil se Draco zdvořile a spolu s Ginny vklouzl do tmy.

Ginny se zhluboka nadechla, když se svět kolem ní zase ustálil a rozhlédla se. Přemístili se do nějaké místnosti, která vypadala jako studovna. Stěnu po její pravé ruce zakrýval masivní dřevěný krb a na levé straně stál stůl vyrobený ze stejného dřeva. Podpatky se jí zarývaly do plyšového modrého koberce. Vedle krbu se nacházela pohovka a několik podobných křesel.

Draco si povšiml její inspekce a ukázal na dveře před nimi.
"Velký taneční sál je na konci chodby."

"Tam je ten večírek?" ptala se Ginny.

Draco přikývl. Náhle vyhrkl: "Co kdybychom tam nešli?"

"Cože?" obrátila se k němu Ginny a snažila se zjistit, jestli to myslí vážně.

Draco pokračoval: "Jo, prostě se ulejeme. Já tyhle události nesnáším, vždycky jsou hrozně nutné. Prostě zůstaneme tady a... a... já nevím... ukážu ti svou kanonýrskou sbírku!"
Jeho obličej se nad tímhle řešením rozzářil.

I když nabídka zněla lákavě - opravdu lákavě -, Ginny potřásla hlavou.
"Musíme jít. Tvá matka nás bude hledat."

Nadějný výraz opustil Dracovu tvář a nahradilo ho zasmušilé odevzdání.
"Nejspíš máš pravdu. Ale," dožadoval se, "pokud to začne být velká nuda, utečeme."

Ginny se zasmála a přikývla.
"Fajn, dohodnuto. Co udělat tohle: když budeme chtít odejít, poprosím tě, abys mi ukázal, kde je toaleta."

"Měli bychom mít nějaký signál," zvažoval to Draco.
"Už vím!"
Pozvedl ruce v gestikulaci.
"Když vytáhnu hůlku a nechám si z nudy vybuchnout hlavu, budeš vědět, že už je na čase."

Ginny nasadila vážnou tvář.
"To by mohlo fungovat," přemítala, "ale možná bychom měli použít něco trochu nápaditějšího, pro případ, že bych zapomněla."

Draco se rozesmál.
"Och, fajn. Nejspíš bych mohl prostě několikrát zakašlat."

"To bude asi nejlepší," usmála se Ginny.

Draco vrhl na dveře vražedný pohled.
"Asi bychom už měli jít."
Oprášil si neviditelný prach z obleku, upravil si jeden rukáv a zatahal za límec košile.
"Nemůžu to narovnat," zamumlal.

"Ukaž, udělám to."
Ginny přistoupila blíž a vzala do ruky okraje límce. Prsty přejížděla pod límcem a uhlazovala látku. Tohle muselo stát nejméně deset galeonů metr, pomyslela si s ostnem žárlivosti. Prsty si propracovala cestu k zadní části límce, a zatímco sledovala délku na obou stranách, trochu samet povytáhla.

"Užíváš si to?"

Střelila pohledem k jeho tváři, na ústech mu pohrával škodolibý úsměv. Ginny si náhle uvědomila, že má ruce kolem jeho krku, a po tvářích se jí začala rozlévat červeň.
"Mohl bys projednou sklapnout?" odsekla a snažila se zakrýt své nepohodlí.

"Dobře," odpověděl Draco překvapivě poslušně, ale jeho slova doprovázel uličnický záblesk v očích.

Ginny si jen stěží stihla uvědomit své překvapení, protože najednou se Dracovy rty ocitly na jejích. A pak nastal výbuch. Tak k tomuhle by došlo, kdyby mamka nezaklepala na dveře. Naneštěstí neměla čas připravit si pro matku náležitou pomstu, protože měla v mysli náhle prázdno a musela se soustředit na situaci, která nastala.

Pomyslela si, že to zvládá celkem dobře, když za sebou náhle zaslechla zdvořilé zakašlání. Ginny a Draco od sebe odskočili, Ginny rozmotala prsty, které se jí propletly za jeho límcem a Draco spustil ruce, které se nějak ocitly kolem jejího pasu.

U dveří stála ke zděšení Ginny Narcissa a tvářila se pobaveně. Rty jí zdobil vědoucí úsměv a její ledově modré oči zářily.
"Moc se omlouvám za vyrušení," zamumlala.

Draco si odkašlal a začal koktat: "Tohle není... my jsme jen... Giny měla něco... a já byl..."
Nakonec to vzdal a pokrčil odevzdaně rameny.
"Och, zapomeň na to. Co potřebuješ, matko?"

Narcissa zamířila jejich směrem, její jemné hedvábné šaty - stejné barvy jako její oči - šustily po koberci. Dnes měla své dlouhé blond vlasy sepnuté dozadu ve splývajících loknách a Ginny si se žárlivostí povšimla, že jediný vlásek nevyčníval. Narcissa natáhla ruku s knihou, které si Ginny předtím nevšimla, a řekla Dracovi: "Mám pocit, že by tě mohla zajímat."

Draco si ji se zamračením vzal a popuzeně se zeptal: "Co to je?"

"Myslím, že je to kniha, kterou jste hledali."
Ginny a Draco na Narcissu zírali s otevřenými ústy. Narcissa se pustila do vysvětlování:
"Rozhodla jsem se, že si dnes projdu knihovnu ve své osobní studovně. Představte si, jaké mě čekalo překvapení, když jsem narazila na tuhle knihu; zapomněla jsem, že jsem si ji před několika měsíci vypůjčila z naší hlavní knihovny. Omlouvám se za ten čas, který jste strávili hledáním."
S přikývnutím dodala: "A teď, pokud mne omluvíte, musím se jít věnovat našim hostům."
Narcissa odešla tak rychle, jako přišla, a zanechala ve studovně omráčeného Draca a Ginny.

"Já ji zabiju."
Zdálo se, že Dracův výrok mluví za vše. Draco odtrhnul oči ze dveří, na které zíral po matčině odchodu, a pohlédl na knihu. Vypadala staře, okraje potrhané, a zlaté písmo na hřbetu bylo vybledlé, skoro nečitelné.

Ginny si během několika posledních minut nepřítomně pohrávala s prstenem, otáčela ho tam a zpátky. Během uplynulého týdne se z toho stal zvyk. Nejdříve doufala, že se prsten uvolní, když ho víckrát protočí, ale teď, když naděj zmizela, se s toho stal prostý zvyk. A už brzy zmizí i ten zvyk. To je dobře, připomínala si v duchu. Ne, je to úžasné. O co by ses jinak celý víkend a volný den snažila?

Nechtělo se jí věřit, že to byl jen jeden týden. Zdálo se jí, že s Dracem po kouzlu pátrali celou věčnost, a navíc, i přes to, že byl prsten očarován maskovacím kouzlem, si na jeho přítomnost zvykla. Když si Ginny na maskovací kouzlo vzpomněla, vytáhla ze skryté kapsy u šatů hůlku a poklepala na prsten, aby kouzlo odstranila.

Ginny znovu pohlédla na knihu v Dracově ruce a postřehla její název - Posílení svazku: Magie pro váš kouzelný den - než ji Draco otevřel. Přistoupila k němu blíž, aby mu mohla číst přes rameno.
První kapitola zněla: "Posílit, či neposílit svazek?" V podtitulu stálo: "Jak zaručit, že vydrží navždy." První odstavec začínal tučným písmem: "Kouzla osudu." Odstavec pokračoval až na další stránku, a když Draco otočil list, Ginny se očima zarazila na nadpisu "Kouzla kompatibility". Okraj stránky, hned vedle odstavce, byl zaplněn vybledlým rukopisem. Ginny text rychle prolétla, soustředila se jen na slova "vybrat", "zajistit", a konečně, tím samým vybledlým inkoustem zakroužkované slovo "prsten".

"To je ono," řekl Draco mnohem tišším hlasem než obvykle.
Prstem přejížděl po rukou psaných poznámkách a zastavil se až na dolním okraji stránky, kde byla zakroužkovaná slova "Laxare Adfinatis".

Ginny pozvedla levou ruku. Draco vyáhl hůlku, špičkou se dotkl blyštivého diamantu na prostředku prstenu.
"Laxare Adfinatis," vyslovil kouzlo.
Nic se nestalo. Ginny na Draca zmateně pohlédla.
Ten svraštil čelo, ale nakonec navrhl: "Zkus ho teď sundat."

Ginny uchopila prsten mezi palec a ukazováček pravé ruky a zatáhla. Prsten se pohnul dopředu, přes kloub, až konečně sklouzl z prstu. Chvilku na něj překvapeně zírala, pak s sebou v duchu zatřásla a zvedla ruku, aby prsten podala Dracovi. Vypadalo to, že na okamžik zaváhal, ale pak nakonec natáhl ruku. Ginny do ní upustila prsten a Draco ho schoval do kapsy.

"No, tak to by bylo," řekl Draco.
O chvilku později si povzdechl: "Asi bychom měli jít na ten večírek."
Ginny prudce vydechla, aniž by si uvědomovala, že celou dobu zadržovala dech, a vzala ho za paži, kterou jí s úsměvem nabídl. Když byli na cestě ke dveřím, Draco odhodil knihu na křeslo.
"Pěkná hovadina," poznamenal a naposledy na knihu opovržlivě pohlédl, než otevřel dveře.
"Jako by lidé potřebovali "kouzla osudu" nebo "kouzla kompatibility", aby věděli, koho si vzít."
Dveře se za nimi zavřeli.

"Ach, ty prsteny," pronesla Ginny s lehkostí.
Draco na ni pohlédl a ona se na něj usmála.

"Ach, ty prsteny," souhlasil a úsměv jí nepatrně opětoval.
Chvíli kráčeli beze slova, Ginny byla uchvácená překrásnými obrazy, které zdobily chodbu.
Náhle Draco zahloubaně promluvil: "Pokud je to to pravé, nepotřebuješ pitomý prsten, aby padnul; prostě to víš."

Ginny si nebyla jistá, jestli mluví k ní, nebo jen pro sebe, a tak pouze přikývla. Nepřítomně rukou hladila jeho sametový rukáv a pomyslela si: To je pravda. Pokud je to to pravé, prostě to víš.

Konec.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lilly Potter ml. Lilly Potter ml. | 31. ledna 2013 v 23:28 | Reagovat

super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama