14. kapitola - Za dvacet let

5. září 2011 v 5:21 | Clarissa |  Příliš málo času
Hermiona stála před Velkou síní, která byla až na občasný hovor podezřele tichá. Už dobrých pár minut tu jen tak přešlapovala na místě. Bála se vejít dovnitř. Ještě před chvílí byla plná naděje, ale se jí obavami svíral žaludek. Netušila, kde jsou Harry s Ronem. A Severus. Během bitvy je ani jednou nezahlédla. Co když-
"Grangerová, to tu hodláš stát jak solný sloup?" Draco Malfoy, kdo jiný.
Popadl ji za ruku a táhl ji dovnitř.
"Já... eh..." zakoktala se Hermiona.
Draco se ušklíbl.
"Jeden by řekl, že si z těch všech přečtených knih vypěstuješ slušnou slovní zásobu," rýpnul si do ní.
"Pane Malfoyi, kroťte se," ozval se za nimi ženský hlas.
Hermiona se prudce otočila a ocitla se tváří v tvář profesorce McGonagallové.


"Vítejte zpátky, slečno Grangerová," usmála se na ni profesorka přívětivě.
"Jak víte, že-"
"Pan Malfoy," přerušila ji McGonagallová.
"Musíte být vyčerpaná, pojďte se na chvíli posadit," pobídla Hermionu.
Hermiona automaticky zamířila k nebelvírskému stolu, ale pak se zarazila a zmateně se rozhlédla kolem dokola. Profesorka McGonagallová ji vzala za paži.
"Došlo tu k pár změnám," vysvětlovala.
Místo čtyř kolejních stolů tu byl jen jeden dlouhý, tvarovaný do obdélníku.
"Byl to Brumbálův nápad, pokoušel se zmírnit kolejní rivalitu. A kupodivu to fungovalo," pokračovala McGonagallová.
"A kde... kde vlastně je?" zeptala se potichu Hermiona.
Profesorka svěsila ramena a zavrtěla hlavou.
"Před rokem zemřel na následky kletby, která chránila jeden z viteálů."
Hermiona sklopila hlavu. Udělám pro to vše, co je v mých silách, Hermiono. I kdybych za to měl položit svůj život. Po tváři se jí skutálela slza. V tu chvíli křik studentů zesílil a Velkou síní zaburácel ohlušující potlesk. Někdo, zřejmě z učitelského sboru, začaroval strop tak, že z něj teď tryskal barevný ohňostroj. Hermiona rychle zvedla hlavu a na tváři se jí objevil úsměv. Ve dveřích stáli Harry s Ronem. Okamžitě se k nim rozeběhla.

"Hermiono, vždyť mě umačkáš!" protestoval Ron.
"Ty to přežiješ," vyhrkla Hermiona a vzápětí objala Harryho.
Po tvářích jí teď stékaly celé potoky slz.
"Tak moc jste mi oba chyběli!"
Ron se tvářil zmateně.
"Co blbneš? Děláš, jak kdybys nás neviděla celou věčnost," vrtěl nechápavě hlavou.
"To nic," mávla rukou Hermiona a otřela si rukávem obličej.
Harry měl ve tváři podivný výraz.
"Zdrželi jsme se na-" začal Ron, ale než stihl větu dokončit, obklopil je dav nadšených spolužáků.
Harry se procpal k Hermioně a položil jí ruku na rameno.
"Můžeme si spolu na chvíli někde v klidu promluvit?"
Hermiona přikývla a společně se vytratili na chodbu.
Harry se opřel o stěnu. Chvíli nic neříkal; jako by se snažil utřídit si myšlenky. Hermiona vyčkávala.
"Pamatuješ si," začal pomalu, "jak jsem měl v pátém ročníku se Snapem nitrobranu?"
Hermiona při zmínce toho jména ztuhla.
"Tehdy jsem se podíval do jeho myslánky, a on mě pak vyrazil."
Zmohla se jen na přikývnutí.
"Můj táta a ostatní si z něj dost ošklivě utahovali, ale moje máma se ho zastala. Z toho, jak se na ni díval, jsem pochopil, že ji měl... že ji měl rád," pokračoval Harry zdánlivě nenuceným hlasem.
"Snape mou mámu miloval a kvůli ní se rozhodl dělat Brumbálovi špeha. Myslel jsem si, že v tom mám jasno. Teda až do včerejška." Na několik dlouhých vteřin se odmlčel.
Hermiona se zprudka nadechla a zaťala pěsti. Nehty se jí bolestivě zarývaly do dlaní, ale ona to nevnímala.
"Znovu jsem vstoupil do jeho myslánky." Harryho hlas přibýval na intenzitě.
"V jedné vzpomínce jsem ho viděl utíkat jako o život k dívce, která mu postupně mizela před očima. K dívce, která v té vzpomínce neměla co dělat." Harry si odkašlal.
Hermiona se roztřásla. Harry viděl Severusovy vzpomínky. To mohlo znamenat jen jediné.
"A v tu chvíli mi došlo, že jsem v páťáku neviděl všechno. Snape tehdy pěkně běsnil a já myslel, že je to kvůli mé mámě. Ale nikdy by mě nenapadlo, že to nakonec bude všechno jinak."
Hermioně se stáhlo hrdlo úzkostí. Chtěla promluvit, ale nedokázala ze sebe vydat ani hlásku.
"Ten výraz, který měl ve tváři, když ta dívka, která rozhodně nebyla mou matkou, zmizela, se mi vryl do paměti."
Tiše vzlykla. Slzy jí kanuly po tvářích; toho dne snad už po sté, ale jí to bylo jedno. Harry si unaveně promnul čelo.
"Připadám si jako naprostý blázen," povzdechl si Harry.
"Dokonce jsem přemýšlel, že se ho teď zeptám, ale pak jsem si řekl, že bude lepší, když si napřed promluvím s tebou. Nechtělo se mi to řešit před Remusem."
Hermiona nijak nereagovala. Až po několika vteřinách jí došlo, co právě Harry řekl. Hlava jí vylétla nahoru.
"Cože?"
"Nechtělo se mi do toho zatahovat Remuse," zopakoval Harry. "Má teď dost svých starostí."
Hermiona ho popadla za paži.
"Seve-" vydechla, "profesor Snape, kde teď je?"
"Na ošetřovně," odpověděl Harry. "Ale Hermiono, vysvětli mi-"
Jenže Hermiona už byla ta tam.

Hermiona se přiřítila k ošetřovně, sotva lapala po dechu. Sáhla po klice a málem dostala ránu do hlavy, když se dveře náhle otevřely.
"Slečno Grangerová," řekla překvapeně madam Pomfreyová.
"Severus... je tu?" nezdržovala se Hermiona s pozdravem.
Poppy přikývla a vyšla ze dveří.
"Moment, slečno Grangerová, něco pro vás-"
Ubohá Poppy nadskočila, když se před ní dveře s prásknutím zabouchly.

Hermiona prolétla místností, kde madam Pomfreyová skladovala své léčivé lektvary. Zastavila se až u dveří na ošetřovnu. Zhluboka se nadechla, sáhla po klice a potichu dveře otevřela. A pak ho uviděla. Stál k ní zády, ale Hermiona moc dobře věděla, že je to on. Stál vzpřímeně, jako by spolknul pravítko, takže se zdálo, že je jeho mohutná postava ještě vyšší než kdy dřív. Hermiona popošla o pár kroků blíž.

"Sakra Lupine, jak jsem asi mohl vědět, že pokoušeš sám sebe?" zavrčel Severus.
Remus na něj nevraživě pohlédl.
"To ty jsi tvrdil, že jsi v přípravě Protivlkodlačího lektvaru udělal pokrok, Snape!"
"To sice ano, ale také jsem říkal, že ještě zdaleka není hotový. Je to jeden z těch nejtěžších-"
"Ráda s jeho přípravou pomůžu," vložila se do toho Hermiona.
Severus se otočil a změřil si ji pohledem.

"To není potřeba, slečno Grangerová," zasyčel a znovu se obrátil k Remusovi.
"Bral jsi ho vůbec v těch správných dávkách, ty idiote?"
Hermiona se pousmála.
"Jak jsem řekla, ráda pomůžu s jeho přípravou," neústupně trvala dál na svém Hermiona.
"Nepotřebuji, aby mi při práci překážela taková vševědka, jako jste vy, slečno Grangerová!" zahřměl Severus.
Remus už chtěl něco rozhořčeně namítnout, ale zarazil se, když si všiml, že Hermioně zacukalo v koutcích. Jen naprázdno několikrát otevřel ústa a zase je zavřel. Zkoumavě se na Hermionu zahleděl.

"Třeba by se vám zrovna tahle vševědka mohla hodit, pane profesore," pokračovala Hermiona a mrkla na Remuse.
Tomu se ve tváři objevil úsměv od ucha k uchu. Podíval se Hermioně do očí a lehce pokývl hlavou, jakoby na pozdrav. Hermiona mu kývnutí oplatila a znovu pohlédla na Severuse, který k ní teď stál tváří v tvář a z očí mu sršely blesky.
"Slečno Grangerová, nebýt toho, že už školní rok skončil, srazil bych Nebelvíru za tuhle opovážlivost body."
Remus zahýkal smíchy a Severus po něm sekl vražedným pohledem. Hermiona se rozesmála.
"Koukám, že se tu toho za tu dobu, co jsem byla pryč, moc nezměnilo."

Severus po jejích slovech zalapal po dechu. Nevěřícně na ni chvíli hleděl, ramena mu poklesla. Hermiona překonala okamžitou touhu Severuse obejmout a vyčkávala. Mlčky sledovala jeho tvář, za ta léta protkanou vrásky. Na mysli jí vytanul rozhovor, který spolu vedli po jejich prvním milování, zatímco jeden druhému leželi v náručí.

"Jak budu vypadat za dvacet let?" zeptal se z ničeho nic Severus.
"Pořád stejně," zamumlala ospale Hermiona.
"Lhářko," uchechtl se Severus.
Hermiona se na něj usmála.
"No dobře, tak budeš trochu starší."
"Jen trochu? O dvacet let... budu mít vrásky!" namítl Severus.
Hermiona se nadzvedla a pohlédla mu do tváře.
"To je pravda. Od toho, jak se neustále mračíš."
Natáhla ruku a prstem putovala po jeho čele.
"Tady," zašeptala a prstem sjela nad kořen nosu. "A tady."
Severus se zamračil a Hermiona vyprskla smíchy.
"U Merlina, vždyť budu stejně starý jako tvůj otec! Jak bys mě pak mohla milovat?"
Hermiona ho něžně políbila.
"Jak bych tě mohla nemilovat?"


Hermiona stále vyčkávavě hleděla na Severuse. Tomu na rtech začal pohrávat nepatrný úsměv.
"Že ti to ale trvalo, Grangerová."
Hermiona se po jeho slovech rozzářila.
"Jen dvacet let, Severusi," namítla a přistoupila k němu blíž.
V tu chvíli se rozrazily dveře a vešla madam Pomfreyová

"Slečno Grangerová, to je dobře, že jste ještě tady. Něco vám nesu."
Severus na Poppy otráveně pohlédl.
"Poppy, nemůže to chvíli počkat? Teď zrovna není-"
"Nemůže," přerušila ho madam Pomfreyová a zamračila se na něj.
Na Hermionu se naopak usmála a podala jí lahvičku s tmavě fialovou tekutinou.
"Berte to každý večer před spaním, mělo by se vám pak ulevit."
"Co je to?" zeptal se zvědavě Remus.
Hermiona zrudla, když si uvědomila, co drží v ruce. Poppy nezapomněla. Severus se naklonil a zkoumavě si lahvičku prohlédl.
"Není to-"
"Lektvar proti ranním nevolnostem," skočila mu Poppy znovu do řeči.
Remus vytřeštil oči dokořán.
"Že jsem se vůbec ptal," zamumlal.
Severus šokovaně hleděl na Hermionu a klapal pusou naprázdno jako ryba na suchu.
"Jak... jak... to není možné..." koktal Severus.
Hermioně se i přes trapnost situace podařilo vzpamatovat a odvětila: "I mistr lektvarů se někdy utne."

Remus znovu zahýkal smíchy.
"Sklapni, Lupine!" zařval Severus.
"Já za to nemůžu," snažil se popadnout dech Remus. "Máte si takovéhle věci vyřizovat někde jinde."
"Má pravdu," přikývla Hermiona a popadla Severuse za ruku.
"Ahoj, Reme!" rozloučila se a táhla za sebou stále šokovaného profesora lektvarů.
Před ošetřovnou narazili na Harryho a Rona.
"Hermiono, tady jsi! Všude jsme tě hledali," vykročil k ní Harry, ale pak se zarazil, když si všiml, koho Hermiona drží za ruku.
V očích se mu zračilo poznání. Mlčky pokývl hlavou profesorovi na pozdrav a usmál se chápavě na Hermionu.
"Buď šťastná, Hermiono."
Hermiona mu úsměv opětovala.
"To mám v plánu, Harry."
Ron na rozdíl od svého nejlepšího přítele tak chápavý nebyl.
"Co to má znamenat? Hermiono!"
Už už se chystal kamarádku od Snapea odtrhnout, ale Harry ho popadl za rameno a táhl ho pryč.
"Rone, tomuhle nebudeš věřit..."

Hermiona nad zmateným výrazem svého kamaráda jen zavrtěla pobaveně hlavou. Stiskla Severusovi ruku a zamířila s ním pryč od ošetřovny. Za rohem potkali Nevilla.
"Hermiono, co to-"
"Teď ne!" přerušila ho Hermiona a pokračovala v cestě.
Dalším člověkem, na kterého narazili, byla Ginny. Ta při pohledu na propletené ruce své nejlepší kamarádky a všemi obávaného profesora lektvarů vypískla.
"Hermi-"
"Teď ne!" zařvala Hermiona a dál za sebou táhla pobaveného Severuse.
"Ztrácím tu svou reputaci, slečno Grangerová," zlobil se na oko, když míjeli další šokované studenty.

Hermiona se zastavila až před zdí, za kterou se nacházela Komnata nejvyšší potřeby. Jakmile se objevily dveře, postrčila Severuse dovnitř.
"Hermiono, musíme si promluvit o tvém stavu..." začal Severus.
"TEĎ NE!" zahřměla Hermiona a hladově přitiskla svá ústa na jeho.
Když se od sebe po chvíli odtrhli a snažili se popadnout dech, Severus se zasmál.
"Hned si připadám o dvacet let mladší."
"To je dobře, pane profesore," mrkla na něj Hermiona.

Severus se zašklebil a poznamenal: "Možná ti to ještě nedochází, ale už se nemusíme schovávat tady. Jako profesor lektvarů mám ve sklepení své vlastní komnaty."
Hermiona mu úšklebek vrátila. Rukama ho objala kolem pasu a opřela si hlavu o jeho hruď.
"Až příště," zamumlala.
"Teď na to bylo příliš málo času."


Konec.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | E-mail | Web | 5. září 2011 v 15:49 | Reagovat

Nádhera,konec..úžasný !! Už jsem si myslela že umřel..a ta věta,no prostě bomba

♥♥

2 Ivet Ivet | E-mail | 16. září 2011 v 22:43 | Reagovat

Úžasná povídka, dokonalá a originální :-) A přežily v ní (skoro) všechny mé oblíbené postavy :-)

3 Modrásek Modrásek | 5. ledna 2012 v 0:49 | Reagovat

Naprosto dokonalé... Ten návrat byl supr...

4 BellatrixBlack BellatrixBlack | 5. září 2012 v 16:30 | Reagovat

tak to bylo naprosto dokonalý! krásná povídka, moc se ti povedla, jen tak dál :)

5 denickovyblog denickovyblog | E-mail | Web | 16. března 2013 v 13:49 | Reagovat

Nádherný:)Nejvíc  mě pobavilo to:Teď ne!
Ale dobrý:)))))

6 jfieber jfieber | Web | 20. června 2015 v 19:39 | Reagovat

půjčka bez registrů složenkou 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama